Znalost latinského jazyka je stále více potřebná

Je pozoruhodné, že po uplynutí více než padesáti let, kdy se dokonalá znalost latinského jazyka stala záležitostí pouze úzkého okruhu klasických filologů, teologů, historiků a v podobě alespoň základů i některých profesí působích v oblastech dalších věd humanitních, právních, přírodovědných, farmaceutických a lékařských - ve kterých se latinská terminologie a frazeologie "zahnízdily" již ve středověku a své místo si udržely až do doby nejnovější - zůstává v povědomí širokého okruhu lidí stále ještě velmi mnoho různých latinských pořekadel, přísloví, definic, myšlenek, citátů, charakteristických rčení a slovních obratů pocházejících z antického období, nemluvě o stovkách jednotlivých termínů, ať již ryze odborných anebo i obecných, tradičně však užívaných, a to i v hovorovém jazyce a písemném projevu.

Přestože se u nás ve druhé polovině minulého století pod ideologickým pláštíkem zajištění přístupnosti a srozumitelnosti vědeckých a odborných prací záměrně systematicky omezovalo používání latinských výrazů (počínaje zrušením povinné výuky latiny v klasických a reálných gymnáziích v rozsahu až 6 hodin týdně), stále více se ukazuje, že ledacos z bohatého "latinského dědictví" může být i dnes velmi užitečné. Vedle medicínských oborů to platí také o odborné právnické mluvě, zejména pak o právní časopisecké a knižní literatuře. Je nutno si uvědomit, že právo (zejména svým historickým i teoretickým základem) odvozuje v evropských zemích svoji genezi ze starého práva římského.

Přesnost a prostota latinské mluvy v její původní a potom i recipované formě ji předurčily nezastupitelné místo v dějinách a kultuře lidské společnosti. Proto již od pozdního středověku jsou vždy znovu a znovu vydávány různé příručky a manuály, rozdílné úrovně a provenience, které obsahují výběr z bohatých slovních zásob tohoto jazyka vzdělanců. Že dodnes tyto sbírky neztratily mezi čtenáři nic ze své přitažlivosti, nejvýmluvněji dokládají praktické zkušenosti z knižního trhu. Publikace tohoto zaměření mizí z knihkupeckých pultů s rychlostí, které konkurují snad jen některé nové encyklopedie a světové románové bestsellery.

Nejnověji potěší zájemce dílo "Latinské právnické výrazy" (Wolters Kluwer ČR a. s., Praha 2012, 1. vyd., 280 str., česká a slovenská verze). Jeho autorem je významný slovenský romanista a historik práva, autor řady prací z oblasti římského práva a jeho učitel na Univerzitě Komenského v Bratislavě (1990 - 1998) profesor JUDr. Karol Rebro (1912 - 2000). Přináší právní regule, odborné výrazy, slovní obraty, úsloví, okřídlená rčení a mnohé aforismy, tradované v životě společnosti po celá století včetně neprávnických oborů. Čtenář zjistí, že mnohé z nich platí do současnosti a dnes je mnohdy považujeme za lidovou moudrost, třebaže je významní filozofové, spisovatelé, státníci a jiné proslulé osobnosti vyslovili v dávné minulosti (Seneca, Cicero, Horatius, Vergilius, Plinius, Tacitus, Ovidius etc.) Tato "aurea dicta" jsou již od středověku sbíraná a mezi vzdělanými lidmi oblíbená. Často obsahují morální pravidla a rady, jak prožít řádný a společnosti užitečný život - a tak závěrem jen namátkou: Non omne licitum honestum (Není mravné vše, co je dovoleno; Quod non vetat lex, hoc vetat fieri pudor (Čemu nebrání zákon, to nepřipouští stud); Mores Dicentis persuadent, non oratio (Mravy řečníkovy přesvědčují, nikoli jeho řeč); Non potest bene imperare, qui male antea serviit (Nemůže dobře vládnout ten, kdo dříve špatně sloužil).

Bohumil Tesařík