Králova řeč

Divadelní hra dle tajných zápisků královského logopeda svědčí o síle, která překonává lidskou slabost. Po úspěšném uvedení na evropských divadelních scénách ji nyní představilo Divadlo pod Palmovkou v Praze.

Vznik

Divadelní hra vznikla na podkladě vzpomínkových deníků australského logopeda Lionela Loguea vznikla v osmdesátých letech minulého století. Úspěšný londýnský televizní a filmový scénárista David Seidler, později tvořící i pro Hollywood, začal Logueaovy deníky zpracovávat jako filmový scénář. Po připomínkách své ženy však zvolil formu divadelní hry. Jakékoliv zveřejnění obsahu deníků, týkajícího se člena britské královské rodiny a tím i velmi citlivého tématu moderních britských dějin, však královna Alžběta (Královna matka) přísně zakázala. Text tedy upadl téměř v zapomnění. David Seidler text mohl dokončit teprve po roce 2002, kdy královna Alžběta zemřela. Divadelní verze Královy řeči zaujala ovšem nejdříve filmové producenty. Převedena do podoby filmového scénáře byla brzy uvedena na filmové plátno. Po právu se z filmu stal film oscarový - nedokonalost člena královské rodiny totiž jej samého velmi zlidštila a přiblížila ostatním. Jako divadelní hra se Králova řeč od svého prvního uvedení na divadelní scéně těší stále značnému ohlasu nejen ve Velké Británii, ale také v Itálii, Japonsku, Německu, Nizozemí a v příštím roce ji čeká newyorská Broadway.

Děj

V přitažlivém příběhu, založeném na skutečných událostech, hraje hlavní roli anglický princ Albert - budoucí král Jiří VI., v rodině zvaný Bertie. V odvíjejících se událostech se proti své vůli zcela nečekaně stane panovníkem. Problémy s koktáním a strach z veřejných vystoupení, stejně jako jeho nesmělost a psychická zranitelnost mohou ohrozit budoucnost britského království, stojícího na prahu druhé světové války. Jeho země v té době potřebuje ztělesněný symbol - krále silného, který rozdělenou společnost dokáže sjednotit. Albertův předchůdce na trůnu, starší bratr Edward VIII. se proti zavedené morálce, zásadám a zákonům přátelí se ženou (pro dvůr nepřijatelnou) a zároveň se stýká s německými nacisty. Pro království je to vážné nebezpečí - Edward VIII. je proto přinucen abdikovat. Albertovi, jehož otec považuje sice za inteligentního a schopného a zároveň ho podceňuje pro plachost a nesmělost, nezbývá než přijmout volbu za anglického krále. Stává se nadějí, byť je nejisté, zda zvládne či nezvládne tento těžký úkol.

České představení

V obecnější poloze zachycuje pozoruhodnou a málo známou kapitolu britské královské rodiny. Formou komorního dramatu muže, který se stal její nepřehlédnutelnou součástí, aniž by k tomu měl (jak se zpočátku zdá) předpoklady. Působivá a emotivně neobyčejné silná tragikomedie nechává nahlédnout "pod pokličku" velkých dějin přes nitro mimořádné osobnosti. Nese v sobě nadčasovou zprávu o věčném boji politické nutnosti a lidské povahy, o nebezpečném zásahu světových dějin do malých lidských životů.

A konkrétně: představení Králova řeč v Divadle pod Palmovkou se režijně ujal Petr Kracík. Od první verze divadelního textu sice uplynulo třicet let, ale pro režiséra neztratil nic ze své aktuálnosti. Kracík z textu čerpal z mistrovsky zachycených konverzačních scén, zejména kdy nastupující panovník bere hodiny mluvní techniky u svérázného australského učitele, který je neúspěšným hercem Shakespearových dramat. Přes humorný náboj v rozhovorech zaujmou obě hlavní postavy svou hloubkou: především Bertie citlivostí k otázkám moci a láskou k rodině i ke své zemi - typ člověka-politika, který v současném prostředí (nejen naší politiky) chybí. Režisér Kracík inscenoval původní divadelní text, zároveň se rád inspiroval filmovým scénářem: z filmu převzal vylepšené dialogy mezi králem a učitelem, vztah hlavní postavy k bratrovi a k otci.

Síla představení

Roli koktavého krále Bertieho hraje Martin Stránský: výsostný představitel českého dabingu. Bravurně se přibližuje k postavě koktavého krále, majícího despekt z vystoupení na veřejnosti a panickou hrůzu z mikrofonu. Spíše nežli koktání zde využívá zadrhávání řeči: tím v divákovi vyvolává velkou míru soucitu i hlubokého porozumění pro (lidsky lidskou) vadu a dokáže ho udržet v pozornosti od začátku až do konce. Roli australského logopeda Lionela Loguea (původně zamýšlenou pro Petra Kostku) ztvárňuje Dušan Sitek. Ve výsledku velmi důstojně sekunduje postavě krále a s chápajícím humorem odlehčuje celkovou vážnost a důstojnost situací. I skrze ostatní postavy divák pochopí, že v Králově řeči nejde pouze o zvládnutý závěrečný projev. Ale že tu jde stejně tak o konverzaci mezi králem, královnou a učitelem. Mezi mužem a ženou - v rovnocenném i nerovnocenném postavení. Že jde i výměnu názorů mezi králem a představiteli dvora, mezi synem a otcem, mezi oběma bratry. Že jde o rozhovor minulosti s přítomností, světa vnitřního s vnějším.

České představení Královy řeči je brilantní hrou: o překonávání vlastních slabostí, o opravdovém vědomí odpovědnosti i o zranitelné mužnosti. Hrou o vlivu moderních médií na tradici i o síle konečného přesvědčení. Hrou o skutečném přátelství, o lásce mezi mužem a ženou, která dokáže překonávat nejzáludnější nástrahy. A v tom tkví její půvab a síla.

Olga Szymanská