Vzkazy Zdeny Fibichové

Výstava představuje předčasně uzavřenou tvorbu bravurní sochařsky, která se řadí
k nejvýraznějším osobnostem nejen českého, ale i evropského umění.
Zdena Fibichová (ročník 1933) z rodu slavného skladatele chtěla vždy tvořit „ rukama“.
Absolvovala řezbářství u Václava Markupa na SUPŠ v Praze. Jako studentka sochařského ateliéru Josefa Wagnera na VŠUP v Praze mohla rozvinout svou obraznost a hloubku prožitku.
Od roku 1959 byla členkou výtvarné skupiny Trasa: zúčastňovala se všech jejích výstav, od roku 1991 členkou S. V. U. Mánes. Zpočátku tvořila stylizované ženské postavy, hlavy a torza v malém měřítku, modelované s citem pro velkou formu. Hluboká niterní sdělení a představy vyjadřovala v naprosto volných plastických tvarech – Dopisy, Poselství, Svědectví. Dotvářením povrchů u drobných cínových plastik Klenot, Křídlo, Brána Andělů umocnila jejich význam ve smyslu psychofyzickýchzáznamů. Pro umělecký rozvoj autorky byl důležitý pobyt v jižní Francii (1965), kde využila možnost pracovat co nejvíce s jemnou provensálskou hlínou. Středomoří ji podnítilo k dílům v exteriéru. Od poloviny šedesátých let vyšla z jejich rukou série krásných Stél z bílého dusaného cementu a mramorové drtí, které ještě dotvářela do konečné podoby. Na prvním ročníku Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích v Podkrkonoší (1966) vytesala Stélu
z hořického pískovce, dalšími byla zastoupena na Bienále v Benátkách (1970). Reliéfy z biskvitu a terakoty, s uplatněním keramických technik, glazování, vypalované polychromie nesou její neopakovatelnou sochařskou pečeť. Z nich Zdena Fibichová odvozovala plastické tvary – Rodná hrouda, Rodové dědictví, Bunkr paměti a jiné, kde zdůrazňovala pocitovou stránky prožitku.
Vztah k zemi, půdě, hlíně vyjádřila vlastními slovy: „Nejenže ji ráda vidím, já ji cítím v dlani.“ Hlavním sochařským materiálem pro ni zůstávala pálená hlína, kombinovaná velmi originálně s kovem či drátovou sítí. Do povrchu soch ze strouhané nebo prolisované hlíny před jejich vypálením ještě malovala osobité motivy. Menší a malé plastiky provázela velkými kresbami – s představami velkých děl: na bílé ploše zachycovala vše, co nemohla realizovat v trojrozměrném tvaru. Do prací posledního tvůrčího období (před náhlým skonem) vkládala v zoomorfních znacích skryté přírodní i lidské děje.
Výstava Zdena Fibichová: Vzkazy (Museum Kampa – do 1. 12. 2013)
ukazuje vývoj a proměnu sochařského výrazu autorky v plné síle: ve figurách, strukturálních a geometrických objektech, ve volných plastikách a keramických reliéfech. V kolorovaných i drátovaných objektech, plných niterných témat jako symbolech opory lidské existence a s naplno rozvinutou fascinací prapůvodním materiálem. Prezentace z veřejných a soukromých sbírek ukazuje i tušové kaligrafické kresby, realizace v architektuře a ve veřejném prostoru.
Umělecký projev a smysl pro plastičnost i monumentalitu Zdeny Fibichové zcela vyvrátil představu o „ženském umění“. Propojením s tradicí a zkušeností, citlivostí a intimitou je její tvorba výjimečná. A nezastupitelná.
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad