Třetí cesty Špidly a Blaira

"Hospodářský rozvoj směřující k dlouhodobě udržitelnému hospodářskému růstu s cílem přiblížit se vyspělým zemím" zní sotva jako program, kterého by se měl někdo děsit jako nebezpečně levicového. Zvlášť patří-li do něho "podpora malého a středního podnikání" v rámci "sociálního státu na základě sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství" při "respektování demokracie a lidských práv" a "rozvíjení demokratického právního státu" v úsilí o "zachování sociální soudržnosti" s důrazem na "soustavné zvyšování vzdělanosti".

Tak by se asi dal do jedné malé kostičky shrnout program nové české vlády, alespoň jak se jeví na papíře. A vypadá to jako typická teoretická směsice toho, čemu jsme si zvykli říkat "třetí cesta", aniž bychom si byli jisti, co to přesně znamená, kromě toho, že matně tušíme, že to obsahuje něco socialismu, něco kapitalismu, a něco ještě možná třetího, co se ještě vyvíjí. Člověk, který by rád, aby se svět zlepšoval, by si rád myslel, že třetí cesta přebírá ze socialismu i kapitalismu to osvědčeně laskavé a zahazuje to prokázaně škodlivé, a že ten třetí prvek, který se ještě vyvíjí, je o tom, jak život zlepšit co největšímu možnému počtu lidí, aniž by se při tom těm ostatním příliš ublížilo. Jenže politika jako profese láká ne ty, kdo chtějí svět zlepšit, nýbrž ty, kdo si chtějí polepšit, a tak to všecko vychází vzhůru nohama a ten třetí prvek, na němž se pracuje, je hlavně o tom, jak se za každou cenu udržet u moci.

V podstatě by na Špidlově programu

neměl nacházet žádnou chybu ani zavilý konservativec se silně vyvinutým smyslem pro sociální spravedlnost, jako třeba já. €íkám schválně sociální "spravedlnost", nikoli "rovnost", protože rovnost je nespravedlivá jak k těm pilným, tak k těm líným. Ty pilné okrádá o to, co si vypracovali, a odměňuje tím ty líné, čímž je nutí zůstávat líní, protože by si připadali blbí, kdyby začali být pilní a museli za to platit, místo dostávat. Jak se tím dá vytvářet dlouhodobě udržitelný hospodářský rozvoj je hlavolam, na jehož rozlousknutí svět stále ještě čeká. Tak možná konečně Špidla.

Otázkou vždycky je,

z čeho se to krásné rozvíjení zaplatí. Odpovědí vždycky je, že z daní těch pilných. Těm pilným se taky odborně říká střední třída nebo malí a střední podnikatelé. Na megapodnikatele si žádná "třeťocestová" vláda netroufne, protože ti si ji strčili do kapsy. Říká se tomu rozvoj investic. Na té úplně nejnižší vrstvě si nic nesebere, protože tu si zase strčila do kapsy ona. Tomu se zase říká sociální stát. Je tedy moudré střední a malé podnikatele nejprve podpořit, aby jim bylo co sebrat. Takže až budete chtít posoudit, jakou máte vládu, sledujte ne to, co vám říká ministr kultury, nýbrž to, co vám bere ministr financí. Naučí-li se to tak dobře, jako ten britský, potrvá vám pět let, než zpozorujete, odkud vám to sebral.

Ale hleďme vždy na ty světlé stránky.

Žijete přece v bohatém státě, který si může dovolit vydat za rok 113 milionů korun, aby předseda Valného shromáždění OSN měl v New Yorku na slušnou večeři. Jeho "kancelářské výdaje" už přece snad hradí OSN, nebo ne? A jestli ne, proč se s takovou organizací vůbec bavit, tím méně tam posílat člověka, po jehož moudrosti, laskavosti, poctivosti a pravdomluvnosti se bude národu doma tolik stýskat?

Nejméně v jednom ohledu

je ale Špidlova vláda důsledně konservativní, se smyslem pro kontinuitu. Bude totiž "v souladu se stávajícími zákony pokračovat ve vyšetřování a potrestání zločinů komunismu". A pokračovat, to znamená dělat totéž, co dosud. Takže můžete v klidu spát. Žádný zločin komunismu se nevyšetří a žádný komunistický zločinec nebude potrestán.

A teď už k tomu,

kolik se toho vláda Špidlova má ještě co učit od Blairovy. Ta totiž před pěti lety po čtyřech prohraných obdobích vyhrála volby ujištěním voličů, že bude provádět politiku konservativní, jenom lépe a poctivěji, než to kdy dokázali konservativci. Nic neznárodní. Nezvýší daně. Podpoří malé a střední podnikání. Zefektivní státní finance tak, aby bylo na zlepšení veřejných služeb jako zdravotnictví, školství, doprava a boj proti zločinu.

Britský středostavovský volič

je tvor důvěřivý a shovívavý a ví, že zázraky se nedají dělat přes noc, ani za čtyři roky, hlavně, že k tomu vidí dobrou vůli. Vlastně i jen slyší, když už nevidí. Zvlášť když mu ta nová vláda vysvětluje, kolik že toho musí napravovat po té vládě předchozí, která to všechno způsobila. Roku pátého se probouzí a ptá se, jak to, že úroveň zdravotnictví a školství tak prudce upadla, zločinnost roste tempem třicet procent ročně, policie se nedovoláte, doprava se zhroutila a její ceny zdvojnásobily, ceny bydlení se ztrojnásobily, poštovné stouplo o čtvrtinu, přičemž doručení trvá o dva dny déle a milion zásilek ročně se na poště ztrácí. Rádoby prosperující střední třídě najednou nezbývá na kino a večeři ve slušné restauraci. Jejím důchodcům nezbývá na elektřinu, její mladí si nemohou dovolit koupit byt. A marně se všichni snaží vypočítat, jak to, že ač pracují o polovinu víc, než dřív, jsou o třetinu chudší.

