Zemřel Zdenek Slouka

Na životním příběhu Zdenka Slouky by se daly vyučovat dějiny 20. století. Narodil se 13. srpna 1923 v Brně v rodině stolaře, který za války bojoval v československých legiích a jen zázrakem unikl smrti, když byl zajat rakousko-uherskými vojáky. Zdenek maturoval v roce 1942 na V. Reálném gymnáziu a poté byl totálně nasazen ve Škodě Adamov. Z práce pro říši zběhl a do konce války spolupracoval s partyzánskou skupinou generála Luži.

Po osvobození začal studovat na Masarykově univerzitě v Brně sociologii u Inocence Bláhy a češtinu u Františka Trávníčka. Zároveň se stal píšícím redaktorem Svobodných (Lidových novin, psal třeba o procesech s kolaboranty.V brněnské redakci Svobodných novin se seznámil s řadou významných českých literátů, např. Ivanem Blatným, Josefem Kainarem či Oldřichem Mikuláškem. Po komunistickém převratu začal s manželkou Olgou připravovat odchod ze země. „Když se koncem roku 1948 schylovalo k mému odchodu za hranice, chápal jsem to jako dočasnou záležitost, krátkodobou, nějaký ten rok, dva, tři, než se to změní. (…) Bylo prostě nepředstavitelné a nepřijatelné, že by se to nezměnilo,“ napsal ve svých vzpomínkách.

„Krátkodobá záležitost“ se nakonec protáhla na více než 40 let. Manželé Sloukovi přešli hranice 13. prosince 1948. Do června 1949 pobývali v Innsbrucku, pak odjeli do Austrálie. V Sydney se dva a půl roku živili různými příležitostnými pracemi, poté dostal Zdenek nabídku pracovat jako politický analytik amerického ministerstva zahraničí přidělený k okupační armádě v Německu. Po dvou letech v Mannheimu, Heidelbergu a Mnichově byl Slouka přeložen do Washingtonu, kde pracoval pro Pentagon. V dubnu 1955 využil pozvání Ferdinanda Peroutky a stal se mezinárodním komentátorem Rádia Svobodná Evropa v New Yorku (pod pseudonymem Zdeněk Šelepa). Ve stejné době studoval politologii na New York University (M. A. 1958) a na Columbia University (Ph.D. 1963).

V roce 1965 opustil Slouka redakci Svobodné Evropy a začal se plně věnovat akademické kariéře. Do roku 1971 přednášel na Columbia University a poté až do odchodu do důchodu v roce 1993 na Leigh University v Bethlehemu v Pennsylvanii. Ve své vědecké práci se zabýval zejména mezinárodním právem.

Zdenek Slouka patřil k těm exulantům, kteří se po pádu železné opony vrátili domů. V akademickém roce 1992/93 působil jako Senior Fulbright Professor na Univerzitě Karlově. Návrat nebyl lehký: „Vrátí-li se člověk do svého někdejšího domova po téměř padesáti letech, sám se vrací jiný a jistě nečeká, že domov najde nezměněn. Z nejbližší rodiny jsem nenašel nikoho, i hroby vzaly zasvé. (…) V obecnějším, méně osobním prostoru jsem kolem sebe nacházel myšlení, které mi bylo cizí, a moje myšlení bylo nepochybě cizí jim,“ napsal ve svých rozsáhlých vzpomínkách Jdi po skryté stopě, které vyšly v roce 2009.

Po návratu do Prahy navázal Zdenek Slouka na své publicistické aktivity z druhé poloviny 40. let. Publikoval eseje a fejetony hlavně v Lidových a Literárních novinách a Respektu. V roce 2011 dostal za svou publicistickou činnost cenu Ferdinanda Peroutky. Kromě obsáhlých pamětí vydal minulý rok také knihu – z autobiografie vycházejících – povídek Útěky. V posledním eseji publikovaném v Lidových novinách 18. června 2011 „Malá úvaha o smrti a jejím opaku“ se zabýval otázkami smrti, dlouhověkosti a nesmrtelnosti. „Smrti je třeba víc než soli. Za sůl by se snad našla náhražka. Za smrt žádné není. Bez smrti by nebylo života.“

Se svou první ženou Olgou měl Zdenek Slouka syna Marka (1958), dnes významného amerického spisovatele a esejistu. V roce 1994 se znovu oženil, s manželkou Blankou žil na pražských Vinohradech.

Převzato z Lidových novin, autor Petr Zidek