Jak se žije Čechům v Grónsku?

Lednový rozhovor bude opravdu „zmrzlý“. Alena a Jaroslav Klempířovi, které jsem před rokem potkala na jedné z besed Mezinárodního českého klubu v Městské knihovně, se mi představili jako „eskymáci“ toho času v Praze. Větší část roku však tráví již 18 let v Grónsku, kde pracují v oblasti geografie, etnografie, historie, zabývají se i sociálními tématy v tamních podmínkách a jsou členy Mezinárodní organizace novinářů " International Organization of Journalists. "

Když přijedou do Prahy, jsou v jednom kole. Přednášky, besedy, rozhovory – zkrátka o Grónsko je zájem, asi proto, že o něm víme opravdu málo. Exotickými jsme si zvykli nazývat hlavně vzdálené teplé kraje. Ale i Grónsko je pro nás vlastně jaksi exotické – ale hlavně je své. Je to země s dlouhou a zajímavou historií včetně mnoha českých stop, země s hrdými obyvateli. A Klempířovi zde nalezli to, co postrádají v našem splašeném světě s mnohdy pochybenými hodnotami ...

Alena Klempířová říká: „K tomu, aby člověk pochopil Gróňany, musí znát jejich historii, musí se snažit pochopit hrůzné podmínky, v kterých přežívali a když sám v sobě veškeré tyto skutečnosti zpracuje, je naplněn úctou a obdivem k tomu nepatrnému národu počtem, ale obrovskou silou ducha. Když  budu mluvit sama za sebe, já v Grónsku získávám optimismus a sílu k životu v  "civilizaci". Chci podotknout, že současní Gróňané žijí moderním životem jako my, ale s jiným "vnitřním" cítěním.

Jaké ted´asi může být v místě, kde v Grónsku žijete, teď v lednu počasí? A jak velká je ona pověstná polární tma?

Lednová zima? Lednové teploty jsou v  průměru minus - 10°až -20°C. Ale to je jen průměr. Známe teploty kolem  minus- 42°C. Trvají třeba tři týdny. Nejchladnějším měsícem je březen.

A jak čelit mrazu? Umět se dobře obléknout.

Polární noc je pro nás úchvatná. Často nám nad hlavami tančí  barevné závoje polární záře. Jinak v polární noci slunce nevychází, je takové modrošero.

A naopak, čím je krásné grónské léto?

Slunce svítí 24 hodin. Jen nad obzorem. Noční slunce umí zbarvit plující ledové hory do neskutečně nádherných barev. V přírodě, která není pokryta věčným ledem, je pestrobarevný koberec květin. Jen po krátkou vegetační dobu. Rodí se nová pokolení zvěře, ptáků. A rychle se adaptovat v přírodě. Léto je krátké! Jen ty miliony komárů jsou v létě při vyšších teplotách velmi nepříjemné. Žádné repelenty nepomáhají. Nezbývá nic jiného, než nasadit moskytiéru.

Jak došlo k vašemu rozhodnutí odejít do Grónska a žít tam, pracovat? To není stejné jako zkusit štěstí v Německu nebo v Británii, ale ani jako třeba v Malajsii. K takovému kroku musí mít, myslím, i oba partneři trochu zvláštní mix povah...

Rozhodnutí žít v tak exotické polární zemi je až druhořadý moment. Nejdříve než uskutečníte rozhodnutí, musíte být připraveni teoreticky, vědecky, fyzicky a v polárních oblastech hrají velkou roli i morálně volní vlastnosti. Partneři se ale musí doplňovat a podporovat. Naprosto se podřídit zákonům života v tak extrémní zemi. Naše sny být a pracovat v Arktidě se splnily.

Jak žijí dnešní Gróňané, v jakých oborech pracují a čím se nejvíc liší od nás?

Život v Grónsku je mnohem klidnější než v ostatním rozjitřeném „globalizovaném“ světě.

Grónsko je podle našeho poznání i ostatního světa opravdu tou nejbezpečnější zemí. Jen vystupte na letišti v Praze, nebo jděte na některé nádraží, i jen po ulici. „Dávejte si pozor na kapsáře“, zní z amplionů, oslovují vás informační letáčky. V Grónsku se nekrade!

Gróňané pracují. Ano, pracují! Na své cestě za samostatností dosáhli dobrovolně ve  vypsaném referendu v roce 2008 svrchovanosti, a to dekretem Dánské královny, dne 21.června 2009, tedy nezávislosti na Dánsku. Na základě referenda je nyní spojuje pouze nejvolnější forma autonomie . V roce 1985 Grónsko vystoupilo z EHS.  Gróňané za svoji „samostatnost“ platí Dánsku velice tvrdé reparace.

