Vídeň je Vídeň…

Hovory bez hranic s Janem Brabencem - 1. část
Už dlouho nezažil tzv. Malý sál v Městské knihovně v Praze tolik návštěvníků. Kromě zaplněných sedadel, kterých je tam, na 120, seděly desítky lidí na zemi nebo stály. A všichni se bavili…
Na programu byl křest nové knížky Jana Brabence Vídeň je Vídeň, ale bez Čechů by to nebylo vono. Večerem provázeli autor a Martina Fialková.
Když jsem na přelomu roku 1989/90 přijela poprvé v životě do Vídně, cítila jsem se tam moc dobře. Že je Vídeň hodně česká jsem věděla už od své drahé babičky Toničky, kterou tam maminka, jako i další svých sedm dětí poslala ve věku 14 let do služby. Babička se tam posléze seznámila s Jožkou, kterého si vzala a povila mu synka Jarouška. Ale toho už dědeček neviděl, protože musel narukovat do války. Příběh naší početné rodiny včetně Vídně je popsán v mé připravované knížce Moje rodina a zvířena, sem by se nevešel. Jen jsem chtěla říct, že mám k Vídni určitý vztah a že mne dost vytočil učitel na gymnáziu, kdy viděl v mém rodném listě v rubrice narození otce Vídeň. Řval tehdy na celou třídu, že jsem kapitalistka-imperialistka.
A konečně jsem mohla při své první návštěvě vidět živé imperialisty. Bylo to moc milé. Prvním byl švec Materna , třetí moravská generace. Ručně šité boty si u něj už léta letoucí nechávají vyrobit všelijací prezidenti a potentáti z Evropy i ze zámoří. Náš pan kníže ministr zahraničí je též stálým zákazníkem. Druhým zlým kapitalistou byl pan Sevelda, vyhlášený český krejčí, v jehož krámku i v jeho milé rodině jsem strávila dva dny. Setkala jsem se tam ještě s dalšími milými Čechy a poté jsem jen tak brouzdala po Spittelbergu. Útulné krámky, galerie, hospůdky. Krása.
Mé oko padlo na Galerii Jan. Nepamatuji si už podrobnosti, jestli jsem tam vtrhla bez pozvání či jak, ale byla jsem tam, obdivovala jsem tolik hezkých výtvarných děl a nutila jsem Jana Brabence do rozhovoru pro noviny. Moc nadšený tehdy nebyl…pochopila jsem, že našemu sametově revolučnímu nadšení moc nevěří. Ale rozhovor se uskutečnil a mně maličko pomohl k pochopení fenoménu emigrace, kterému se věnuji dodnes už třiadvacet let.
Jan Brabenec však brzy přijel do Prahy, zařídil si krásný ateliér na Uhelném trhu ve věži a od té doby dělí své pobyty i práci mezi Vídeň a Prahu. Ve Vídni i zde je celá léta činný v kulturním, krajanském a společenském dění. A tak není divu, že do Městské knihovny v Praze přišlo tolik návštěvníků na křest jeho nové knihy…
Eva Střížovská
Foto: Josef Louda
Na fotografii Martina Fialková a Jan Brabenec
Pozn.: Článek jsme rozdělili na dvě části, abychom jej mohli doprovodit dvěma fotkami - náš web to jinak neumožňuje. Proto se vraťte na hlavní stránku a čtěte níže...
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad