Příběh Jožky Pejskara

12 2012 Naši ve světě česky

Narodil se 7. prosince 1912 v České Skalici u Náchoda. V šestnácti letech začal pracovat jako kreslič u architekta Beneše v Brně. Kvůli zrakovým obtížím si však našel raději místo v administraci listů Melantrichu. Časně ráno čekával na nádraží na "novinový rychlík", přivážející do Brna pražský tisk, který rozvážel brněnským prodejnám.

Současně navštěvoval kurz vyššího vzdělání, pořádaný Ústřední školou dělnickou při Straně národně socialistické, na němž přednášeli i profesoři Masarykovy univerzity. Do veřejné činnosti se Jožka Pejskar zapojil na obvodním sekretariátu Strany národně socialistické v Boskovicích. V letech 1935-38 byl jejím tajemníkem nejdříve v Hustopečích u Brna, pak v Novém Městě na Moravě. Od roku 1939 do 1945 zde působil jako tajemník Národního souručenství, později v Polné a Přibyslavi.

V letech 1945-48 pracoval jako redaktor deníku Slovo národa ve Znojmě. Poté co byl místa po únorovém puči zbaven, založil odbojovou skupinu Rozvodněná Dyje, která převedla přes stovku pronásledovaných osob do Rakouska. Tak uprchl i sám Jožka - z rozhlasu se totiž doslechl o výzvě, aby byl zatčen...

Dva roky žil v rakouských uprchlických táborech, pak přesídlil do Německa. V táboře Lindau-Zech u Bodamského jezera založil sokolskou jednotu, pozdější součást Sokolské župy dr. Beneše se sídlem v Ludwigsburgu. Od února 1951 byl redaktorem Svobodné Evropy v Mnichově. Roku 1955 stál u zrodu mnichovské sokolské jednoty, jejímž byl starostou.

Po příchodu do Německa hledal způsob, jak by mohl navštěvovat uprchlické tábory a kontaktovat československé uprchlíky. Povedlo se - potkal se s vězni z Jáchymovska, Borů i odjinud. Jejich příběhy pak publikoval v krajanských časopisech v USA: newyorských Listech, chicagském Deníku, Nedělním hlasateli atd.

1. července 1950 vzniklo v New Yorku ústředí rozhlasové stanice Svobodná Evropa. S jejím vysíláním začala stanice Biblis u Frankfurtu nad Mohanem. Sem posílal Jožka Pejskar své materiály, dříve otištěné v Amerických Listech. Po zřízení stanice v Mnichově si ho vybral jako redaktora Ferdinand Peroutka. A další nabídku měl z redakce amerického Hlasatele. Nakonec se rozhodl pro Svobodnou Evropu, neboť jí přisoudil větší vliv na situaci doma. Šéfem přípravného týmu byl Pavel Tigrid...

První Pejskarovy programy v rozhlase se jmenovaly My to víme.

Vždy měl dostatek spolehlivých informací - i s konkrétními jmény - o uprchlických táborech, mučení nevinných lidí, o příslušnících StB. Odplata na sebe nedala dlouho čekat - mimo jiné mu v červnu 1958 agenti vyloupili mnichovský byt, kde sídlila kancelář redakce i administrace Českého slova - odcizili kartotéku odběratelů a veškerou korespondenci.

Do USA jezdil každý druhý rok od roku 1956 - kvůli obnovení dokladů redaktora Svobodné Evropy. Po srpnu 1968 se vzdal naděje, že by se mohl vrátit domů - a přijal americké občanství. V roce 1961 ovdověl a znovu se oženil s Češkou žijící v Torontu. Dlouhá léta žil v domku se zahradou v kalifornském Falbrooku a od svého odchodu na odpočinek každý den psal. Kromě trilogie o exulantech knihu Pronásledovaní vlastenci o perzekuci Národně sociální strany od roku 1897. Příběhy nejdramatičtějších emigrací Čechoslováků jsou zachyceny v Útěcích železnou oponou, které vyšly v roce 1992 v Melantrichu.

(Omlouváme se neznámému autorovi. Článek se ocitl v redakci už před časem, ale bez označení autora. Obsah však je výstižný. S panem Pejskarem jsme si psali a jeho čtyřdílné knihy Poslední pocta si moc považujeme.)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012