Věhlasní židovští lékaři

Věhlasní židovští lékaři a další učenci z rodu Jeittelesů

Jméno Jeitteles (Geidels) se zrodilo v pražském ghettu v 16. století a po přeslici je celý tento rod odvozován přímo od proslulého židovského náboženského myslitele, pedagoga a vědce rabbiho Löwa (asi 1520 - 1609), hrdiny řady pověstí, spjatých s legendární postavou Golema. Nejstarší dochovaná zmínka o této rodině je zápis vlastnictví pražského domu Mosese ben Simona z roku 1615;  nositel tohoto jména Moses Jeitteles zemřel v Praze v roce 1629. Jeho syn Löb byl již dvorním lékařem - a zde začíná lékařská a přírodovědná tradice proslulé pražské rodiny Jeittelesů.

Prvním židovským lékárníkem v Praze byl Hirschl Jeitteles, který koupil jednu z nejstarších městských lékáren, založenou již v roce 1430 a od císaře Josefa II. obdržel nové privilegium k jejímu znovuotevření. Podle dochovaných archivních pramenů pokračoval v provozování této lékárny Löbl Jeitteles, jehož syn Jonas Mischel (1735 - 1806) vynikal nadprůměrným nadáním. Protože v časech jeho mládí nebylo dovoleno studovat osobám židovského vyznání na pražské univerzitě, absolvoval studium medicíny v Lipsku a v Halle (1755), načež se usadil v Praze, kde si mezi souvěrci zjednal rozsáhlou praxi a působil jako fyzik (protomedikus) pražského židovského města (1763) a školitel židovských chirurgů. Vybrané pasáže jeho knihy Observata Quaedam Medica (1783) se staly až do prvních desetiletí 19. století nezbytnou součástí všech lékařských učebnic. "Pěstoval" také chemii (lučbu), botaniku a farmacii. Odmítnul lukrativní nabídku místa osobního lékaře posledního polského krále Stanislava II. Augusta Poniatowského. Když byl vydán v roce 1784 císařem Josefem II. toleranční patent, Jonas si u vladaře ve Vídni vyžádal audienci a dosáhl toho, že nejen on sám, ale všichni jeho následovníci mohli rozšířit svou lékařskou činnost na veškeré obyvatelstvo v českých zemích bez ohledu na jejich náboženské vyznání. Měl také slavný pohřeb s ohromným průvodem na nový židovský hřbitov na Olšanech.

Doktor Jonas Jeitteles měl čtyři syny (Benedikta, Judu, Isaaca a Gottlieba), z nichž do historie lékařství vstoupil Isaac (1779 - 1852). Medicínu vystudoval v Praze a ve Vídni, načež převzal po otci jeho lékařskou praxi, kterou vykonával plných padesát let. Byl výtečným diagnostikem a sjížděli se k němu pacienti z celých Čech. Vyznamenal se také v průběhu několika epidemií a při sboru doktorů založil nadaci deset tisíc zlatých pro zchudlé a vlastní obživy neschopné lékaře.Velkou pozornost věnoval karlovarským a františko-lázeňským léčivým pramenům a úspěšně předepisoval minerální vody při léčení chronických onemocnění.

Benedikt (Baruch, 1762 - 1813) byl význačným náboženským učencem, vykladačem Starého zákona, autorem mnoha odborných polemik i pamfletů. V roce 1805 přednášel laickému publiku v Klausově synagoze o očkování proti neštovicím a po bitvě u Chlumce v roce 1813 při Napoleonově drážďanské ofenzívě zřídil vlastní nemocnici pro raněné vojáky "všech národností". Stala se mu osudnou - při ošetřování nemocných zemřel na horečnaté stavy. Jeho syn Isaac (1783 - 1843) vystudoval práva na pražské uníiverzitě a etabloval se ve Vídni jako úspěšný obchodník. Až do dnešní doby jsou zajímavé jeho články o židovské historii. Juda (1773-1838) se stal specialistou na orientální jazyky, napsal první učebnici chaldejštiny a řadu básní a biblických statí. Favorizoval školu s rovnocennou křesťanskou i židovskou náboženskou výchovou. Vytvořil také zvláštní směs habsburského vlastenectví (vydal hebrejský překlad rakouské hymny) a povědomí Židů jako jednoho z národů monarchie, charakteristickou právě pro situaci v Praze.

