Nevítané kroky národní a nadnárodní

Ota Ulč 2 2013 Ohlasy a názory česky

Nevítané kroky národní a nadnárodní

SN intervenovat. State Department ode mne požadoval, abych se registroval jako agent of a foreign government, což jsem odmítl s odkazem na skutečnost, že kategoie agentÚvodem doporučení bdělosti a ostražitosti  vůči eufemismům se zkázonosným dopadem. Kdysi  Endloesung, Final Solution, čímž se mínila genocida. Nyní, nejen u amerických břehů, se například   mnohonásobná vražda přetvoří v nepříjemnou událost v pracovním prostředí, k níž 9.listopadu 2009   došlo v Texasu na vojenské bázi Fort Hood. Armádní major, muslimský psychiatr  Nidal Malik Hasan, s výkříkem "Allahu Akbar"zahájil střelbu se závěrečným kontem dvanácti mrtvol.  Vyšetřující zpráva, celkem 86 stran,  ve svém zjištění ani jednou  nepoužila slov islám, muslim či džihád, nikde ani nejmenší náznak, že psychiatr Hasan byl islámský fanatik, který se nijak netajil a skutkem potvrdil svou nenávist vůči Americe.

Nacházíme se ve válce s radikálním islámem, nicméně Obamova administrativa se důsledně vyhýbá vyřčení takové  skutečnosti, v obavě že dotčen by byl,  nevlídně zasažen  by se cítil celý islámský svět.  Ovšem taková je skutečnost: ne všichni mohamedáni jsou teroristé, ale naprostá většina teroristů mohamedány jsou - nelítosnými, nesmiřitelnými.

Tento posun k sebecenzuře už ale započal za předchozího prezidenta George W. Bushe. Tehdejší ministerstvo ( Department of Homeland Security)  vydalo memorandum, obsahující doporučení  od muslimských organizací nabádat Američany, aby se vyhýbali  užití slov  jako jihadist, islamists, islamic terrorist, holy warrior. Místo  diagnozy "the war on terror" , použitelným má být eufemismus s univerzálním dopadem "a global challenge, which transcends geography, culture and religion" nebo "struggle for progress, over which no nation has a monopoly."

Začátkem roku 2012,  Washington  poručil  všem složkám FBI z více než 700 dokumentů , věšemožných příruček vymýtit slova Islamic terror. Taktéž postiženy publikace Pentagonu. Zmizet musela slova Muslim, Islam, al-Kájda nahrazena označením global violent extremism.  (Zdroj: Rachel Alexander, "U.S. Covering Up and Revising Islamic Ties to Terrorism," Townhall.com, 28.12.2012).

Jiná příručka s názvem "Small-Unit Operations in Afghanistan", určená pro vojsko tam nasazené, obsahuje instrukce, jak se s muslimy společně modlit,  vyhnout se  všem nevlídným poznámkám o jejich náboženství.  Nový draft ("nárys, návrh") této příručky je ještě náročnější: zakazuje nejen kritické zmínky o nedostateku práv žen,  o tamějších praktikách pedophilia - prznění dětiček, ale i cokoliv  kritického na adresu Talibánu (dovedl by si někdo představit za druhé světové války takový zákaz nešetrného vyjadřování o Gestapu, jednotkách SS?). Tato prozatím nejposlednější novota nabízí  politicky tuze korektní vysvětlení, proč Afghánci ve svých uniformách se snaží vraždit  Američany a jiné příslušníky jednotek NATO:  je to vina Západu, nedostatku pochopení  pro domorodé kulturní normy.

Se snahou zavést  univerzální  celosvětovou cenzuru započala v roce 1999 Organization of Islamic Cooperation (OIC), domáhající se u OSN přijetí rezoluce proti "náboženské nesnášenlivosti" ( religious intolerance, stereotyping, negative profiling and stigmatization).. Příslušný výbor (U.N. Human Rights Council) odhlasoval rezoluci ve prospěch cenzury v roce 2010 a 2011. V roce 2012, Obama ve svém projevu ve Valném shromádění OSN, zdůraznil , že "The future must not belong to those who slander the prophet of Islam." Všech ostatních náboženství se taková ohleduplnost ovšem netýká.  Islámští velikáni jako prezidenti  iránský Admadinežád, egyptský Morsi, premíéři  turecký Erdogan a pakistánský Ashraf vehementně zatratili  západní země pro jejich důraz na zachování svobody projevu, čímž v jejich ponětí  je ohrožena citlivost  jedné a půl miliardy  mohamedánů na světě.

Od náboženské háklivosti  se přesuňme k tématice světské a zejména podmořské - od vztahu ohroženého jedince vůči svému státu, k ohrožení všech států  jednou univerzální globální organizací.