Přejí si žít svobodně, samostatně. To samozřejmě přináší i další potřebu kvalifikovaných pracovníků, vědců v mnoha, takřka ve všech oborech lidské činnosti. Mladí Gróňané usilovně studují, po studiích v cizině se skoro stoprocentně vracejí do své země, na kterou jsou bytostně hrdi. A podporu vědy a kultury lze Grónsku jen závidět!

Od Čechů se nejvíce liší tím, že si zachovali hrdost k rodné zemi, byť života v nesmírně drsných klimatických podmínkách. Zachovávání lidových tradic. A hlavně si nestěžují, jsou usměvaví a milí. Tak jsme je poznali my.

Zmiňujete často vysokou emancipaci grónských žen, v tom nejlepším slova smyslu. Jaké tedy jsou a váží si svých mužů? A co rodinný život Gróňanů?

Emancipace není to pravé slovo v grónských podmínkách. Nemusela být žádná. Po staletí byla mužská a ženská práce navzájem respektovaná. I v dnešní grónské společnosti mají ženy

rovnoprávné postavení jako muži. Jsou ve vládě, manažerky, pedagožky, vědecké pracovnice atd. Grónská vláda se dobře stará o rodiny. Jsou respektovány zákony o rodině, školní docházka je vyřešena úspěšně na všech stupních. O zdravotnictví nemluvě.

Určitě existuje něco, jako je současná grónská kultura. Čím Gróňané žijí ve volném čase, co je zajímá? Je to Evropa a naše kultura?

V minulém roce, když jsme byli přijati ministryní kultury paní Mimi Karlsen, tak jsme byli informováni o založení nového Grónského národního divadla, Viděli jsme plány na stavbu nové Národní galerie. Každé významnější místo v Grónsku má své muzeum, knihovny. Představte si, že na 57 000 tisíc obyvatel největšího ostrova světa je více jak stočlenná obec spisovatelů. Samostatnou vynikající kapitolou kultury je výtvarné umění. Historické i současné, kde grónští umělci jsou žádáni  i ve světových galeriích. Hudba je nejvýrazněji ovlivněna Evropou.  Jen s povzdechem jsme srovnávali podmínky stále se zhoršujícího stavu české kultury, kde je  přijímán laciný styl cizích kultur, bez důrazu k hrdosti na tradice.

Mluvili jste o českých stopách v Grónsku, kdo z Čechů na jeho drsné pobřeží jako první vystoupil?

Otázka, kdo jako první z Čechů vstoupil na neznámé a neprobádané končiny, nemůže být a nebude hodnověrně rozluštěna.  Rozhodně největší „českou stopu“ v Grónsku zanechali   misionáři, Moravští bratři. Jednota bratrská, i sám J.A. Komenský byli z vlasti vyhnáni katolíky po nešťastné bitvě na Bílé Hoře 1620. Moravští bratři odcházeli pak na misie do celého světa, a roku 1733, přesně 20. května, připluli také do Grónska. Nejvýznamnější z nich byl Samuel Kleinschmidt, který  vytvořil gramatiku grónské řeči a napsal slovník, který byl vydán v roce 1871 ještě za jeho života. Po Moravských bratřích zůstaly dodnes kostelíky, místní názvy i mnoho jiného.

Přivítali jsme Nový rok 2013. Jak jej slaví Gróňané?

Vánoce i Nový rok jsou v Grónsku klidné, bez nervozity, svátky pospolitosti a duchovního přemítání. Vánoce se zpěvem i těch nám známých koled, ovšem v grónštině, včetně úchvatné  vánoční  písně  „Tichá noc, svatá noc…“ J. Grubera, nejznámější vánoční písně na světě. Pod hvězdami prozářenou polární nocí, někdy i s hrou barevné polární záře. Je to opravdu tichá noc a v tom polárním klidu i posvátná.

Gróňané si přejí: Juusllimi ukiortaassamillu pilluaritsi! I my vám přejeme totéž co Gróňané: Veselé vánoce, ale hlavně hodně štěstí v Novém roce 2013!

Alena a Jaroslav Klempířovi

Rozhovor vedla Martina Fialková

A kdo by se chtěl o Grónsku a jeho obyvatelích dozvědět ještě více, může přijít na besedu s promítáním, kterou budu mít manželé Klempířovi v Městské knihovně. Dne 21. ledna  od 17.00 budou hosty cyklu besed Hovory bez hranic, které zde už 10 let pořádá Mezinárodní český klub. Besedou bude provázet autorka rozhovoru.