Milé mezinárodní setkání

10 2002 Aktuality česky
obálka čísla

Česká centra - propagační okna České republiky ve světě. Je jich 18. Od Stockholmu přes Varšavu, Bratislavu, Moskvu, Kyjev, Bukurešť, Budapešť, Vídeň, Berlín, Mnichov, Drážďany, Brusel, Londýn, Paříž, Haag, Antverpy, Athény,...až přes oceán k New Yorku, Los Angeles...

Bohužel, nejsou zatím v dalších světadílech. Citelně např. chybí v Austrálii, kde je o Českou republiku zájem už proto, že tam na 20 tisíc Čechoslováků pomohlo stavět na nohy v padesátých létech průmysl i umění. A jak je známo (neznámo?), Austrálie je dost bohatá země. Má nerostné bohatství, o kterém se jiným zemím může jen zdát. Ale většinu zboží k denní potřebě dováží. Z Ameriky, z Asie. A vůbec by nic neměla proti tomu dovážet mnoho z Česka. Jen zde jaksi není ten pravý kontakt... Také ve Španělsku bylo v plánu otevřít České centrum, ale zatím se to nezdařilo. Peníze, peníze. Na něco jsou, na něco nejsou...

Česká centra mají krásnou i někdy nelehkou práci - ukazovat ve světě naší malou republiku v tom lepším světle. Šikovnost českých ručiček, invenci tvůrců, schopnosti umělců, nápady podnikatelů, přesvědčovat o tom, že jsme skutečně demokratickou zemí.

Jako všechno, záleží vždy na osobním vkladu odpovědného člověka. Jsou jimi v tomto případě ředitelé Českých center.

Je již hezkou tradicí, že se 12. září setkávají tito zástupci v Praze.

V Toskánském paláci na Hradčanském náměstí bylo toho večera příjemně rušno. Kromě ředitelů přišla řada pozvaných hostů a také herečka a zpěvačka Kateřina Brožová, která setkání uváděla a provázela svým velmi příjemným zpěvem. A protože její repertoár byl jazzově naladěn, jistě potěšila nejen mně, milovnici této hudby, ale i přítomného Karla Srpa (Jazzová sekce), Radko Pytlíka (výtvarníka a muzikanta podobného zaměření), Jiřího Slívu (výtvarníka a jazzofila), Aleše Bendu (jazzového znalce, moderátora a nyní již několik let ředitele Českého centra v Sofii) a vůbec většinu přítomných, protože taneční sál byl docela zaplněn a pěkně se hýbal v rytmu písní.

Z hvězdného nebe zde byl také herec Miroslav Donutil, ale nic tentokrát nepředváděl, ponejvíce se bavil s kroužkem, který se utvořil kolem ředitelky Českého centra v Los Angeles Dity Fuchsové. Není divu, Dita je právě jedna z těch aktivních lidí, kteří dokážou nemožné. Na její nedávnou misi v Jižní Africe vzpomínají s potěšením mnozí čeští umělci, které tam dokázala "přivézt", čeští krajané tam žijící i další návštěvníci kulturních akcí, které Dita dokázala uspořádat. Podobně báječně si vede i v USA v Los Angeles.

Žena plná energie i nápadů je stejně jako Dita i Dáša van der Horst. Původně emigrantka do Holandska, kde se vdala a porodila dvě děti, aby se po roce 1989 vrátila i s holandským manželem do Čech. Dostala práci na Ministerstvu zahraničí , kde mimo jiné spolupracovala s naším časopisem, a posléze byla vyslána do Izraele jako kulturní "atašé". Interpelovala v rámci svých možností při návštěvě prezidenta Havla, aby zástupce Českého dialogu mohl letět s jeho doprovodem s ostatními novináři. "Je to jediný časopis, který se soustavně zajímá o to, jak žijí naši krajané ve světě. A krajané budou při návštěvě prezidenta hojně přítomni. Byla by to i příležitost, jak o nich napsat, atd." psala v tomto smyslu Dáša tehdy na Hrad. Ale nedopadlo to. "Dáváme přednost mnohonákladovým periodikům," odpověděl tehdy prezidentův mluvčí. Nu, mnohonákladová periodika se zase nezajímají o naše krajany, že? Izrael se tedy přes Český dialog nekonal, nicméně zprávy z krajanského života sem tam v časopise probleskly a to díky Evě Jakubovic či Abrahamu Masovi, kteří nám z Izraele píší.