Již v roce 1958 došlo v Ženevě ke kodifikaci existujícího mezinárodního práva, v podobě čtyř konvenci:

1. High Seas (doslova  "vysoké" ve smyslu "velké, otevřené")

2. Territorial Seas (teritoriální, pobřežní  vody) a  Contiguous  zone (přilehlá zona)

3.Continental Shelf (kontinentální mělčina)

4. Rybaření a ochrana živých zdrojů na otevřených mořích.

Před 30 lety, v roce 1982  došlo  k podepsání mezinárodní smlouvy UNCLOS (The U.N.Convention of the Law of the Sea), kodifikující  předchozí existující konvence jakož i pravidla obyčejového práva (International customs, as evidence of a general  practice accepted as law), se značným soustředěním na exploataci mořských zdrojů,  nejen lovu ve vodách, ale získávání minerálů  a zdrojů energie z mořského dna.

Rovněž ochrana prostředí, ochroženého činností rostoucího množství plavitel.

Tato konvence vešla v platnost v roce 1994  , poté co ji ratifikovala Guyana jako 60. stát.  Dosud  ji ratifikovalo států 165 včetně Cook Islands a Niue. (V této souvislosti  neodolám se zmínit o této zkušenosti: v roce 1978 na oněch Cookových ostrovech  v jižním Pacifiku  mezi archipelagy Tahiti a Fidži, tamější premiér  Sir Albert R.Henry, mě jmenoval svým  poradcem. Pobyl jsem tam  řadu  měsíců, přepisoval ústavu a spolu jsme pak měli odletět do Venezuely, kde v Caracasu se konalo další kolo toho UNCLOS zasedání. Takže jsem se těšil, jak tam zasedneme u stolů v abecedním pořádku - Cook Islands, Cuba, Cyprus, Czechoslovakia, a jak já se tam půjdu jakožto ostrovní domorodec představit  delegaci znormalizovaných kádrů.. Leč nemělo se tak stát. Doma na Raroronze došlo k jakémusi převratu,  premiér Henry byl svržen, já z ostrova zmizel, poté jsem se neúspěšně pokoušel v Oů vlády svržené neexistuje.  Nedávno jsem se dočetl , že na seznamu Chronological list of overseas representatives of Cook Islands,

Prof.Otto Ulc  je stále uveden jako CI Honorary Representatives to the UN.)

Ne všechny státy, které UNCLOS podepsaly, ji ratifikovaly.  Některé státy  ji vůbec nepodepsaly, mezi nimi  Eritrea, Israel, Taiwan, Kosovo, Turkmenistan, Uzbekistan, Vatikan, a též USA. Tehdejší prezident Reagan to odmítl z velmi dobrého důvodu.  Významným účelem nové smlouvy totiž bylo stát se součástí  onoho tzv.  NEW INTERNATIONAL ECONOMIC ORDER,  jímž se prosadí redistribuce univerzálního bohatství ve prospěch onoho Třetího, teprve se vyvíjejícího světa, avšak již  dominujícího svou převahou hlasů na mezinárodním foru.  To se záměrem dát do provozu INTERNATIONAL  SEABED AUTHORITY s centrem na ostrově Jamajka,  jež pověří  instituci-podnik ENTERPRISE  získáváním podmořského bohatství, označeného jako  společné dědictví lidstva ("common heritage of mankind"). UNCLOS , dokument v rozsahu 208 stran, obsahuje mnohé ambiguous and problematic formulace,a mezinárodní tribunál, složený zejména z rerezentantů států, v mnoných případech eufemisticky lichocených epitetem "rozvojové."  bude rozhodovat, co k takovému prospěchu bude nebo nebude.

Reagan tehdy zdůvodnil své rozhodnutí s odkazem na skutečnost, že "není v zájmu Spojených států, aby předaly suverenní kontrolu nad dvěma třetinami povrchu zeměkoule státům Třetího světa."

V případě USA, k ratifikaci je potřebí souhlasu 67 senátorů z jejich celkového  počtu 100 členů.  Prozatím 35 republikánských senátorů se takovému kroku brání.  Odmítají představu nejen  rezignovat na suverenní  práva své země, ale i financovat ekonomický pohřeb západní civilizace. Nekonečnou  dobrovolnou materiální podporu  zejména afrických zemí nahradit  mezinárodně uzákoněnou povinností, investovat miliony, miliardy vlastních zdrojů,  technologii, všechno úsilí, ovšem s podmínkou, že inkasovat je  bude  ta  početnější , nijak přispívající členská většina.  Však k dispozici jsou již precedenty, například  U.N. Oil for Food Program,  skandál v  rozsahu přemnoha miliard dolarů.  Momentálně se OSN  zabývá návrhem uzákonění  tzv.miliardářské  daně - jednoho procenta všech miliardářských příjmů na světě.

Nynější nájemník Bílého domu  jistěže  při první příležitosti připojí svůj podpis k ratifikaci, k níž zásluhou  posunu v senátním složení třeba velmi brzo  dojde.  A tak se i naplní tužba  marxistky Elisabeth Mann Borgese,  neúnavné prosazovatelky  globálního  konceptu regulace moří, jejího hesla "Ten kdo vládne mořím, vládne i na zemi."

S pádným tak přesvědčením,  eufemismu poté netřeba.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012