Čokoláda ve světových válkách

"Malej balíček čokolády, tobě drahá posílám,

ať víš, jak se máme v US army, ať víš, že nezapomínám."

O čokoládě toho bylo napsáno již spoustu. Historie její výroby a spotřeby ve světě je proto dobře známa z různých publikací a článků, ale přece jenom i zde se najdou méně známé skutečnosti.

Téměř po celá tři tisíciletí byla čokoláda pokládána za něco výjimečného a stala se luxusním nápojem či lahůdkou elit a lidí zámožných; zprvu se dokonce prodávala v lékárnách. Teprve v průběhu průmyslové revoluce, díky vynálezcům a podnikatelům, jakými byli van Houten, Tobler, Lindt, Suchard, Nestlé, Cadbury, Hershey a řada dalších, se čokoláda v nejrůznějších formách proměnila na poživatinu dostupnou širšímu okruhu spotřebitelů.

Je zajímavé, že ačkoliv čokoládu dala světu Střední Amerika, bílí obyvatelé severní části tohoto kontinentu si zpočátku tuto pochutinu . na rozdíl od Starého světa - nijak zvlášť nepovažovali. Opravdu zelenou dostala překvapivě výroba čokolády v USA až v průběhu první světové války v letech 1914 až 1918. Americké potravinářské podniky tehdy začaly vyrábět velké bloky hořké tmavé čokolády (především v závodech "karamelového" magnáta Miltona S. Hersheye), které se vojákům přepravovaly za moře na evropská bojiště. Tyto bloky byly na místě nasekány na menší kousky a rozdělovány mužstvu. Velení americké armády totiž záhy zjistilo to, co již před řadou století věděli náčelníci Aztéků. Čokoláda obsahující přibližně tři stovky komponent zahání hlad, dodává energii, podporuje vytrvalost, tlumí bolesti při zraněních, uklidňuje a pomáhá odstraňovat depresi v těžkých životních podmínkách - díky produkci serotininu, tzv. "hormonu dobré nálady". Vojáci si na svůj příděl "čokoládových bonbonů" zvykli a oblíbili si je. Když se vrátili po válce z fronty domů, poptávka po čokoládě se výrazně zvýšila a její výroba dosáhla v USA netušeného rozvoje. Také ve Francii odstartovala v roce 1914 průmyslová výroba čokolády s banánovou moučkou Banania, určená především pro francouzské jednotky v zákopech prvního světového konfliktu.

Podobná situace vznikla o 25 let později během druhé světové války, kdy díky již rozvinutému americkému potravinářskému průmyslu patřila čokoláda ke každodennímu přídělu potravy všech spojeneckých vojáků. Ostatně ve vzpomínkách na dětství o tom ví své obyvatelé západních a jihozápadních Čech, které v roce 1945 osvobodila třetí americká armáda. Také tehdy se produkce čokoládových dobrot ve Spojených státech prudce zvedla - ovšem již s bohatým sortimentem a mnoha atraktivními příchutěmi.

Druhá světová válka má dodnes mnohá tajemství, která se na povrch dostávají teprve po uplynutí 60 let po jejím skončení. Teprve nedávno se britská veřejnost dozvěděla téměř o fantaskním Hitlerovu plánu na nahlodání morálky a znejistění běžného života obyvatelů ostrovního království. Nacističtí agenti měli zásobit zdejší trh výbušnými tabulkami kvalitní  čokolády, která se i zde stala v průběhu války nedostatkovým zbožím. V materiálech Národního archivu v Londýně se píše: "Bomba byla vyrobena z oceli a obalena slabou vrstvou skutečné čokolády. Když je na některé straně kousek čokolády odlomen nebo ukousnut, dojde k narušení pojistky a do sedmi sekund nastane exploze". Cílem těchto "výbušných" cukrovinek bylo především vyvolat paniku; nešlo tedy o smrtící nálože, takže konzument by byl pravděpodobně pouze zraněn. Ke skutečnému využití tohoto nápadu však nedošlo, protože bylo včas odhaleno britskou tajnou službou M15.

Jak teprve v poslední době uvádějí sovětští vojenští historikové, kromě enormního nasazení lidí, tanků, legendárních katuší a bitevních letounů pomohla čokoláda vyhrát válku proti hitlerovské armádě také Rusům. Zvláště "gardová" čokoláda z potravinářského podniku "Rudý říjen" byla ceněnou součástí přídělů především vojenských letců. Sto gramů její tmavé čokolády dokázalo nahradit stravu na 24 hodin. Tato čokoládovna po poškození bombardováním neměla formy pro odlévání tabulek, a tak se výživa pro piloty rozsekávala z homolí. Díky čokoládě dokázal přežít také legendární letecký stihač Alexej Meresjev, který při sestřelení v březnu 1942 nad nepřátelským územím přišel o obě nohy a dokázal se za 18 dní doplazit do sovětských linií. Podle jeho slov mu čokoláda po celou tuto dobu dodávala potřebnou energii.