Havlismus – Klausovo sprosté slovo

Nevím, jestli poprvé, ale určitě naposledy mluvil Václav Klaus o svém předchůdci Václavu Havlovi slušně u jeho rakve 21. prosince loňského roku. Chválil jeho dílo, myšlenky a odkaz. Po desíti letech sledování jeho prezidentování jsem přesvědčena, že si tento výstup pečlivě nacvičil. Věděl, že ho snímají kamery zpravodajů z celého světa a bral to jako velkou roli. V jeho případě to bylo hamletovské „být či nebýt“ příznivcem Havlových myšlenek. No samozřejmě, že „být“ - když se dívá tolik lidí...

O rok později už to bylo „bít či nebít“. A zase to bylo“bít“ – tentokrát ve znamení „bít-tlouci“. Klackem se stala nová kniha jeho vicekancléře a superporadce Petra  Hájka „Smrt v sametu“. Ten (podle citace v MFDnes) mj. píše, že „ Václav Havel byl všechno, jen ne demokrat ... demokracii nikdy nevěřil a opovrhoval jí“. Hájek taky nazývá občanskou společnost společností směřující k fašismu. Klaus tuto knihu zřejmě dočetl do konce a označil „za téměř povinnou četbu“.

Mnoho let víme, že Klaus měl pro Havlovy stoupence jen hanlivá synonyma: pravdoláskaři, havlisté. On sám by asi takovou knihu o porevoluční době nenapsal a i když (podle jeho vlastních slov) s panem Hájkem v mnohém nesouhlasí, s jeho hodnocením Václava Havla ano. Nebo ji možná napíše, až bude jen jedním z odejítých politiků? Vždyť už ani nebude mít možnost psát své „objevné zeměpisné“ poznatky z cizích zemí, kam jako prezident jezdil. Nebude dávat rozhovory a nebude mít příležitost si hlídat svůj státnický vzpřímený postoj s nohama u sebe.

Václav Klaus si myslí, že je vinou novinářů, jak leze lidem na nervy! Přitom každý jeho krok je vážný a důstojný, pohyby hlavou ladné - všichni se dívejte! Ale běda, když někdo chválí Havla! Pak tvrdí: já nesnáším adorování - tak proč zbožňovat Havla? Tento jeho názor opět vyrašil do nebetyčné výšky, když si lidé připomínali 1. výročí Havlovy smrti. Zapalovali svíčky a nosili kytky nejen na hrob, ale i k pomníku událostí v roce 1989 na Národní třídě.

Přitom si obecně vzato neděláme iluze, že Václav Havel byl excelentní politik, bezchybný prezident a člověk bez vady. Někdy byl legrační, někdy nám pěkně zavařil (mj. amnestie po jeho nástupu), měl zmatky ve svém osobním životě – ale pro naši zemi udělal v obecné i zahraniční politice hrozně moc! To věděli po celém světě. Jestliže se lidé usmívali nad fotkou Havla s krátkými nohavicemi, trapný jim byl pohled na Klause, jak krade pero. V tom je ten rozdíl.

Dovedete si představit, jak lidé oplakávají Václava Klause? On zřejmě taky ne. Může se slovo „nenávist“ rýmovat se slovem „závist“?