Spillville, Dvořák, Jára a bratři Bílí

Eva Střížovská 2 2013 Dějiny česky

Zanedlouho náš Mezinárodní český klub pořádá spolu s nakladatelstvím Vyšehrad a s Českým muzeem hudby první z koncertů Hudba bez hranic, kterým slavíme 10. výročí našich besed Hovory bez hranic. (Podívejte se vedle do okénka Akce MČK)  Tento koncert bude symbolicky věnován jednomu z největších Čechů, který naši zemi proslavil svojí nádhernou hudbou doslova po celém světě (a navíc i ve vesmíru), Antonínu Dvořákovi. Vybíráme proto k němu příznačně i úryvek z nové knihy Evy Střížovské, nazvané Velké pláně.

 

Městečko (u nás by se spíš řeklo ves či osada) Spillville leží asi 20 mil od Cedar Rapids. Výlet do Spillville byl součástí programu konference SVU. A stejně jako bylo milé poznávat české stopy v Cedar Rapids, bylo zážitkem navštívit místo, kde v roce 1893 pobýval Antonín Dvořák.

Autobus nás, účastníky konference vyklopil před kostelem Sv. Václava, postaveného českými katolíky v předminulém století. Není to žádná malá kaplička. Naopak, velká stavba na mírném, kopci. Za kostelem je rozlehlý český hřbitov. Je mj. pozoruhodný tím, že má na hrobech železné tepané kříže. Jejich tvůrcem je Čech Charles (Karel) Andera. Přišel z jižních Čech z osady s patřičným jménem ke jeho činnosti – Zhrobská Zahrádka (u Tábora). Byl uměleckým truhlářem, ale když měla železné odlitky, zhotovoval ty krásné kříže. Ty byly žádané i v dalších místech Středozápadu, plno je jich například na hřbitovech v Texasu. Pan Andera měl v letech, kdy se křížům věnoval, tedcy 1875 až do let 1925, tedy celýc h padesát let, jistě dost zakázek. Oženil se s Barbarou Dostálovou a je o jeho rodině hezky psánéo ve zmíněné knize Cyrila Klimeshe.

První Češi sem přicházteli od poloviny devatenáctzého století. A stejně jako v Texasu, řada jich byla z Moravy. Věřící katolíci. Prv ní co udělali, všude kam přišli, postavili kostel a školu. Hřbitovy následovaly a byly v Americe v té době unikum, nebo't tamější obyvatelé ukládali ostatky svých zemřelých na svých pozemcích. Když se naše výprava pokochala předčítáním českých jmken n a náhrobcích, vstoupili jsme do chrámu. Od zástupky'n českých potomků, dokonce oblečených v českých krojích, se nám dostalo přednášky o historii kostela. Mluvilo se o prvních českých kněžích (Anthoíny Urban, Francis Mikota, Thomas Bily, Francis Chmelar, Joseph Gaydousek, Joseph Dostal aj.) a také o tom, jak Antonín Dvořák, když tu v létě 1893 po čtyři měsíce pobýval s částí své rodiny, každé ráno přišel hrát do kostela na varhany. ,,Jsou sice opravené, ale Jae to pořád tentýž nástroj na který Dvořák hrával,” vysvětlovaly s hrdostí přednášející dámy.

 

Varhany se rozezněly

Náhle se hlavy nás všech, které zatím hleděly k oltáři, otočily zpět, k balkonu, odkud se ozvala krásná hudba. Varhany se rozezněly Dvořákovou symfonií... Copak se děje? ptali se všichni jen tak pro sebe, v duchu, aniž by přerušili tu překvapivě radostnou chvíli. Bylo to jako pohlazení z výšky, snad z neJak se však záhy ukázalo, hbité prsty Járy Moserové rozběhnuté po klávesách a její hudební talent jsou naštěstí pro nás zcela pozemské. A nejen hudbou vyniká tato mimořádná bytost. Umí krásně kreslit, napsat knížku vzpomínek na milé lidi kolem sebe, která je za měsíc rozprodaná, byla lékařkou i velvyslankyní v Austrálii, ovládá (a dobře) několik světových jazyků, je překladatelkou z angličtiny a v posledních letech také senátorkou. Přitom zůstala normální fajn ženskou, která si klidně s vámi popovídá sedíc na trávníku či na schodech u domu, nejlépe s cigaretou v ruce.. A jak je vidět, má talent i pro umocnění chvíle, což se jí povedlo právě v kostele Sv. Václava, kde v tichosti vystoupala na balkon k varhanám a zahrála. Po tomto duchovním zážitku jsme si dopřáli zážitek materiální, tedy oběd, který byl ryze americký, neboť sestával z hamburgru a salátu. Pak jsme navštívili tzv. starou školu, kterou navštěvovaly kdysi i Dvořákovy děti a přesunuli jsme se do muzea Bily Clock. Je to dům, kde Dvořák s částí rodiny bydlel a kde složil řadu hudebních skvostů jako např. Humoresku, Kvartet F dur, Biblické písně, Sonatinu pro housle a klavír v G dur.

