Klíšťata, komáři a šmejdi

Někdy jsem si dávala otázku, proč jsou na světě taková ošklivá a škodlivá zvířátka, jako jsou klíšťata či komáři. Právě v této hezké jarní době nesmím na slunce, protože užívám silné antibiotikum na lymskou boreliózu. Mám tu nemoc už v pokročilém stadiu, neboť jsem ji dostala po kousnutí klíštětem asi před dvěma či třemi roky, aniž bych to zpozorovala. Žádný červený flek na kůži, čímž by se správné tato infekce měla včas ohlásit, jsem nezpozorovala. Zato teď se ohlásila červenou a jako bakule oteklou nohou.

Mylně jsem si dříve myslela, že borelióza je něco jako horší chřipka. Ale není. Jak jsem se dozvěděla od mých přátel (ach, tolik lidí už tu nemoc mělo nebo ještě má!), je to záludný agresor, který se projevuje otoky kloubů, bolestmi všeho možné ho i nemožného a i po „vyléčení“ se vrací, protože jeho bakterie v těle nadále zůstávají. Nemoc napadá i mozek a mnozí nešťastníci končí na vozíku. Také na internetu se najdou zoufalé průběhy tohoto ďáblova onemocnění.

Na shora řečenou otázku PROČ by někdo odpověděl, že hmyz je potravou pro ptáky, no, dejme tomu…

Ale co škodiči, kteří nemají přirozeného nepřítele?

V poslední době se v médiích (a to je jen dobře) notně přetřásaly tzv. předváděcí akce. Předvádějí se firmy, které okrádají důchodce. To babička či děda dostane do kaslíku pozvánku na oběd a na výlet. Nabízejí se tam i dárky, soutěže, vychvaluje se to, např. jako jedinečná událost roku. A pak je tam malým písmem připsáno, že bude i prodejní nabídka. A o tu samozřejmě těm firmám jde. Prodávají se hrnce, pánve, deky, sekačky na trávu, motorové pily a další seniorské nutnosti. A to až desetinásobně předražené, než by si je lidé koupili třeba v obchodním domě.

Důchodci, kteří jsou doma zavřeni mezi čtyřmi stěnami, kteří nemají žádnou smysluplnou činnost, která by je zaměstnávala, kteří se moc nestýkají se svými blízkými, neboť ti na ně „nemají čas“ atd., vítají takovéto pozvánky a těší se na výlet i na to, že dostanou oběd. Pak se psychicky nechají zmanipulovat až k tomu nákupu, který původně neměli v plánu. Někdy na to padne i velká část životních úspor.

A kdyby nechtěli? Nátlak na tyto „výletníky“, kteří jsou odvezeni daleko od domova do nějaké pronajaté restaurace, bývá až surový. Prodejci – naháněči lidí např. zamknou dveře a nepustí lidi ven, dokud nepodepíšou smlouvu, že si koupí zboží za desítky tisíc korun. Vyhrožují jim, že je neodvezou zpátky, že dostanou ošklivou nemoc, křičí na ně a chovají se jako lidské zrůdy.

Dokumentární film, který o těchto hnusných praktikách natočily skrytou kamerou dvě statečné ženy, se jmenuje Šmejdi.