JAN KŘÍŽEK a umělecká Paříž 50. let

Olga Szymanská 7 2013 Kultura česky

Obsáhlému dílu jednoho z neoriginálnějších českých umělců, který se od poloviny minulého století usadil trvale ve Francii, se věnuje retrospektivní výstava v Praze.

Jan Křížek byl především sochař, zanechal však po sobě i velké množství kreseb a grafik. Za svého pobytu v Paříži od roku 1947 se podílel na aktuálním uměleckém dění a stýkal se s předními aktéry tehdejší francouzské výtvarné scény. Jako jeden z prvních vystavoval v nově založeném prostoru Jeana Dubuffeta "Foyer de l´art brut". Patřil mezi umělce kolem Charlesse Estienna: hlavního teoretika poválečné abstrakce a zastánce tašismu. Křížek se zúčastňoval schůzek pařížské surrealistické skupiny a s André Bretonem vedl rozsáhlou korespondenci o automatické tvorbě. Svá díla představil v prestižních pařížských galeriích a v několika významných kolektivních výstavních projektech. Ve čtyřiačtyřiceti letech - na vrcholu tvůrčích sil se rozhodl zcela svobodně svou tvorbu uzavřít s tím, že již "má svůj problém vyřešen". Odstěhoval se na francouzský venkov: vlastními silami postavil pro sebe a svou ženu malý dům s hospodářskými budovami pro králíky a slípky, ale hlavně se věnoval pěstování včel.

 

Výstava Jan Křížek (1919-1985) a umělecká Paříž 50. let ve Valdštejnské jízdárně představuje desítky neznámých mistrových děl, zapůjčených ze soukromých i veřejných sbírek České republiky, doplněných díly přátel i vrstevníků-umělců, s nimiž se Křížek osobně znal a byli mu umělecky blízcí: Václav Boštík, René Duvillier, Jean Degottex, Jean Dubuffet, Pablo Picasso a další.

 

Expozice sestává z více oddílů. První Od Rodina k tašismu ukazuje Křížkovu ranou tvorbu, silně poznamenanou kresbami aktu v pohybu od sochaře Augusta Rodina. Křížek jejich expresivitu dále domýšlel: snaha o nový výraz ho přivedla (v letech 1942 - 1943) k osobitým kresbám, u nichž řešil vztah k ploše skrze hlavní výrazový prostředek - skvrnu. Oddíl Jan Křížek a Václav Boštík svědčí o době války, v níž ve škálách svých kreseb zkoumali vztahy barev a linií v ploše a v prostoru v jejich rytmickém členění: nebýt signování děl, mnohdy nerozpoznáme, čí kresba vlastně je. Foyer de l´art brut ukazuje v rekonstrukci výstavní prostor J. Dubuffeta s prezentací i Křížkových děl mezi jinými, vymykajícími se obvyklým kánonům umělecké tvorby. Část Mezi hrnčíři ve Vallauris přibližuje Křížkovo období let 1948 - 1949, kdy v jižní Francii několik měsíců vytvářel četný soubor užitných nádob a volných děl ve vlastním primitivizujícím stylu. Laboratorní práce v Paříži představují období po návratu do Paříže, kdy autor mohl pracovat pouze v malém pokojíku pro služky: s omezenými financemi  vytvářel malé sošky ze dřeva či hlíny, kreslil na útržky papíru, na obálky a papírové ubrousky, které pro nedstatek materiálu namáčel a pak znovu používal. Až měl dost prací, vyhledal Křížek kritika Charlese Estienna, který ho ctil a proto ho zahrnul do okruhu umělců, jež podporoval a vystavoval - to ukazuje oddíl Charles Estienne a pařížská poválečná scéna. Vrchol Křížkovy tvorby přináší Sochařské dílo ve velkých kamenných i dřevěných sochách, které mohl vytvořit díky Estiennovi za letního pobytu v Gordes a v Bretani (1955 - 1956). Přelom padesátých a šedesátých let, kdy vznikl cyklus obrazů i škála kreseb akvarelem a kvašem, jež rakapitulují témata i problémy v jeho zobrazování lidské figury až do roku 1962, kdy Křížek tvorbu zakončil, představuje Konec tvorby.

 

Výstavu (do 29. září 2013) doplňuje rozsáhlá monografie "Mně z toho nesmí zmizet člověk", Jan Křížek (1919-1985) a také dokumentární film Martina Řezníčka Jan Křížek, sochy a včely.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012