Eva Střížovská 8 2013 Kultura česky

Vzpomínkový koncert v den 20. výročí od úmrtí Evy Olmerové

Pikovice 2013 - sobota 10. 8. 2013

 

Moderuje Eva Střížovská

 

Tak takhle začínal napsaný program. Na tzv. moderování jsem kývla jenom díky tomu, že jsem cítila, že tu svou milou kámošku posledních asi 13ti let než odešla do muzikantského nebe, mohu veřejně pozdravit a připomenout. Nikoli proto, že bych byla dobrým řečníkem. Lepší mi jde psaní než mluvení.

 

Jelikož mám ale dobré anděly, objevila se týden před akcí další kámoška, a to bývalá kolegyně Marina Hužvárová (nyní již dvanáct let šéfredaktorka Akademického bulletinu, což dělá výtečně, najděte si na webu http://abicko.avcr.cz), a nabídla mi pomoc. Přímo záchrannou vestu. Zavzpomínaly jsme, jak mne podobně zachránila v roce 2000, když jsem si vymyslela šílenost s názvem Všichni Češi na Říp. Bylo myšleno nejen Češi, kteří se tak skutečně jmenují, ale i ti zahraniční, kteří se zrovna pár dní před tím zúčastnili Sokolského sletu. Byla jsem tehdy hodně na nervy, protože jsem netušila, co všechno obnáší zorganizovat takový výlet pro přibližně pět set lidí. Podrobnosti si můžete přečíst jinde, teď jen připomenu, že když jsem měla vystoupit na pódium, které bylo na krásně americky ozdobeném tracku hudební skupiny Taxmeni, třásla jsem se trémou. Moje sestra Lída mi vrazila do pusy prášek neurol a Marina mne vzala za ruku, vyvedla nahoru, kde jsem jen sem tam něco pípla a ona to v podstatě všechno řekla za mne...

 

A tak jsem zajásala, že mi tentokrát taky takhle pomůže. A ona to učinila. Netrpěla jsem tentokrát žádnou trémou, protože jsem to prostě neorganizovala, tudíž nenesla tu strašnou odpovědnost jako tehdy na Řípu. Tu nesla Ludmila Kučerová, šéfredaktorka časopisu Místní kultura (www.mistnikultura.cz) a Martin Arden, ještě o nich bude řeč.

Prostředí pikovického kempu s návštěvníky sedícími tu na lavicích, tu na vlastních skládacích židličkách, tu na dekách vedle řeky Sázavy, bylo neformální a milé, takže se vše odvíjelo báječně.

Po přivítání návštěvníků a poděkování Dobrovolným hasičům z Pikovic, fotografce Haně Rysové, která věnovala krásnou fotku na plakát, pivovaru z Kácova, stánku s občerstvením... a mnoha dalším dobrým lidem, kteří nezištně pomohli.

 

V 15 hodin začal hudební program v provedení skupiny PeeVRZ Band (country, blues), čili vhodná muzika jak do (prostředí tak ke vzpomínce na Evu Olmerovou, která právě tady kolem Sázavy začínala zpívat společně s trampy.

 

Když jsme s Marinou nastoupily na pódium, pozdravily jsme nejlepší Evinu textařku Aidu Brumovskou. Ona tam původně vůbec nechtěla přijet. Jednak se nerada předvádí, říká, že je hrozná trémistka a navíc má pejska Bojárka, který nesnese být sám.. Aidu jsem po telefonu přemluvila, aby přijela i s Bojískem, jak mu říkám, a po ujištění, že ji nebudeme nutit mluvit, skutečně přijela. Ale s Marinou jsme ji záludně, tedy veřejně pozvaly na pódium, aby na Evu a spolupráci s ní zavzpomínala. A tak skutečně vystoupala nahoru a odpovídala vtipně na naše otázky, přičemž stranou vedle mikrofonu nám vyhrožovala tím nejhorším a vlastně si ani nevšimla, že byl na podiu i Bojárek, kterého držela Marina. To však ještě nevěděla, že ji přemluvíme, aby tam přišla ještě jednou... A Aida mne inspirovala i k titulku tohoto článku, neboť tak Evě říkala.

 

Poté jsme uvedly nevidomého pianistu Honzu Jareše se semaforskými písničkami. Od malička tíhl k muzice. Vyrostl v Brně, ale hudbu začal studovat, až když se jeho rodina přestěhovala do Prahy. A asi jako jediný nevidomý byl přijat na Státní konzervatoř. Vždyť neviděl na noty a Státní konzervatoř nemá oddělení pro nevidomé s jejich písmem! Vystudoval zpěv a hru na klavír a všechno uchem-poslechem.

Publikum ho přijalo vřele, musel přidávat.

 

Bohužel se v té chvíli počasí rozhodlo trochu zasáhnout do zde panující pohody a spustil se liják. Copak diváci, ti měli většinou deštníky a pláštěnky, ale na pódiu pod stanovou střechou odešla elektřina.

