Karlova Koruna - rodinné album Kinských aneb na kávě u pana hraběte

Neodmyslitelnou dominantou Chlumce nad Cidlinou je zámek, který dal postavit v letech 1721-23 jako své letní sídlo kancléř a nejvyšší lovčí Království českého hrabě František Ferdinand Kinský. Krátce po dokončení stavby navštívil zámek při příležitosti své korunovace na českého krále císař Karel VI. Na památku této návštěvy dostal zámek pojmenování "Karlova Koruna."

Podle dochovaných písemných zpráv sahají kořeny rodu Kinských až do počátku 13. století tj. do časů vlády krále Přemysla Otakara I. Z vladyků se během staletí stali rytíři, hrabata a dokonce i knížata. Tradice českého národního povědomí se přenesla na chlumecké potomky rodu.také i v pohnutých dobách 20.století. V r. 1938 vystoupil hrabě Zdenko Radslav Kinský spolu s jedenácti dalšími zástupci české šlechty s deklarací českých šlechtických rodů proti německé okupaci Československa. V důsledku toho uvalili nacisté v r. 1941 na chlumecké panství nucenou správu, během které byl zámek těžce poškozen rozsáhlým, má se za to že nacisty úmyslně založeným, požárem. Ani po porážce nacismu nečekaly rodinu Kinských klidné časy. V r. 1948 byli komunisty označeni jako třídní nepřátelé, majetek jim byl opět zabaven a před osobními exekucemi se zachránili útěkem do emigrace. Zámek byl znárodněn, postupně opraven a od r. 1969 byl zpřístupněn veřejnosti.

Po pádu komunismu byl v r. 1992 zámek v restituci vrácen JUDr. Norbertu Kinskému, který se vrátil z emigrace a který společně se svými dvěma syny rodinný majetek v současné době obhospodařuje. Zámek je obklopen rozsáhlým anglickým parkem se vzácnými solitéry a ukázkou francouzské barokní zahrady s oranžérií.

Na návštěvě u "pana hraběte"

Klepeme na dveře pracovny majitele chlumeckého zámku Karlova Koruna JUDr. Norberta Kinského. Otevírá nám štíhlý vysoký sedmdesátník sportovního vzezření -- "pan hrabě", jak ho dodnes obyvatelé Chlumce nazývají a zve nás na kávu. Útulné atmosféře pracovny dominuje velký pracovní stůl, nad kterým visí rozměrný obraz jezdecké skupiny. Na naši zvědavou otázku, co obraz znázorňuje, nám vysvětluje, že je to rodinný portrét Kinských z třicátých let minulého století. Na pozadí obrazu je zobrazeno nádvoří nedalekého loveckého zámečku Obora, kde jako chlapec prožíval své mládí. Dále nám vysvětluje: "Toto je můj děda Zdenko Kinský s babičkou Jiřinou, toto zase jeho otec Zdenko Radslav Kinský a jeho matka Eleonora, jeho bratr Radslav a sestra Genilda. A toto jsem já," ukazuje na malého chlapce, který sedí na malém poníkovi.

Zámek je rodinné album Kinských

Na tento náš první dojem navazuje i následná prohlídka zámku. Téměř všechny obrazové expozice zámku jsou totiž zaměřeny na historii chlumecké větve rodu Kinských. Na mnoha desítkách vystavených obrazů je možné nalézt mnoho poznatků o soukromém životě, zájmech a zálibách řady generací tohoto rodu. Bez nadsázky se proto dá říci, že zámek Karlova Koruna je jedno velké rodinné album Kinských.

Mezi nejstarší obrazy patří portrét Františka Oldřicha Kinského, který bydlel se svou rodinou ještě v původním chlumeckém vodním hradě a portrét jeho bratra Václava Norberta Oktaviána, který založil na Chlumci chov koní, který pak hraje v další historii chlumeckých Kinských významnou roli. Tento milovník koní nechal postavit poblíž zámku zámecký hřebčín, do kterého umístil polodivoké koně z nedaleké Obory. Z nich pak vyšlechtil dvě plemena chlumeckých "bílých koní": Izabely (s tmavou hřívou) a Falby (s bílou hřívou). Současně s hřebčínem vybudoval nedaleko zámku také rozsáhlé závodiště, na kterém se konaly proslulé "chlumecké steeplechase", které se staly předchůdcem Velké Pardubické.

Kinští byli "konaři"

Chov koní, hony a koňské dostihy se staly výraznou součástí života a zájmů také dalších generací rodu. V obrazové galerii najdeme rozsáhlou sbírku obrazů s koňskou tématikou, která je největší sbírkou obrazů toho druhu v Čechách. Najdeme tu obrazy zobrazující chov polodivokých koní, slavnostní přehlídky koní, výcvik Španělské jezdecké školy, chov bílých koní v nedalekém hřebčíně v Kladrubech a řadu dalších obrazů, mezi kterými je i portrét proslulého koně Césara, nazývaného "cválající zlato", který se stal genetickým základem pro chov chlumeckých koní.

Velikou zálibou Kinských bylo také pořádání honů, při kterých bylo možné prokázat jezdecké umění. Nejprve byly hony po anglickém vzoru štvanicemi na zvěř, později dostaly sportovní charakter a jejich cílem se stala úspěšnost jezdců při překonávání přírodních překážek. Toto nové sportovní pojetí honů se pak stalo základem východočeské tradice sportovních koňských dostihů -- proslulé Velké Pardubické.

Rodové krédo Kinských Návštěva u "pana hraběte" nám přinesla mnoho nových poznatků a podnětů k zamyšlení. Mezi ně patří na prvním místě "rodinné krédo", se kterým se s námi JUDr. Norbert Kinský rozloučil: "Necítím se být majitelem, ale jen správcem rodového majetku. Majetek rodu je něco, co neslouží výhradně nám: je to majetek, který svěřil národ naší rodině, aby s ním nakládala ne pouze ke svému prospěchu, ale i k prospěchu celého národa."