Dáša je od 1. září ředitelkou Českého centra v nizozemském Haagu. Slíbily jsme si živý kontakt, který bude patrný v Českém dialogu. Má to Dáša prima, protože jí tam "půdu pod nohama" připravil prima člověk Jaroslav Kantůrek. Měli jsme v redakci o něm a o zajímavých pořadech, které uspořádal, dlouhosáhlý článek od manželů Pokorných, ale právě proto, že byl dlouhosáhlý, dohady o možném zkrácení se protáhly až do nedávna a tak snad to napravíme o jeho dalším působení. Bude ve Stockholmu, kde mu zase jiný prima člověk také připravil dobrý start. Je to Zdeněk Lyčka, za jehož čtyřleté působení bylo jak ve Stockholmu, tak i v dalších místech Švédska uspořádáno nespočetně báječných koncertů, výstav, setkání zajímavých osobností apod. Také člověk, který jde do všeho naplno.

Přemysl Pela, ředitel Českého centra v New Yorku byl letos o malinko veselejší, než loni 12. září, den po teroristickém útoku na "dvojčata" v New Yorku, kde měl v té době svou ženu a dlouho byl v nejistotě co je s ní.

Už se těší nazpět, vždyť v říjnu se tam koná již tradičně velice populární Czech Street Festival, kdy se představují umělci, podnikatelé, prodavači apod. a mnoho dalších akcí.

Ředitel Správy českých center Milan Sedláček byl samozřejmě celý večer "na roztrhání". Všichni, kdo přišli, s ním chtěli mluvit. Na jeho tváři byla po celou dobu patrná vlídnost.

Malý proslov měl k přítomným i Šimon Pánek, jako zástupce Nadace Člověk v tísni, která pomáhá v poslední době postiženým povodněmi. Lidé jsou vstřícní a posílají peníze, za které je zaplaceno to nejnutnější k přežití těm potřebným.

Byla tu řada i dalších velmi zajímavých a příjemných osob, v prvé řadě další ředitelé center či velvyslanci jako je zástupce v Rumunsku Jaromír Plíšek, "bruselský" Petr Bažant, "pařížský" Michael Vellnera-Pospíšil, "budapešťský" Tamás Csémy, "berlínský" Jan Bondy, "drážďanská" Zuzana Pokorná, "mnichovský" Jan Šícha, "varšavský" Jan Ondřeka, "vídeňský" Jan Kollár, Vilma Anýžová (Rumunsko), Kateřina Novotná a František Jemelka (Moskva), Radovan Vaner (Kijev), Tomáš Zykán (Velká Británie), ale i například naše jediná kandidátka-žena na prezidentku Jiřina Šiklová, která mi ale bohužel tuto naději vyvrátila s tím, že to přenechá jiným, ředitelka Fischer-Reisen Libuše Jandíková, s kterou jsme domluvily nápad udělat rozhovor se senátorem Václavem Fischerem. Český dialog s ním měl titulní rozhovor v době, kdy teprve do senátu nastupoval. Nyní po zralé úvaze a zkušenostech už kandidovat nechce. Zeptáme se ho proč.

Lída Rakušanová se svým manželem pobyli spíše jako hosté než jako novináři, nicméně jsme si také s paní Lídou domluvily setkání a popovídání pro noviny i pro Svobodnou Evropu.

Bylo to moc milé mezinárodní setkání v překrásných starobylých prostorách Toskánského paláce na Hradě.

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012