A tu přišla trochu náročnější chvilka pro mě a Marinu. Bez mikrofonu jsme musely zaplnit asi 15 minut mluvením. Co mluvením, řvát jsme musely! Ale diváci vstřícně přišli blíž, aby slyšeli, co zajímavého na zpěvačku, rebelku a divošku Olmerku prozradíme. Třeba to, jak začalo naše přátelství, jak jsme spolu jezdily na houby, krást jablka do nemocniční petřínské zahrady, do kempu na Orlík, jak jsme "psaly" knihu, tzn. se sešly a povídaly si u vína.

Mezitím se zvukaři podařilo nahodit pojistky, elektřinu zapojit a připravit za námi na pódiu potřebnosti pro další důležité vystoupení. A taky přešel liják, tak se mohlo v pohodě pokračovat. Věřte, že pohoda se přímo linula z celého prostranství.

 

Přicházela ukázka - pásmo z připravovaného muzikálu v Divadle v Dlouhé - «Nezemřela» o Evě Olmerové:

Velmi sympatická muzikálová herečka a zpěvačka Zuzana Offenbartl - Dovalová bude Evou, hlasem oplývá a cítění neboli v muzikantské hantýrce feeling i odvahu na to má. A jak jsem si o ní ne přečetla a chvilku jsem s ní mluvila, bude mít s Evou i leccos podobného v nátuře.

Její kolegyně Markéta Bednářová také moc hezky zpívá, Tomáše Savku není třeba představovat a mne svým hlasem přímo nadchl Filip Kotek.

Obecenstvo chtělo přídavek, ale muzikáloví tvůrci se omluvili, že si víc na tuto příležitost nestihli připravit, ale že všichni mohou přijít na jejich muzikál, který má generální zkoušku 6. a premíéru 7. září. Poté samozřejmě budou reprízy. Přijďte, bude to určitě pěkné.

 

A pak přišel jazz, což byla taky Evina parketa.

Darja Kuncová a Old Fashion Trio uchvátily mne, publikum a Aidu přímo od prvních tónů. Aida vzpomínala: Eva téhle tehdy velmi mladé zpěvačce před nějakými lety řekla: hele, zpívej dál a za dvacet let to tam bude. A je to! A taky ještě nedávno jsem slyšela mladou holku, z té bude další Olmerka, nenechte si ji ujít. Jmenuje se Sisa Fehérová, najděte si jí na internetu, stojí za to...

Darja se svým triem musela přidávat, Georgia on my mind, I can give you anything but love, baby...byl to zážitek!

 

Následoval blok s názvem Vzpomínání.

Ke stolku usedli Jaroslav Kříženecký, autor jediné pořádné knížky o Olmerce, Eva Střížovská (také do té knížky trošku přispěla), pan Lukáš Fišer...poslední deska po její smrti...a Aida, se kterou opět přišel i pejsek Bojárek -  pochází mimochodem z muzikantské rodiny známých Zahradníků.

Vzpomínání to bylo veselé i smutné, tak jako Evy život.

Krásně zahrála na piano a zazpívala Linda Winterová (absolventka Ježkovy konzervatoře a pak Eva Horká, která dokonce byla tak laskavá, že bez přípravy zarecitovala báseň Óda na Evu Olmerovou, kterou nám do redakce poslal Miroslav Seifert. (přečtěte si ji v naší rubrice rubrice Povídka)

Báseň i recitátorka, herečka a zpěvačka Eva Horká, která také zazpívala dvě písně, získaly upřímný potlesk.

 

A pak zase kousek jazzu a nečekaně pěkný hlas Olgy Patkové, semaforské zpěvačky, doprovázený výtečným kytaristou Vladimírem Vandrovcem.

 

Možná leckomu vytanula na mysli otázka, proč nepřišly zazpívat i hvězdy, které s Evou zpívaly v Semaforu, v Ateliéru i jinde na jevišti. Osloveny byly, ale všechny měly tento termín prý již zadán. Zaslechla jsem z nepotvrzených zdrojů, že to bylo proto, že tento pikovický hudební mejdan byl bez sponzorů, tedy i bez honorářů. Ale spíš si myslím, že ti dva organizátoři, kterým mnohý nevěřil, že něco takového mohou zorganizovat, hvězdy oslovili pravdu pozdě, když měli třeba sjednaný zájezd do zahraničí...

 

A zrovna když se blížil nejčernější mrak dnešní oblohy a kdosi v publiku říkal: jo, prej nám sem z Prahy putuje ohromná bouřka, nastoupil vrchol večera - Zuzana Stirská a soubor Gospel Time.

Poprosila jsem svého strážného anděla, by mrak odfoukl trochu doprava, což se zdařilo, takže déšť jen hrozil, ale nespadl. A Zuzana se svým převážně vokálním souborem řádila na pódiu jako uragán. Je neuvěřitelné, co se v takové malé postavě najde energie!

A Evuš Olmeruš, která na to určitě koukala z nebe za tím mrakem se to muselo moc líbit, protože gospely, a temperamentní zpěv, to bylo vždycky její. A vůbec, byla tady s námi po celou dobu, bylo to cítit ve vystupování účinkujících a z ohlasu diváků, bylo to cítit ve vzduchu, v řece Sázavě, prostě všude kolem široko daleko...

 

Eva Střížovská

na fotce: Eva Střížovská a Marina Hužvárová, které večerem doprovázely