Svědectví knihy „Nezhojené rány národa“

Dílo Lubomíra Vejražky je důležitým a důrazným příspěvkem v „boji o minulost“. V českém politickém myšlení je zneklidňující nesouměrnost v posuzování totalitarismu nacistického a toho komunistického. Kupříkladu při zkoumání veřejného mínění ve studii Martiny Klicperové-Bakerové a Jaroslava Košťála k dvacátému výročí Sametové revoluce skoro celá třetina dotázaných vyslovila nostalgii pro komunistický ancien regime (starý pořádek), třetina se postavila silně proti a třetině to bylo jedno. Po nacismu nikdo nevzdychá, ten je nenáviděn a pryč snad navždy, ale s komunismem to je jinak, což znepokojuje. Vždyť komunismus ve světovém měřítku přinesl větší a rozsáhlejší zlo. Josef Joffe se o tom správně vyjádřil: „Rozvažte si to hrozné číslo, války [dvacátého století] zabily 30 milionů, ale to číslo bledne v porovnání se 170 miliony zmasakrovaných zvláště státy Sovětů, Němců a Číňanů.“ A ti mega-vrazi byli Stalin, Mao a až potom Hitler, v tom pořadí ten nejslabší mega-vrah.
Ve světle těchto hrůzných čísel a špatných úsudků o komunistické totalitě kniha „Nezhojené rány národa“ coby svědectví přijde velmi vhod jako pádná korektura. Autorovo líčení si nic nezadá s vášní Emila Zolly v „J’accuse“ (Žaluji). Jde o neúmornou žalobu pachatelů zla v té nejhorší době stalinského teroru, zla namířeného proti politickým vězňům, také proti nevinným obětem předurčeným zlovolnou ideologií či vůbec obětem libovolně určeným. Proti všem, kteří nesli jméno MUKL (zkratka: Muž Určený K Likvidaci; to byl ekvivalent německého RU, Ruckehr Unerwunscht, návrat nežádoucí).
Obsah celé knihy by se dal přirovnat k onomu slavnému obrazu „Výkřik“ od Edwarda Muncha. Jde o výkřik hrůzy, strachu, hněvu, bezmocnosti a zrovna tak o výkřik protestu proti tomu všemu utrpení; proti té nesmyslné, nepochopitelné nespravedlnosti – což vlastně je základ všeho teroru – ničení nesčetných nevinných životů pro nic a za nic, a navíc proti tomu, co Hannah Arendtová nazvala „banalita zla“, která uchvátila celou společnost.
A to vše a ještě víc je rozvíjeno v narativních obrazech lidských myšlenek a sentimentu vězňů, v líčení jejich lidských vztahů jeden k druhému a ke svým bližním, i k těm mučitelům policistům a žalářníkům. Vše je rozvíjeno v údělu nových tragických cest muklů v tak moc extrémních podmínkách. Jde o dokonalé vylíčení prožívání hrůz všech lidí přítomných ve chvíli zatčení, vystižení výslechů, křivých obvinění a rozsudků, podmínek uvěznění a pracovních táborů. K osudům muklů pak patří zachycení tíhy bolesti, břemena smutku a neštěstí jejich rodin – matek, otců, dětí a přátel. Ti všichni neměli na výběr, museli se naučit žít se zlobou doby, ale přece mnozí z nich si zachovali v různých mezích svou lidskost a důstojnost. Mezi nimi jsou také hrdinové, morální atleti, spasitelé své vlastní cti, a tedy i cti národní. Strýc, ta základní osobnost vyprávění, je toho příkladem. Autorovi nejde o politologickou analýzu nelidského systému, ale o pochopení lidského ducha a citu, myšlení a reflexí v zajetí, jde mu o proniknutí do života duší v otroctví, a to jak otroků, tak otrokářů. To vše vám autor vypravuje na rozhraní dobového a zcela přesvědčivého dokumentu a subtilní beletrie, a tím se představuje čtenáři v nezvyklém a zvláštním sdělovacím médiu. A mocný je i jeho emocionální výkřik empatie a porozumění, který je promítán nepoddajně od první až do poslední stránky oněch mnoha příběhů mužů a žen v nemožně těžkých životních podmínkách.
Ivo Feierabend
Proč je kniha důležitá k přečtení, i když je často drásavě provokativní a pro někoho nepříjemná, tísnivá? A proč si ta kniha zaslouží nejvyššího doporučení? Protože je to výkřik k probuzení a k boji o pravdivou minulost, o které se kvůli pohodlí či ze stu
studu či z vinny raději moc nemluví a na kterou by hodně lidí nejraději zapomnělo. Ale to je chyba a možná i další zločin na charakteru národa. Arcibiskup de Berranger to řekl s velkou výmluvností, když se omlouval za úpadek paměti francouzské církve těm, kdo přežili holokaust a dosud žijí: „Svědomí se vytváří pamětí a žádná společnost nemůže žít sama se sebou v pořádku a v pokoji na základě falešné či potlačené minulosti, zrovna stejně jako žádný jedinec nemůže tak žít.“
Autorem článku je emeritní professor v San Diego State University Kalifornie
Ivo Karel Feierabend
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad