V lepších časech?

Karel Schwarzenberg se rozloučil po prohraném zápasu o vítězství ve volbách na prezidenta s diváky tv: Nashledanou v lepších časech. Jé, už aby to bylo! Čas co je tady a teď je dost tristní. Na Hrad má nakročeno hulvátský nafouknutý mamut, kterého si zvolili úplně hloupí lidé. Bohužel, bylo jich o deset procent víc než těch slušných a chytřejších.
Z Hradu ven má naopak nakročeno sebestředný psychopat, který ještě v posledním tažení pustil z věznic gaunery, kteří vytunelovali všechno co mohli, když jim to “ruka trhu“ dovolila, tzn. ukradli miliony a miliardy. Prý se ten pán, co je pustil jistí, aby mu z vděčnosti zaplatili jeho další aktivity jako např. usilování stát se premiérem, což mi řekla nedávno jedná dáma z politiky, která se v tom vyzná. Udělalo se mi v tu chvíli špatně od žaludku.
Statečná mladá a hezká žena, režisérka Monika Le Fay (dříve Elšíková) zahájila výzvu Miloši Zemane, nejste a nikdy nebudete mým prezidentem. Hned v prvních dnech se k výzvě přihlásilo na tisíc lidí včetně známých osobností z uměleckého a veřejného života (samozřejmě mimo politiků, těm by se mohla zaviklat židle). Také nepovažuji mamuta za „svého“ prezidenta, i když, jak píše Monika, bude to formálně on.
V novinách se také ještě píše o tom, že dosavadní prezident se nikdy nesmířil s tím, že ho Václav Havel převyšoval, i když byl tělesně o kousíček menší. A proto dělá všechno, aby se proti němu vymezil. No, moc se mu to nedaří v Česku, ale v zahraničí už vůbec ne, tam se mu to nedařilo nikdy.
Nedávno měl dr. Hnízdil velmi zajímavou přednášku o tom, jak jsou všichni politici ve vysokých funkcích psychopaté a jak lidé, kteří se na ně dívají v TV z toho mohou onemocnět. Zmiňoval mj. fakt, že existují lidé, kterým v mozku chybí jistá část. Ta např. obsahuje cit, smysl pro pochopení druhých, vůli druhého vyslechnout atd. Což mi před časem potvrdila i moje příbuzná – lékařka psychiatrička, když jsem se jí ptala, jak mohou tito lidé klidně spát, já bych se svým svědomím nezamhouřila oči.
„Oni to mají jinak nastavené,“ řekla tehdy. Nechtěla jsem tomu věřit, ale asi je to tak, vždyť si vezměme Hitlera, Heydricha, Stalina, Beriju, Reicina, Vaše a další zločince. Také asi klidně spali…
Byla jsem před pár dny na schůzi Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí. Dobrou zprávou je, že ji stále vede Tomáš Grulich, který je skutečně pravým mužem na svém místě. (Koukněte na jeho blog Lidovky). Bohužel, je asi jedním z mála, který se opravdu snaží něco pro krajany udělat. Většina členů komise jsou zřejmě lidé, na které v Senátu nezbyla jiná funkce, tak vzali tuto, i když o krajanech vědí pramálo. Nejvíce je láká možnost vyjet do zahraničí. Komise se po pár letech obměňuje, takže i ti, kteří časem pochopili proč tam jsou, zase odejdou a noví nevědí nic. A tak nebylo divu, že se tam mluvilo o tom založit jakousi webovou stránku o krajanech. Vystoupila jsem s poznámkou, že taková – Český dialog – existuje již dvaadvacet let. A přidal se dr. Mirek Krupička z rozhlasu, kde zase léta dělají web krajané.net. A to bylo překvapení!
Atmosféra na této schůzi však byla převážně přátelská a zazněla výzva, že je zde vítán každý, kdo má o tuto problematiku zájem.
A hlavně – už bude brzy jaro!
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad