Institut Cato není ...

Institut Cato není zdaleka nejvlivnějším americkým think tankem

"Jestliže myslí všichni stejně, potom někdo nemyslí."

(George Patton)

"Mají-li dva lidé stále shodné názory, je jeden z nich zbytečný."

(Winston Churchill)

"Mám za to a se mnou i devadesát devět procent Američanů, že totalita, ať už nacistická nebo komunistická, je ohavná. Oba systémy jsou nemorální, protože odmítají náboženství a neuzná

vají plnění slibů. Jsou proti zdravému rozumu pro své nepopsatelné krutosti a odporné zabíjení milionů lidských bytostí. Hnusím si jakýkoliv druh kompromisu nebo spojenectví s nimi.

(Herbert Hoover na shromáždění v Chicagu 17. září 1941)

Po zprávě našich i zahraničních sdělovacích prostředků o tom, že se od měsíce března letošního roku stává bývalý president Václav Klaus spolupracovníkem vlivného amerického ultrapravicového politologického Institutu Cato se sídlem ve Washingtonu (se kterým jej spojuje řada koncepcí a úsudků, např. společný názor na globální oteplování), známého především hlasitou obhajobou extrémistických myšlenek (teorie o správnosti rasismu a rasové diskriminace, zrušení sociálního systému, boj proti přistěhovalectví a odmítání multikulturalismu, nesouhlas se základními lidskými právy, svobodný trh označovaný za "nejprogresivnější, nejdynamičtější a nejproměnlivější systém, jaký kdy svět poznal", aj.), vzrostl zájem veřejnosti o tyto organizace, takzvané think tanks, které se sice tak často neobjevují v tisku či televizi, ale jejich vliv na chápání politiky a ekonomiky je nesmírně cenný.

Pojem think tank (anglicky doslova "myšlenková nádrž, myslivna, mozkovna") pochází ze Spojených států z období druhé světové války (vlastní termín je však poprvé doložen již v roce 1890) a pro představu jeho pojetí existuje řada definic. Snad nejvýstižněji definuje think tank Diane Stone, která hovoří o "nezávislém (obvykle soukromém) výzkumném ústavu zaměřeném na politiku, jehož součástí jsou badatelé zabývající se studiem určité oblasti politiky nebo širšího spektra politických otázek a jehož smyslem je aktivně a různými způsoby vzdělávat veřejnost a radit politikům a rozhodujícím činitelům". Podle našeho poradenského a pedagogického psychologa Rudolfa Kohoutka to je "myšlenková, ideová, tvůrčí zásobárna či nádrž, výzkumný či vzdělávací projekt nebo institut". V otevřené internetové encyklopedii Wikipedie se dočteme, že think tanky jsou instituce, společnosti nebo skupiny zabývající se výzkumem a analýzou, typicky v oblasti politiky nebo ekonomiky. Působí jako fle0xibilní, síťové struktury na pomezí oblastí výzkumu a vzdělání, politiky, podnikání a nevládního sektoru. Slouží jako zdroj informací, koncepcí, nápadů v oblasti veřejné správy, jako mosty překlenující akademickou oblast a politiku, vytvářejí multidisciplinární síť expertů a přispívají ke kultivaci debaty o veřejném sektoru a artikulaci veřejného zájmu. Jejich smyslem je tedy nejen vzdělávat občany, ale také ovlivňovat konkrétní utváření politiky. To se může projevovat dvěma způsoby: snahou o ovlivnění konkrétního aktu, zákona či rozhodnutí, např. prostřednictvím lobbmizmu (formálního či neformálního), v širším smyslu pak snahou o změnu nebo rozvíjení všeobecného názorového klimatu. Think tanky bývají financovány z více externích zdrojů - těmi mohou být vlády, státní instituce, mezinárodní organizace nebo soukromé nadace a společnosti i jednotliví dárci - v souvislosti s konkrétními projekty.

Současnou americkou politologii charakterizuje výrazné politické profilování, značná pestrost směrů, programů, institucí, úrovně, publikačních možností a celé škály výzkumných nabídek různé náročnosti, jaké vyhlašují americké univerzity a další korporace i jednotlivci. Mezi významné konzervativní politologické instituty patří Americký institut pro podnikání a výzkum politiky, Institut Cato, Nadace Heritage, Hudsonský Institut; liberárně zaměřené jsou Brookingsův institut, Carterovo centrum, Institut Demos, Nadace pro elektronickou hranici, Městský institut, Institut pro sledování globálního vývoje aj. Mezi další instituty patří Centrum pro mezinárodní politiku, Centrum pro bezpečnostní politiku, Centrum pro strategická a mezinárodní studia, Rada pro kvalitu vládnutí, Institut RAND, Americký mírový institut a další méně politicky vymezené instituty.

