O volbách

I u nás v USA je „blbá nálada“ po volbách. Je jasné, že nešlo jen o souboj mezi demokraty a republikány. Šlo o to, má-li občan mít odpovědnost za svoje činy, nebo má-li zůstat celý život rozmazleným dítětem, které všechno chce mít už včera, a když to nejde, požaduje, aby se o něj „někdo“ staral.

Za starých dobrých časů nás učili, že nejdříve si musíš na věci vydělat, a pak si je můžeš  koupit. Dnes je tomu často naopak – „Já chci všechno mít, ale nemám na to, tak si půjčím, nebo si to vydupám ze státní pokladny, nebo to ukradnu.“ Bývalo desatero přikázání – kam se to ztratilo? Učili jsme se: „Miluj bližního svého jako sebe samého.“ šechno je dovoleno včetně hrubého chování a nestoudnosti. Když kandidát na jakoukoliv funkci potřebuje více hlasů ke zvolení, tak si je nějakým způsobem opatří – včetně podvodů. Naslibuje hory doly. To funguje až potud, dokud jsou peníze ve státní kase. Ale ty už také docházejí. Nevadí, zvýšíme daně, a to komu? No přece těm, kteří ještě byli tak hloupí, že se něčemu naučili, pracovali, zakládali nové podniky, vymysleli nové vymoženosti, najímali pracovníky a platili daně. Nejsme za nic odpovědni – ani za své zdraví. Budeme jíst, nač je chuť, i třeba nezdravě, budeme popíjet alkohol do nekonečna, budeme brát drogy a když onemocníme, stát to zaplatí, případně to zaplatí ti „bohatí“, kteří byli schopni si najít slušné zaměstnání. Je na světě moc lidí, kteří by pracovat mohli (i s nějakým tím handicapem), ale kteří nikdy dělat nebudou. Ti pak naříkají na diskriminaci, brečí a škemrají a nakonec dostanou různé „dávky“, jen aby byli zticha a zvolili nějakého Jánošíka do funkce. Tak to dopadlo v USA a podobně to začíná vypadat v ČR, kde se chystá přímá prezidentská volba. Vzpomeňme, jak to bylo třeba v roce 1918. Dělal profesor Tomáš Garrigue Masaryk nějakou prezidentskou kampaň? Ani ho to  nenapadlo! Vlastně ani nebyl doma v Praze. Kolem 28. října 1918 byl v USA, kde vyjednával s prezidentem Wilsonem, jak dopravit české a slovenské legionáře z ruského Vladivostoku domů do vlasti východním směrem, protože přes Rusko to nešlo kvůli revoluci. Mezitím ho doma zvolili prezidentem a Masaryk se vrátil do Prahy až před Vánocemi roku 1918. A jeho první cesta vedla do nemocnice za manželkou Charlottou.

Kterýpak ze současných prezidentských kandidátů je schopen něco podobného dokázat dnes? Ať se přihlásí. Hned ho zvolíme prezidentem bez dalších debat.