 

Bily Clocks

Dnes je to muzeum, kde je několik místností v prvním patře věnováno Antonínu Dvořákovi a zbytek prostoru dřevěným hodinám bratrů Bílých. Josef (nar. 1880) a František (nar. 1884) pocházeli z českých rodičů, kteří přišli z Prahy, ale tady se stali farmáři. Bratři zprvu pracovali s nimi, ale později se cele věnovali svému koníčku, který se záhy stal jejich životní náplní a který dnes přivádí do Spillville množství návštěvníků. Vyřezávali ze dřeva hodiny. Ale ne ledajaké.

Jejich umělecké výtvory jsou malé dřevěné chrámy na různá témata. Můžeme tu například vidět Komíny Normandského opatství, Hodiny mapující první americké pionýry, Hodiny letce Lindbergha, Nejmenší kostel, Kukačky, Staré švédské hodiny, Lesní hodiny, Procházka národy, Ráj, Vesnice kovářů – a také Housle – které jsou věnovány Antonínu Dvořákovi i s jeho podobiznou.

Jejich dřevěná díla jsou zdobena jemným krajkovím i vyřezávanými postavami a většinou jsou jako jakýsi malý orloj, pohyblivé, hrající melodii apod.

V tomto muzeu jsou spolu vedle sebe postaveny ukázky jedinečného hudebního génia a umělců zručnosti výtvarné a řemeslné, tzv. carving art, tj. vyřezávání do dřeva či ze dřeva, což je dost rozšířené umění v severní Americe a v Kanadě.

Bratři Bílí, tedy klobouk dolů, zůstaly po vás skvosty...

 

Turkey river

Že tady v Iowě mají kromě řeky Cedar i Žlutou řeku, mne trošku překvapilo, neb jsem si tento název spojovala vždycky se starou trampskou písní, která sentimentálně připomíná námořníka zbloudivšího do Číny. Ale ještě více překvapená jsem byla, když jsem se dozvěděla, že tady mají i město Volgu. S naší výpravou jsme se však prodrali malou zelenou džunglí a stanuli nad  řekou jménem Turkey poblíž Spillville. Jméno má prý od krocanů, kterých tady byla spousta v době, kdy se sem Češi stěhovali. Samozřejmě je lovili a pochutnávali si na nich..

Řeka je mírná, porost kolem příjemný a celé místo uklidňující a inspirující třebas k Humoresce. Dvořák tady trávil volné chvíle, odpočíval i chytal hudební motivy od šumících stromů, pějících ptáků, bzučících včel apod. A vůbec – jeho asistent, student Kovařík, syn Kovaříka, učitele a muzikanta ze Spillville, sem Dvořáka zlákal hlavně proto, že mu zdejší krajina bude připomínat Čechy, po kterých se mu tolik stýskalo. A to se skutečně vyplnilo...

Dnes je tu Dvořákův památník, kde se i Humoreska připomíná...

 

Klimešovi

Cyril a Michael Klimeš (Klimesh) jsou bratři a  potomci jedné z prvních příchozích rodin do Spillville. Pocházejí z Jižních Češch. Vědomi si svých kořenů jsou velmi aktivní v krajanské společnosti a Cyril napsal i knihu They Came to this Place – A History of Spillville, Iowa and Its Czech Settlers. Ta kniha je cenným dokumentem o fenoménu vystěhovalectví z českých zemí a o úspěšném zakotvení a prosazení se v cizím prostředí. Také o tom, kolik našinců z Čech, z Moravy a Slezska opouštělo pod tlakem chudoby i rakousko-uhersko monarchistických represí svou vlast. A hlavně o tom, jak se všude příchozí Češi dobře uplatnili.

Michael Klimesh byl naším milým průvodcem po rodném Spillvillu a po krásném okolí, skutečně připomínajícím českou krajinu.

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012