Mezi nejvýznamnější a zároveň nejstarší konzervativní politologické instituty patří Hooverův institut (Hoover Institution on War, Revolution and Peace), sídlící v kampusu soukromé a třetí nejbohatší univerzity v USA Stanfordovy univerzity (Stanford University) v Palo Alto v samém srdci Silicon Valley. Založil jej v roce 1919 Herbert Clark Hoover (1874 - 1964) jako výzkumné centrum pro pokročilá studia politických věd, mezinárodních vztahů, ekonomie a politické ekonomie doma (USA) i v zahraničí. Pro všechny, kteří se zajímají o dějiny, je to místo téměř posvátné. Již proto, že tam všichni velcí anglosaští historici, kteří píší o komunismu, proseděli spoustu hodin, jak lze zjistit z poznámkového aparátu v jejich knihách. Každoročně sem přichází na 7 000 badatelů ze zhruba 40 zemí. Životní osudy Herberta Hoovera - vzděláním báňského inženýra, manažera v zahraničních rudných dolech, organizátora americké potravinové pomoci Evropě po skončení obou světových válek, člena vládní administrativy (jako ministr obchodu USA garantoval spolu s presidentem T. G. Masarykem první mezinárodní světový kongres o vědeckém řízení, konaný v Pantheonu Národního muzea v Praze v červenci 1924), diplomata, autora řady knih, republikánského politika, nekompromisního antikomunisty a 31. prezidenta USA v časech Velké hospodářské krize (v úřadu v letech 1929 - 1933), představují jedinečné téma lákající stále k novému a především serióznímu zpracování.

Původně Hooverův institut sloužil jako archiv dokumentů z období první světové války; od počátku také shromažďoval dokumenty o ruské revoluci. Sbírka se rychle rozrůstala a jeho knihovna a archiv se staly jedním z největších a nejúplnějších zdrojů specializovaných na politické, ekonomické a sociální změny ve 20. století. Dnes institut vlastní unikátní sbírku k dějinám světového komunistického hnutí včetně dějin Komunistické strany USA. V archivech jsou uchovávány i letáky, brožury, různé samizdatové publikace, nevydané memoáry, deníky a korespondence. Knihovna má přes 1,6 milionu svazků a 50 milionů dokumentů a mikrofiší. Uloženy jsou zde také dokumenty dotýkající se historie české a československé republiky - například obří archiv Radomíra Luži, Ferdinanda Peroutky, Štefana Osuského či rozhlasové stanice Radio Svobodná Evropa, jedinečné sbírky dokumentů z odkazu Josefa Škvoreckého, nakladatelství 68 Publishers aj.

Mezi čestné členy Hooverova institutu patří Ronald Regan, Alexander Solženicyn, Margaret Thatcherová nebo bývalý státní tajemník George Shultz, Reganův ministr zahraničí. Úzká vazba na Hookerův institut měla významný vliv také na formování osobnosti Bushovy ministryně zahraničí Condoleezy Ricciové.

V Hooverově institutu pracuje téměř sedmdesát knihovníků, kurátorů, archivářů a dalších odborníků (uveďme jen ekonoma Miltona Friedmana); vydává několik periodik (dvouměsíčník Policy Review, týdeník Weekly Essays aj.). Podle neoficiálních údajů se roční rozpočet institutu pohyboval v posledních letech kolem 25 milionů dolarů.

Pro představu o řešených výzkumných programech uveďme například: Vláda zákona a majetková práva, Role kultury a hodnot, Odpovědnost, efektivita a zastupitelská role vládních institucí, Hospodářský růst a daňová politika, Finanční, lidský a intelektuální kapitál, Přerozdělování v oblasti daňové, sociální, zdravotnické a demografické. Rámcový program Mezinárodní soupeření a globální spolupráce (International Rivalries and Global Cooperation) se zabývá problémy vztahu zahraniční politiky k bezpečnosti, obchodní politice a vládě práva. Institut má také řadu dalších, úžeji zaměřených programů, tzv. iniciativ: Americké veřejné školství, Vlastnická práva, vláda zákona a ekonomická výkonnost, Konec komunismu, Fórum národní bezpečnosti, Přechod k demokratickému kapitalismu, Americký individualismus a hodnoty, Odpovědnost vlády vůči společnosti, Vytváření kapitálu, daňová politika a hospodářský růst, Mezinárodní soupeření a globální spolupráce.

Záměrem tohoto představení Hooverova institutu jako jednoho z řady amerických konzervativních politologických institucí je ukázat, že pro české badatele (ekonomy, právníky, politology, historiky), ale i vládní činitele, novináře a akademické pracovníky (zejména studenty), existuje mnohem více naší vnější a vnitřní politice, ekonomice, veřejné správě či občanské společnosti bližších a užitečnějších možností kontaktů, než jen mediálně často prezentovaný Institut Cato.