Znalost latinského jazyka je stále více potřebná

-tes- 12 2012 Knihy česky

Je pozoruhodné, že po uplynutí více než padesáti let, kdy se dokonalá znalost latinského jazyka stala záležitostí pouze úzkého okruhu klasických filologů, teologů, historiků a v podobě alespoň základů i některých profesí působích v oblastech dalších věd humanitních, právních, přírodovědných, farmaceutických a lékařských - ve kterých se latinská terminologie a frazeologie "zahnízdily" již ve středověku a své místo si udržely až do doby nejnovější - zůstává v povědomí širokého okruhu lidí stále ještě velmi mnoho různých latinských pořekadel, přísloví, definic, myšlenek, citátů, charakteristických rčení a slovních obratů pocházejících z antického období, nemluvě o stovkách jednotlivých termínů, ať již ryze odborných anebo i obecných, tradičně však užívaných, a to i v hovorovém jazyce a písemném projevu.

Přestože se u nás ve druhé polovině minulého století pod ideologickým pláštíkem zajištění přístupnosti a srozumitelnosti vědeckých a odborných prací záměrně systematicky omezovalo používání latinských výrazů (počínaje zrušením povinné výuky latiny v klasických a reálných gymnáziích v rozsahu až 6 hodin týdně), stále více se ukazuje, že ledacos z bohatého "latinského dědictví" může být i dnes velmi užitečné. Vedle medicínských oborů to platí také o odborné právnické mluvě, zejména pak o právní časopisecké a knižní literatuře. Je nutno si uvědomit, že právo (zejména svým historickým i teoretickým základem) odvozuje v evropských zemích svoji genezi ze starého práva římského.

Přesnost a prostota latinské mluvy v její původní a potom i recipované formě ji předurčily nezastupitelné místo v dějinách a kultuře lidské společnosti. Proto již od pozdního středověku jsou vždy znovu a znovu vydávány různé příručky a manuály, rozdílné úrovně a provenience, které obsahují výběr z bohatých slovních zásob tohoto jazyka vzdělanců. Že dodnes tyto sbírky neztratily mezi čtenáři nic ze své přitažlivosti, nejvýmluvněji dokládají praktické zkušenosti z knižního trhu. Publikace tohoto zaměření mizí z knihkupeckých pultů s rychlostí, které konkurují snad jen některé nové encyklopedie a světové románové bestsellery.

Nejnověji potěší zájemce dílo "Latinské právnické výrazy" (Wolters Kluwer ČR a. s., Praha 2012, 1. vyd., 280 str., česká a slovenská verze). Jeho autorem je významný slovenský romanista a historik práva, autor řady prací z oblasti římského práva a jeho učitel na Univerzitě Komenského v Bratislavě (1990 - 1998) profesor JUDr. Karol Rebro (1912 - 2000). Přináší právní regule, odborné výrazy, slovní obraty, úsloví, okřídlená rčení a mnohé aforismy, tradované v životě společnosti po celá století včetně neprávnických oborů. Čtenář zjistí, že mnohé z nich platí do současnosti a dnes je mnohdy považujeme za lidovou moudrost, třebaže je významní filozofové, spisovatelé, státníci a jiné proslulé osobnosti vyslovili v dávné minulosti (Seneca, Cicero, Horatius, Vergilius, Plinius, Tacitus, Ovidius etc.) Tato "aurea dicta" jsou již od středověku sbíraná a mezi vzdělanými lidmi oblíbená. Často obsahují morální pravidla a rady, jak prožít řádný a společnosti užitečný život - a tak závěrem jen namátkou: Non omne licitum honestum (Není mravné vše, co je dovoleno; Quod non vetat lex, hoc vetat fieri pudor (Čemu nebrání zákon, to nepřipouští stud); Mores Dicentis persuadent, non oratio (Mravy řečníkovy přesvědčují, nikoli jeho řeč); Non potest bene imperare, qui male antea serviit (Nemůže dobře vládnout ten, kdo dříve špatně sloužil).

Bohumil Tesařík

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012