Jan Palach, Jan Opletal, Jan Zajíc

Jana Volfová, historička 1 2013 Aktuality česky

Jak při těchto jménech nevzpomenout osudů českého náboženského reformátora 15. století Jana Husa. Po nespravedlivém odsouzení na koncilu v Kostnici byl po upálení jeho popel spolu se zemí katem vhozen do vod Rýna, aby po něm nezůstala sebemenší památka. Nepodařilo se. Vzpomínka na jeho slova: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, braň pravdy až do smrti,“ žijí s námi stále. Historická paměť nemizí.

Jan Palach, student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, navíc pocházející z evangelické rodiny, jistě Husova slova znal. V čase jeho tragické smrti a vlastně stále mi táhnou hlavou úvahy o ceně osobností naší historie. V běhu času byl Jan Hus střídavě zatracován i veleben. Jeho památka nezmizela ani ve 20. století, kdy si ho připomínali legionáři a za dvacet let poté vojáci zahraničních jednotek v Anglii, Rusku. V době Husovy smrti k listině, kterou tehdejší reprezentace poslala jako protest do Kostnice, připojilo své pečeti více než čtyři sta předních mužů českého království. Jaký to rozdíl mezi politiky, kteří byli u moci v létech 1968–69. Na otázku, proč se Jan Palach upálil, odpovídám: Hluboce nesouhlasil s tím, že činy tehdejší politické reprezentace byly v rozporu se slovy, která hlásali.

Pohřeb Jana Palacha byl posledním okamžikem, kdy tolik lidí dalo veřejně najevo bolest a hrůzu z toho, co se stalo. Mladí lidé chápali jeho čin jako odpor ke lži, pokrytectví a lhostejnosti k věcem veřejným. Netušili, že uplyne dalších dvacet let, než kdo jiný než mladí, ač obelháváni, žijící vedle dospělých se skloněnými hlavami a často i hřbety, až na vzácné výjimky, zvednou hlavy a vyjdou s holýma rukama do ulic proti policii s obušky. Já ve čtvrtek před oním pátkem 17. listopadu 1989 připomněla svým studentům ještě osobu Jana Opletala, studenta medicíny smrtelně zraněného 28. 10. 1939 při demonstraci proti německým okupantům, jehož pohřeb 11. listopadu 1939 byl podobnou demonstrací za věčné ideály jako ten Palachův.  A vzpomeňme i na Jana Zajíce, který brzy Jana Palacha smrtí upálením následoval, ale o jehož oběti už se tolik nemluvilo. Dodnes z mé paměti nevymizela délka hodin, které jsem prožila do pondělí, než jsem se setkala s našimi studenty, které jsem našla rozhodnuté k činům, k nimž jsme my dospělí neměli odvahu.

Čest jejich památce a přeji všem život v pravdě.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012