Barbara Mujica Frida

Venda Šebrlová 12 2012 Knihy česky

Mexická malířka Frida Kahlo ( 1907-1954) byla silnou osobností a žila tak, aby si jí každý všimnul. Nezájem byl pro ni jen potvrzením toho, co viděla v zrcadle: dívku (a velmi brzo ženu), která nebyla příliš hezká, měla knírek a kulhala. Taková přece má sedět v koutě!

Jako dítě však byla půvabná a zručná v manipulování s lidmi. Miláček rodičů, vyvolená mezi čtyřmi sestrami. Pak ji zmrzačila dětská obrna a ona v sedmi letech začala handicap překonávat sportem. Opět byla hvězdou – dokazovala, že ona, dcera německého žida a mexické matky, patří mezi nejlepší. Drzá, nacházející pocit bezpečí jen v rodině. Na přípravce ji okouzlil slavný Diego Rivera, který tam maloval na zdi budovy revoluční fresky. Byl obrovský, tlustý, špindíra a v té době mu padaly k nohám všechny ženy. Byl komunista a Frida v té době vyznávala revoluci jako většina Mexičanů: s nadšením. Tehdy bylo Mexiko obrovským kotlem vybuchujících revolučních nálad a jejich potlačování.

Když jí bylo sedmnáct let, jela s milencem autobusem, který se nabořil do tramvaje. Železná tyč jí projela pánví, měla rozlámanou páteř i nohy. Přežila. Začala malovat, sama sebe pozorovala v zrcadle, ale místo mrzáka v posteli viděla různé Fridy Kahlo: s květinami, motýli, s tváří plnou smutku i vzteku... Když se zmátořila z nejhoršího, naučila se žít s bolestmi a byla revolucionářkou nejen sociální, ale i sexuální, měla spoustu milenců (i milenek), bojovala za uznání své práce. Dlouho žila ve stínu Rivery, který ji podváděl a zase se k ní vracel. Dvakrát měli svatbu, jejich fatální vztah byl zničující.

Frida se marně snažila prosadit v cizině, její americké pokusy nebyly úspěšné. Ani ty v Evropě. Doma se však postupně stala „svatou Fridou“, ikonou, „chrabrým invalidou“... a před smrtí se dočkala své první samostatné výstavy v Mexiku. Z nemocnice ji odvezli do galerie sanitkou, na nosítkách odnesli do připravené postele s nebesy. Byl to pro ni takový splněný holywoodský sen: davy lidí se slzami v očích obdivují statečnou umělkyni.

Tento biografický román „vypráví“ své psychiatričce Christina, nejmladší sestra, která se o Fridu celý život starala. Skutečně existovala, dějinný rámec života Fridy také, stejně jako lidé kolem ní... Christina tvrdí: „Fridu zajímalo jediné. Nikoli, komunismus to nebyl, ani utrpení dělnictva. Ani umění, ani muralismus jako prostředek vzdělávání mas, ani tvořivost nebo shánění nejlepších olejových barev. Ale ne, kdepak sex, ani ten ne. Jediné, co Fridu zajímalo, byla ona sama.“

Přečtěte si tuto knihu. Budete žasnout, co všechno se může v jednom lidském životě stát. A vzpomeňte si film Frida z roku 2002, ve kterém slavnou malířku hrála Salma Hayek. Kniha je drsnější, ale velmi, velmi čtivá. Není dokumentem - mnohé se odehrálo ve fantazii autorky. Jak pravděpodobné to však je!

Vydalo nakl. Metafora

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012