Vnukem Jonase a synem Gottlieba (vlastnil v Brně tiskárnu hebrejských knih) byl Alois Jeitteles (1794 - 1858); studoval lékařství a filozofii v Praze a ve Vídni, kde již jako posluchač medicíny psal tragické eposy a hry pro vídeňské dvorní divadlo. Překládal italská a španělská dramata do němčiny a pohyboval se v hudebních kruzích°; Ludwig van Beethoven si vybral jeho milostné básně ke zhudebnění písňového cyklu "An die ferne Geliebte" ("Vzdálené milence"). Od roku 1821 až do své smrti byl lékařem v Brně "usedlým". Jeho syn Richard (1831 - 1909) byl železničním expertem.

Dalším vnukem Jonase byl prof. Dr. Med. Andreas Ludwig Joseph Heinrich (Aaron) Jeitteles (1799 - 1878), který to z celé rodiny společensky dotáhnul asi nejdále. Tento autor nejen lékařské literatury, novinář, politik, básník a spisovatel (pod pseudonymem Justus Frey), byl žákem Bernarda Bolzana a vyznavačem hesel Velké francouzské revoluce. Po dokončení pražského gymnasia ve věku 15 let studoval medicínu na lékařské fakultě v Praze a později ve Vídni, kde získal v roce 1825 titul doktora medicíny. Téhož roku se vydal na studijní cestu po Německu, kde se mimo jiné také setkal s Goethem. V roce 1828 konvertoval ke křesťanství. Mezi léty 1829 až 1835 byl nejdříve prosektorem a poté profesorem na katedře anatomie lékařské fakulty Vídeňské univerzity. V roce 1835 se stal profesorem vnitřního lékařství (souběžně vykonával i lékařskou praxi) na univerzitě v "Olomúci", kde v roce 1842 dosáhnul postu rektora. V průběhu revolučního roku 1848 se angažoval jako liberární publicista, především jako vydavatel novin "Die neue Zeit". Za město Olomouc byl také zvolen poslancem do Frankfurtského sněmu, jehož jednáním však byl zklamán. V Olomouci působil do roku 1869; zemřel ve Štýrském Hradci v roce 1878.

Jak uvádí Richard Gordon ve svých "Podivuhodných dějinách lékařství", z historie je známo, že lékaři hojně inklinují ke spisovatelské profesi, protože "ta vás nikdy v noci nebudí a neposílá do nepohody, takže večer můžete pít dle libosti". Také profesor Jeitteles byl aktivním spisovatelem, jak odborné literatury, tak i prózy a především lyrické poezie, kde lze nalézt i společensko-kritické tóny.  Básně začal psát již na gymnásiu, řada z nich byla zhudebněna Beethovenem a dalšími skladateli. Již v roce 1827 se stal známým, když skladatel Ignaz Seyfried zhudebnil jeho verše "Beethovenův pohřeb". Byl také pilným přispěvovatelem lékařských žurnálů. V odborných kruzích se zejména stal slavným v roce 1862 svým dílem "Existuje syfilis kostí?". Hojně také psal do časopisu "Museumszeitschrift", vydávaného Palackým a dramatikem Ebertem.

Andreas Ludwig měl syna Ludwiga Heinricha Christiana 1830 - 1883). Byl přírodovědcem - zoologem, prehistorikem a geologem a působil jako středoškolských profesor  na gymnáziích v Olomouci, Košicích a další místech. Proslavil se v roce 1860 unikátními "Dějinami zemětřesení v karpatsko-sudetských zemích do konce 18. století".

Jak uvádí Eva Hoffmannová ve své biografické publikaci "Čtení o slavných přírodovědcích", z druhé poloviny 19. a ve 20. století se podařilo z rodiny Jeittelesů najít ještě dva lékaře, dva lékárníky a jednoho chemika. Tím byl přísně ortodoxní vědec Dr. Berthold Jeitteles (1875 - 1958), který opustil svoji původní profesi a věnoval se náboženským studiím a tvorbě encyklopedií. Přestál útrapy Terezína a Osvětimi a v roce 1948 se přestěhoval z rodné Prahy do New Yorku.

Vladimír Tesařík