Z Nelahozevsi přes iowské Spillville až do vesmírných dálek

Nejen hudba, ale také psané slovo a obraz či obrázek povznáší lidského ducha. A přesně tohoto daru povznesení se mi dostalo při četbě útlé komiksové knihy Antonín Dvořák autorky Renáty Fučíkové (*3. 1. 1964, Praha).[i]

Pokud považujete komiksové knihy z důvodu jakési předsudečnosti za četbu vhodnou pro slabší čtenáře nebo školní mládež, tak se – a v tomto případě zvláště – mýlíte. Dáte-li v dnešní uspěchané době přednost alespoň krátkému zastavení nad necelými padesáti velkoformátovými stránkami knihy popisující životní i hudebně-pracovní běh Antonína Dvořáka, lehce se vám může stát, že si alespoň na chvíli budete připadat z pohledu celku i částí knihy, jako když jste se zastavili v karlštejnské Kapli svatého Kříže. Z celé knihy dýchá nejen autorčina řemeslná ilustrátorská zručnost, ale i schopnost vyvolat v duši malého i velkého čtenáře radost ze skutečnosti, že přináleží ke skupině lidí, z níž v minulosti vzešel génius svého oboru Antonín Dvořák. Rozhodně neradím rozstříhat knihu na tři sta malých obrázků – neboť právě z tolika je komiksový soubor vytvořen. Každý obrázek ideálně v původní ilustrátorské velikosti před sestavením do navazující komiksové podoby je ovšem působivý sám o sobě a obstál by jako galerijní výzdoba nejen vašeho domácího prostoru. Renáta Fučíková je primárně ilustrátorka a základ promluvy ke čtenáři tvoří obrázek. Není tak úplně klasicky komiksový. Co stránka knihy, to povětšinou životní kapitola Antonína Dvořáka, zobrazená na osmi až devíti obrázcích technikou akvarelu a kvaše tak mistrně, že naplňuje záměr autorky, aby sestavení políček a kresebných ilustrací vystupujících nebo vstupujících do struktury stránky připomínalo hudební tóny, ba přímo barevný koncert.

Pro malého čtenáře může kniha představovat první nevtíravé a i jazykovým ztvárněním zábavné seznámení s nelehkým životem jednoho z českých a zároveň světoznámých hudebních velikánů, mezi něž Antonína Dvořáka řadíme, ale také setkání s knihou tříbící estetické vnímání něčeho, co popisujeme jako krásu. Dospělý čtenář jistě ocení nejen fakt, že kniha je svým zpracováním díky jejímu géniu loci krásná, ale že se díky komiksovému textu dozví jistě málo známé střípky z Dvořákova života. Přinejmenším pisatel těchto řádek netušil, že Antonín Dvořák byl zproštěn vojenské služby a že až v Anglii se během dvou let naučil anglicky obstojně slovem a písmem. Nemusíte se bát encyklopedičnosti, na druhé straně si můžete být jistý správností uvedených informací. Renáta Fučíková při pečlivé a časově náročné práci vycházela z odborné literatury a nápomocny jí byly konzultace s pracovníky Českého muzea hudby – Muzea Antonína Dvořáka. Neopomněla ani takové detaily, jako zobrazit místa a města dle tehdejších vyobrazení nebo fotografií. Každá kapitola knihy navíc obsahuje faksimile originálních Dvořákových hudebních rukopisů.

Zvláště v dnešním, nejenom slavnostně sametově listopadovém čase, ale i v kolektivním propadávání se do melancholicko-depresivních nálad a rozčarování spojených s otázkami, kde se to obyvatelé Čech, Moravy a Slezska za éru uplynulých čtyřiceti a následně víc jak dvaceti let ocitli, působí kniha jako optimistický balzám, který i u malého čtenáře může vyvolat dojem, že když něco tak geniálního a lidství probouzejícího dokázal kdysi Antonín Dvořák, proč bych se o podobné nepokusil i já! Možná se během četby budete zamýšlet i vy – Renáta Fučíková k tomu dokonce stvořila čtyři dvoustrany, jen obrazem – nikoliv slovem – ilustrující čtyři Dvořákovy skladby: Slovanské tance, Te Deum, Rusalku a Z Nového světa.

Kniha neznalého čtenáře nenásilně poučí, že Dvořákova hudba zazněla při výstupu na Měsíc a záznam symfonie Z Nového světa putuje už řadu desetiletí jako poselství lidstva na palubě sond Voyager 1 a 3. Než zazní jednou i z vesmíru: „Kdo je to ten Dworzak?“, bude už snad mít početná komiksová čtenářská obec jasno.

Řeznický synek Antonín Dvořák je krásným následováníhodným příkladem. Výjimečné nadčasové dílo člověka z chudých poměrů, jemuž sláva nestoupla do hlavy a raději dlel v ústraní, tichu a při zahradnické práci, člověka vážícího si rodiny a donuceného překonávat životní nezdary a krize. S pomocí lidí, kteří věří ve vaše schopnosti i snaze obohacovat životy těch druhých krásnem, se vyjevuje fakt, že všechna dobrá díla mají smysl. I takové poznání dýchne na čtenáře z komiksového ztvárnění. Malý národ je malý jen v tom smyslu, jak malý se sám cítí a jak moc dokáže být uzavřený nebo spíše otevřený vůči světu, myšlenkám a podnětům, napadne dospělého nad četbou něčeho, co je v českých podmínkách knižního trhu víc než obyčejná kniha.

Pochvalná slova nemohu přehlušit stejným přívalem výtek. Vadou na kráse je pro mě ojedinělá horší čitelnost popisných vět, jsou-li mimo bubliny na pozadí tmavými nebo vícero barvami oplývajících obrázků.

Potěžkejte hnědo modrou knihu barvou dle autorky evokující vnímání devatenáctého století, zalistujte jí a udělejte si o ní i při debatě s dalšími členy domácnosti vlastní úsudek, zda se dá hudba namalovat.

Kniha se objevila na knižních pultech 7. listopadu. Týž den se za přítomnosti autorky Renáty Fučíkové, Dvořákova vnuka Antonína Dvořáka III. a odborné poradkyně PhDr. Jarmily Tauerové odehrál v Západním salonku Rudolfina knižní křest.

Renáta Fučíková – Antonín Dvořák, 48 stránkový komiks pro malé i velké čtenáře, nakladatelství Práh, Praha 2012, ISBN 978-80-7252-409-9, edice Největší Češi (v níž už vyšly tři knihy: Karel IV., Jan Amos Komenský – Comenius a Tomáš Garrigue Masaryk)

Roman Elner