Našinci, kterému je to vše povědomé

odjinud a od jindy, ta celá třetí cesta začíná připadat jako raubířské povídky hanáckého stařečka. V těch raubíři vždycky chodívali ve dvou. Jeden byl bavič, druhý byl lupič. Zatímco jeden dělal na návsi kejkle, druhý kradl na dvorcích slepice. Zatímco bavič Blair poutá naši pozornost jásáním, jak že se budeme mít všichni dobře a rádi a jak s ním bude Británie "cool", lupič Brown jako nenápadný ministr financí neviditelně loupí tak mistrně, že se nám dlouhou dobu zdá, jako by nám něco dával. A tak teprve po pěti letech konečně nějací ekonomičtí novináři spočítali, že ač nám opravdu nezvýšil tu nejviditelnější daň z příjmu, odebírá nám nejméně padesát nových způsobů zdanění, které si vysloužilo odborný název "plíživé".

Ta plíživá zdanění byla dlouho neviditelná, protože se jim neříká daně. Vypadají takto:

Zrušení daňové úlevy na hypotéky.

Zrušení daňové úlevy z investičních dividend. Zrušení daňové úlevy na úroky z úspor. Zvýšení univerzitního školného. Zvýšení "registračního poplatku" při koupi nemovitosti z původního paušálního jednoho procenta kupní ceny na vystupňovaná nejprve dvě, pak tři, a dnes už čtyři procenta. Zrušení daňové úlevy manželských partnerů. Zdanění podnikového automobilu, do té doby součást daňových odpisů. Zvýšení daně na benzin. Zvýšení silniční daně. Zvýšení daně ze zhodnoceného kapitálu - což není tak kapitalistické, jak to zní, protože se vztahuje i na to, o kolik víc prodáváte svou lesní chatu nebo sbírku známek, než za kolik jste si je pořídili. Zvýšení sociální pojistky. Zrušení příspěvků na děti od určité výše příjmu rodičů. Zvýšení obecní daně přibližně o deset procent ročně. Zavedení povinných parkovacích poplatků v čím dál větším počtu rezidenčních ulic a ztrojnásobení pokut. Zvýšení pokut za překročení rychlosti a zavedení kamer na všech silnicích. A podobné nenápadné důmyslnosti.

Jakmile se génius institučního lupičství

dá do pohybu, nezná mezí a nelze jej zastavit. A tak dnes v labouristickém ústavu myslitelů zvaném "Útvar výkonnosti a inovace" vymýšlejí političtí a ekonomičtí odborníci takovéto poplatky: Kromě registračního poplatku z koupě nemovitostí se má zavést i poplatek z prodeje - tedy zdanění obou stran transakce. Protože následkem zvýšeného registračního poplatku se mnoho majitelů rozhodlo nestěhovat se a raději si svoje domky přestavovat a zvětšovat, plánuje se daňový poplatek za každý rok, kdy svoje bydlení neprodáváte. Tedy "daň z neprodávání", což je světový a historický unikát mimořádné důmyslnosti. Máte-li ještě druhý domek či byt, budete z něho platit každoroční daň a pak ještě daň z prodeje i daň z neprodávání, a ještě daň z jeho navýšené hodnoty, kterou už platíte dnes. V Londýně a velkých městech se zavádí "zácpový poplatek" pět liber za každý průjezd automobilem do centra. Chcete-li, aby se vám dál doručovala pošta dvakrát denně včetně ranního doručování, místo pouze poledního, budete si muset platit extra poplatek čtrnáct liber týdně. Za každý pytel odpadků nad dva pytle týdně se navrhuje vybírat jedna libra navíc, nad celoroční paušál, který je už zahrnutý v obecní dani.

Všechny poplatky dokáže Útvar vysvětlit

nějakým bohulibým účelem - jako uvolnit mobilitu pracovních sil, odlehčit dopravu přecpaných měst, vylepšit životní prostředí, a podobně. Ať už ale blábolí, co chtějí, nedokáží zastřít, co je najednou tak průhledné: Nejde jim o nic jiného, než jak od pracovitého občana naloupit co nejvíc, aby toho mohli dát čím dál víc svému rostoucímu počtu nic nevytvářejících státních a obecních zaměstnanců, jejichž zajištěné platy už dosahují úrovně těch nejpodnikavějších soukromníků.

A tak konečně přicházíme na to,

o čem ta třetí cesta skutečně je. Takzvaný demokratický socialismus, jako cesta druhá, okrádá ty nejbohatší. Výsledkem je, že ti nejbohatší buď emigrují, nebo své finance přesouvají do daňových rájů, nebo vymýšlejí všelijaké důmyslné účetní kejkle, aby se zdanit nedali. Výsledek je ekonomický úpadek. Třetí cesta moudře nechává megabohatce na pokoji a vrhá se na rabování střední třídy. Zjistila totiž, že střední třída nemá kam utéct, nemá dost financí na to, aby jí je nějaký daňový ráj přijímal, a nemá čas na důmyslné účetnictví. Jinými slovy, že je před instituční loupeží bezmocná. A protože ta pracovitá, poctivá a svobodomyslná střední třída je páteří každé dobře fungující demokracie, nejjistější cestou k demontáži demokracie je oloupení střední třídy. Nastolením třetí cesty si Česko zaručí, že střední třídu nikdy nevytvoří. Británii už dlouho nepotrvá, než ji zničí.

Jak potom říkat tomu, co vznikne, až už nebude komu co krást, by ekonomové a politologové už měli rychle začít přemýšlet, protože nás to všechny čeká dřív, než se nadějeme.