Hovory bez hranic s Janem Brabencem - 1. část

Už dlouho nezažil tzv. Malý sál v Městské knihovně v Praze tolik návštěvníků.  Kromě zaplněných sedadel, kterých je tam, na 120,  seděly desítky lidí na zemi nebo stály. A všichni se bavili…

Na programu byl křest nové knížky Jana Brabence Vídeň je Vídeň, ale bez Čechů by to nebylo vono. Večerem provázeli autor a Martina Fialková.

Když jsem na přelomu roku 1989/90 přijela poprvé v životě do Vídně, cítila jsem se tam moc dobře.  Že je Vídeň hodně česká jsem věděla už od své drahé babičky Toničky, kterou tam maminka, jako i další svých sedm dětí poslala ve věku 14 let do služby.  Babička se tam posléze seznámila s Jožkou, kterého si vzala a povila mu synka Jarouška. Ale toho už dědeček neviděl, protože musel narukovat do války. Příběh naší početné rodiny včetně  Vídně je popsán v mé připravované knížce Moje rodina  a zvířena, sem by se nevešel. Jen jsem chtěla říct, že mám k Vídni určitý vztah a že mne dost vytočil učitel na gymnáziu, kdy viděl v mém rodném listě v rubrice narození otce  Vídeň.  Řval tehdy na celou třídu, že jsem  kapitalistka-imperialistka.

A konečně jsem mohla při své první návštěvě vidět živé imperialisty. Bylo to moc milé.  Prvním byl švec Materna , třetí moravská generace. Ručně šité boty si u něj už léta letoucí nechávají vyrobit všelijací prezidenti a potentáti z Evropy i ze zámoří. Náš pan kníže ministr zahraničí je též stálým zákazníkem.  Druhým zlým kapitalistou byl pan Sevelda, vyhlášený český krejčí, v jehož krámku i v jeho milé rodině jsem strávila dva dny.  Setkala jsem se tam ještě s dalšími milými Čechy a poté jsem jen tak brouzdala po Spittelbergu. Útulné krámky, galerie, hospůdky. Krása.

Mé oko padlo na Galerii Jan. Nepamatuji si už podrobnosti, jestli jsem tam vtrhla bez pozvání či jak, ale byla jsem tam, obdivovala jsem  tolik hezkých výtvarných děl  a nutila jsem Jana Brabence do rozhovoru pro noviny. Moc nadšený tehdy nebyl…pochopila jsem, že našemu sametově revolučnímu nadšení moc nevěří. Ale rozhovor se uskutečnil a mně maličko pomohl k pochopení fenoménu emigrace, kterému  se věnuji dodnes už třiadvacet let.

Jan Brabenec  však brzy přijel do Prahy, zařídil si krásný ateliér na Uhelném trhu ve věži a od té doby dělí své pobyty i práci mezi Vídeň a Prahu.  Ve Vídni  i zde je celá léta činný v kulturním, krajanském  a společenském dění.  A tak není divu, že do Městské knihovny v Praze přišlo tolik návštěvníků na křest jeho nové knihy…

Eva Střížovská

Foto: Josef Louda

Na fotografii Martina Fialková a Jan Brabenec

Pozn.: Článek jsme rozdělili na dvě části, abychom jej mohli doprovodit dvěma fotkami - náš web to jinak neumožňuje. Proto se vraťte na hlavní stránku a čtěte níže...