Salony humoru a zdraví

(Malý fejetonek, psaný ve stavu mírného zoufalství.)

Už po několikáté se koná Salon humoru v příjemné restauraci U sedmi konšelů. Těším se na vernisáž, přestože si tentokrát s umělcem a organizátory nepřipiji sklenkou vína, protože beru antibiotikum. Ale zase se těším na humorného lékaře (a event. na svíčkovou, kterou zde mají výtečnou).

Pro mě toto téma přišlo jako na zavolanou. Já i plno dobrých lidí kolem mne jsme nemocní. Syn je čerstvě po mrtvici, kamarádka Věra přišla málem o ledvinu (a ještě nemá vyhráno), dvě kolegyně čeká operace menisku, třetí právě lékaři vyměnili vlastní kyčelní klouby za kovové, takže se pokouší „chodit“ s berlemi a tak bych mohla pokračovat. Já si „užívám“ nemoc, na kterou není ani očkování ani jasný lék. Darovalo mi ji jedno klíště v živohošťském lese, když jsem hledala houby, ač jsem se ho o to neprosila. Jmenuje se borelióza a na internetu jsou o tom celé ságy. Nemoc způsobují baktérie borelie, které jsou pěkné mršky, rády se množí v krvi a kamarádí se s podobně zlými viry, s nimiž se navzájem podporují v radostné snaze člověka zničit.

Choroba má několik stádií. To první, které se ohlásí červenou skvrnou po kousnutí toho hnusného a zlého brouka, se prý lehce vyléčí antibiotiky. Koho ale žádná skvrna nepotká nebo si ji nevšiml , čeká stádium dvě a tři. Dvojka je ještě přijatelná, vyznačuje se pouze bolestmi kloubů, otoky a červenou, odumírající (tedy odborně atrofující) kůži a léčí se taky antibiotiky, leč nevyléčí. Ty malé mršky před útočícím lékem zalezou do kloubů a tam dělají další paseku. Nějaký čas se třeba tváří jakože nejsou, ale za čas vyráží znovu do boje a s ještě větší silou. Lezou do nervů, do hlavy a ve třetí etapě uvrhnou člověka do vozíku, vytunelují mu kus mozku a vesele se mu chechtají.

Já mám zatím kombinací všech tří stádií, od každého něco, z toho posledního horší paměť. Ale včera jsem si za hříšné peníze koupila zázračné pilulky ginkgo biloba, jednu jsem ráno spolkla a tak jsem se odvážila psát tento fejetonek.

A jestlipak víte, proč mne to všechno postihlo? Protože jsem se rouhala. Asi deset či více let jsem nebyla u doktora a nebrala žádné léky, ani tzv. doplňky. A radostně jsem řvala do celého vesmíru: Jsem zdravá, nechodím k doktorům a nejím prášky! Hm…

Těším se na lékařský humor.