Slovo na prosinec

Před dvaceti lety v roce 1992 se schylovalo k rozdělení Československa.  Pánové Mečiar a Klaus se na tom v podstatě dohodli.  Za Slováky mluvit nemohu, ale Češi nosili po celý rok 1992 do budovy parlamentu, kde jsem se tehdy jako novinářka dost pohybovala,  balíky petičních archů za zachování společného státu.  Byly ignorovány.

Už půl roku jsme byli bez prezidenta. Václav Havel odstoupil v létě. Do zahrady v Lánech tehdy pozval novináře. Byl hezký slunečný den. Seděli jsme na trávě a neformálně se rozmlouvalo.  Hlavní otázkou bylo, jestli se chce stát příštím českým prezidentem. Odpověděl něco v tom smyslu, že o to nebude nijak zvláště usilovat, ale když ho lidé budou chtít, tak že to vezme. ..

Byl to trochu divný konec roku. Byla jsem asi měsíc dva  předtím na jakém si občanském shromáždění v Bratislavě, kde se sešli ti, co rozdělení nechtěli.  Jestli si dobře vzpomínám, organizovala to redakce časopisu Mosty, který vedla úžasná Slovenka jménem Soňa Čechová. Přijely jsme tam se spisovatelkou Sašou Berkovou  a ona tehdy před plným a emocemi sršícím sálem srdnatě prohlásila, že ví, že se rozdělíme. Lidé protestovali, ale Saša měla pravdu, byla to chytrá žena… bohužel ani ona, ani šarmantní Soňa už nežijí.

V tomto měsíci asi vrcholí kabaret zvaný přímá volba prezidenta. Třem kandidátům – chorobně ambiciózní Janě Bobošíkové, pro svůj prospěch zřejmě všehoschopnému Vladimíru Dlouhému a průbojnému podnikateli  Tomio Okamurovi nebyly uznány všechny podpisy jejich podporovatelů, tudíž byli oficiálně vyřazeni z prezidentského klání.  Brání se a požadují přešetření všech hlasů. Jen jejich nebo i všech dalších kandidátů? To mi nějak uniklo. V každém případě to znamená zdržení volebního procesu. Že bychom zase byli nějaký čas bez prezidenta, když Václav Klaus bude muset Hrad brzy opustit?

Ptají se mně přátelé a známí koho budu volit. Ačkoli to téměř nikdo dopředu neříká, já to klidně řeknu: ženskou. Už je jí na Hradě třeba.  A jsou tam dvě, které by si to obě zasloužily. Dobrá, moc dobrá duše Táňa Fišerová,  která byla nějaký čas v Senátu než ji odtud vlci vyštípali, což tak dopadá většinou se všemi slušnými lidmi, kteří se tam v dobré víře ocitnou . Druhá je Zuzana Roithová. Má zkušenost jak to chodí v Evropském parlamentu, kde se jí podařilo vydržet i když je slušná.

Mimochodem, moc mne zaujala    wwww  mladá žena, ekonomka, která vystoupila na mítinku 17. Listopadu a sklidila velký ohlas. Nahlas a bez krupulí řekla, že  to bahno korupce a zlodějny politiků  je celosvětově prorostlé s nadnárodními firmami a že jestli si někdo myslí, že nějaký politik, když prohlásí, že to změní , je velmi naivní. Změnit to mohou jen lidé, třeba sdružení v činných společnostech velkým nátlakem. Já to tady říkám moc zjednodušeně, raději její  zajímavý rozhovor, který byl před týdnem v rádiu, brzy na tyto stránky dám..

A prosinec? To jsou také vánoce, že? U nás v Česku budou u mnohých rodin skromné, ceny se zvyšují, lidí bez práce je hodně… ale jsou to přece svátky pohody, míru  a lásky.

Tak ať jsou takové.