Od pantáty vedou dráty...

-tes- 12 2012 Dějiny česky

(Devadesát let od počátků elektrizace venkova na příkladu severního Plzeňska)

Elektrická energie se stala naší každodenní samozřejmostí, ale i nutností; život si bez ní již vůbec neumíme představit. A přitom to z pohledu historiků vědy a techniky není tak dávno, co elektřina vykročila k našim domovům, ovšem velmi nesmělými krůčky. Zásluhou českých elektroinženýrů Františka Křižíka, Emila Kolbena, Vladimíra Lista,  Josefa Stránského, Jaroslava Šafránka, Ludvíka Šimka, Ludvíka Očenáška a dalších absolventů české inženýrské školy, můžeme být pyšní, že v elektrotechnice jsme v dobách její pionýrské minulosti nezůstávali za světovým pokrokem. Od zavedení telegrafického a telefonního spojení až po využití elektrické energie k osvětlování, pohonu či dopravě, jsme uváděli všechny technické novinky do praxe často jako první v Evropě. Inovace a pokrok elektrizace začaly postupně osvobozovat od úmorné dřiny i pracovníky v zemědělství. Elektrifikované žentoury, mlátičky, ale i zpracovatelské stroje začaly postupně vytlačovat koňskou a parní sílu dosavadních hnacích agregátů. Především první světová válka vyvolala nutnost šetřit lidskou silou, a tak elektrický pohon zemědělských strojů byl -  samozřejmě mimo zavedení elektrického osvětlení v domácnostech - velmi vítán.

Zajímavou historii má také elektrizace českého venkova, na což přišli i naši autoři populárních písní Svěrák a Uhlíř. Například na Kralovicku a Manětínsku se začala psát před devadesáti lety, po ustavení společnosti Západočeský elektrářský svaz v Plzni v roce 1919. Po zavedení přespolního vedení v okresech Plzeň a Rokycany se začalo v roce 1921 také na Kralovicku. Bylo nataženo "dálkové" vedení (22 kV) z Darové a Plané přes Kočín do Plas a z Kočína přes Kralovice do Kožlan a potom dále přes obce na Chříčsku na Hřešihlavy. Ještě téhož roku byly nataženy přípojky i v místní síti v Plasích, Kralovicích a Kožlanech (proudová třífázová soustava 50 Hz s napětím 3 x 380/220 V). Potom postupovala elektrizace pomalu. V roce 1923 byl zaveden proud do velkostatku Bertín u Čivic a teprve až po čtyřech letech, roku 1927, začali svítit v Hedčanech. To byli první průkopníci a propagátoři elektřiny v tomto kraji (elektrizace celého území českých zemí však byla ukončena až v roce 1955). Spotřeba proudu byla ovšem malá a například v letech 1926 až 1928 se v regionu pohybovala vždy řádově jen v desítkách kWh. V provozu prý tehdy bylo 953 žárovek a 48 motorů celkem o 356 HP (koňská síla, cca 735,5 W). Cena elektřiny však byla ještě vysoká - v roce 1928 stála jedna kilowatthodina 3,37 Kč (avšak o deset let později již jen 0,63 Kč). Zajímavostí je skutečnost, že v prvních desetiletích minulého století byla z větších uhelných elektráren (s výkonem nad 4 000 kW) jediná pražská tepelná elektrárna v Praze-Holešovicích v českých rukou, majitelé všech ostatních byli Němci.

V roce 1929 bylo napnuto primární vedení z Horní Břízy do Manětína a také téhož roku zde a v České Doubravici začali svítit, o rok později pak v Krašovicích. V roce 1932 byly připojeny obce Vladměřice, Vlkošov a Mezí, v roce 1933 Trnová, Loza a Újezd. V následujícím roce potom elektrifikace pokračovala rychleji: Dražeň, Vrážné, Korýtka, Pláně, Hodovíz a Zhořec. V roce 1935 následovaly obce Kaznějov a Bučí, potom Dolní Bělá a Horní Bělá.

Na Kralovicku byla elektrizována roku 1929 jen Studená a v roce 1930 Koryta. Další rozvoj nastal až po třech letech, kdy byly připojeny obce Čistá, Břežany, Šípy, Bělbožice, Čivice a Kaceřov. Roku 1934 potom Chříč, Holovousy, Lhota a Milíčov, o rok později jen Slatina. V roce 1936 přišlo na řadu jedině Hrádecko, ale potom následovaly obce Hlince, Jarov, Obora, Všehrdy a Výrov-Hadačka.

V roce 1919 při ustavení Západočeského elektrářského svazu, společnosti s ručením omezeným, vložil jako kmenový kapitál soudní okres Kralovice částku 8 000 K a soudní okres Manětín položku 6 000 K, město Kralovice složilo 2 000 K a město Manětín 1 500 K. Když se v roce 1924 sloučil Západočeský elektrářský svaz se Západočeskými elektrárnami v akciovou společnost, byl kmenový kapitál okresu kralovického 178 000 Kč a manětínského 120 000 kč, města Kralovice 2 000 Kč a Manětína 20 000 Kč.

Většinu uváděných faktů o počátcích elektrizace na severním okraji plzeňského kraje zjistil a již téměř před půl stoletím popsal můj učitel, regionalista a publicista Jaroslav Janata z Čisté u Rakovníka, jehož památce je tato stať věnována.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012