Slovo na červen

Jeden milý čtenář mi před chvíli napsal, že nemohl z technických důvodů otevřít Slovo na květen a že se mu to podařilo až dnes. Ale že je to smutné čtení. A tak se pokusím kolem nás najít věci veselejší. Nacházím je především v českých komunitách v zahraničí.

Dostávám tiskoviny z různých míst světa, pozvánky na akce, potkávám prima lidi, kteří sem přijedou ze zahraničí i já tam občas jedu. Ti lidé neutuchají ve svém vlastenectví a projevují je při všemožných příležitostech. A to na rozdíl od těch u nás „doma“, kteří většinou slovo vlastenec považují za starou veteš. Ale nejde samozřejmě o slovo...

Včera Mezinárodní český klub v čele s Martinou Fialkovou uspořádal koncert. Ze Slovenska přijel Ženský sbor Českého spolku v Košicích. Pražské publikum už jej zná a oceňuje. Sbor vystoupil např. loni v Senátu či při Konferenci zahraničních Čechů v prostorách Čs. rozhlasu. Zahraniční odběratelé Českého kalendáře 2013 zase dostali jedno z jeho nejkrásnějších CD jako přílohu této publikace a moc se jim líbí. Však komu by se nelíbilo Otvírání studánek od Bohuslava Martinů či Písně Antonína Dvořáka zpívané s amatérským zápalem ale s profesionálním výkonem. A tak to bylo i včera. Sbor, který rozezněl krásný prostor Muzea české hudby na Malé Straně v Praze, doprovázelo Kvarteto Martinů.

Šlo vlastně o benefiční koncert Ženského sboru Českého spolku v Košicích, jediného českého pěveckého sboru působícího na Slovensku ve prospěch občanského sdružení Checomacoco. To je zase další vlastenecká “neziskovka”.Podporuje indiánskou komunitu v Paraquayi, kde žijí potomci českého cestovatele A. V. Friče.

Umělci vystupovali zdarma , vstupné bylo dobrovolné. Vybrané prostředky poslouží jako přímá podpora studentů – dětí indiánského kmene Chamakoko.

Pozitivnum take je, že na podzim se opět uskuteční Konference zahraničních Čechů a Krajanský festival, který už poosmé připravuje velmi obětavě “neziskovka” Věra Doušová. (A aby náhodou k nějakému zisku nepřišla, drží si organizace, které mají podporu kultury a krajanskýuch aktivit v náplni práce, pevně své kasičky, aby z nich na tuto akci moc nevypadlo, nejlépe nic. O tom se však ráda rozepíši I v samostatném článku. Teď jsem potřebovala splnit úkol, který jsem si sama dala –uvést něco pozitivního. A našlo by se i více, ale místo na sloupek je dáno a tak musím chtě nechtě uvést i to horší.

Všichni to už jistě víte. Zahájení výstavy korunovačních klenotů korunoval náš pan president náhlou nevolností. Prý to byla viróza. Mluvčí Hradu to aspoň prohlásila. Zato prostořeký ministr financí pronesl, že moc nescházelo a vedle královské koruny a jablka mohla být také šavle. A lidová tvořivost se rozběhla ve variantách výtvarného pojetí údajné virózy. Jeden obrázek připojím. Kdo si to pamatuje, ví, že za prezidentování Václava Havla se jeden čas rozsvítilo nad Hradem neónové srdce. Dnes (alespoň na obrázku) světelný ukazatel sděluje aktuální hladinu  VIRÓZY V KRVI.

Nenudíme se tu, v té malé české kotlině...