Sbohem, cizinko

Daniela Kovářová

Sbohem, cizinko

Autorka píše, že nápad nosila v hlavě čtyři roky a psala šest měsíců. Uvědomila si totiž, že když někdo zemře, není to jen jeden člověk – umře rodič, něčí potomek, kamarád a spolupracovník. Každý, kdo ho znal, jej vidí vlastníma očima a vlastními zkušenostmi.  D. Kovářové zemřela sestra Romka a tak dobře ví, o čem píše.

Ria Moudrá-Vágnerová nestihne ubrzdit auto a narve je do betonového pilíře. Zemře během zlomku vteřiny a pro její rodinu začne čas hledání: o koho přišli, jaká to vlastně byla žena? Někdy spolu členové rodiny těžko hledali společnou řeč, hádali se kvůli maličkostem – a teď jsou postaveni před smrt. Richard kdysi chodil s Ryinou sestrou, okouzlila ho však rusovláska a svou touhu splácel celý život tím, že byl pod sametovým pantoflem. Uleví se mu? A co zklamaná sestra Kateřina? Koho ona ztratila? A dcera, která vyrůstala v matčině stínu a odsouzená k věčnému porovnávání? Rozmazlený a zkažený syn Ivoš – bude mu matka chybět? Podle jeho názoru by přece matky měly ovládat umění umřít včas... Co další příbuzní a známí? Jaká bude závěť?

Kniha je napsaná kultivovaně, s chytrou stavbou jednotlivých osudů a postojů.

Vydala Mladá fronta