Marie Dolanská - vlastenka jak má být

Narodila se roku 1920 ve Vídni, kde její  vzdělaní a báječní rodiče měli svou učitelskou práci.

Hned v útlém věku se seznamovala s krajanskou činností. Brzy pochopila, že je třeba udržet jazyk a národní kulturu. V nečeském prostředí to nebylo snadné. Proto se s nadšením po maturitě, v roce 1938, sama stěhovala do Československa, kde začala studovat na Karlově univerzitě. Rodiče zůstali ve Vídni, kde měli živnost - a jak se brzy po válce ukázalo, dobře udělali. Karlovu univerzitu i další vysoké školy ale Němci brzy na to zavřeli (1939). Marie však chodila souběžně ještě na přednášky Pedagogické akademie a tu na podzim nezavřeli, takže si alespoň mohla udělat způsobilost na učitelku základních škol.

Zabývala se také hudbou, kterou milovala, hrála výborně na klavír, ale profesionální muzikantkou se nestala, ač by ráda. V roce 1948 emigrovala do USA. Když přijela do Bostonu, byly tam dvě čsl.organizace: Československý klub a Masarykův klub.

Členové Československého klubu byli „starousedlíci“, většinou řemeslníci, obchodníci a dělníci. Tehdy už měli svoji budovu, dům o dvou poschodích – několik bytů nahoře, v přízemí byl bar a menší sál, kde se konaly schůze a kde kdysi cvičili sokolíci. Mnozí členové už byli v USA narozeni – potomci českých a slovenských imigrantů, kteří sem přišli v 19. století. Ti nejstarší si ještě pamatovali, že mezi ně přišel přednášet během první světové války T. G. Masaryk. Nové „uprchlíky“ přijali docela přátelsky.

,,Hlavně se jim líbilo, že jsem jim hrála na piano a zpívala národní písničky při různých příležitostech. Naše činnost byla také informativní. Vysvětlovali jsme jim, co se to v ČSR stalo a proč se to stalo. Mnozí nám nedůvěřovali, protože jsme byli většinou „intelektuálové“, a tedy jsme asi nerozuměli „pracujícímu lidu“, říká Marie Dolanská.

Masarykův klub byl v Bostonu založen v r. 1938 českými Židy, kteří utíkali z ČSR před Hitlerem. Jedním z účelů klubu bylo vysvětlovat Američanům, kdo jsme a jak jsme se dostali pod knutu Sovětů. Marie se ihned stala členkou, byla zvolena do programového výboru, později měla různé funkce včetně předsednictví. Programy byly většinou přednášky. Zvali nové uprchlíky, aby pověděli nejnovější novinky. Tak např. přednášel Julius Firt, Petr Zenkl, Vojta Beneš (bratr prezidenta) apod. Marie měla také čest poznat dr. Alici Masarykovou, která přijela do Bostonu na krátkou návštěvu. Američané se velmi zajímali o vývoj událostí v ČSR po tzv. vítězném únoru. Při každé schůzi býval také hudební program. A Marie zase hrála, doprovázela různé umělce na piano, a zpívalo se. Časem se utvořila folklorní skupina, o níž byl hned velký zájem. Američané obdivovali české kroje, tance a zpěvy.

Komunistický převrat v ČSR vzbudil zájem o naši vlast. Američané nemohli pochopit, jak se něco takového mohlo stát právě v ČSR. (Dostali z toho dost strach a tehdy tam začala honba na komunisty.)

,,Nacvičila jsem tehdy se skupinou českou a moravskou besedu. S tímto programem jsme pak sjezdili hodně obcí a spolků, dokonce nám i za vystoupení platili. Z těchto peněz a milodarů jsme založili při Masarykově klubu Studentský fond, který poskytoval bezplatné půjčky českým studentům,“ vzpomíná paní Marie.

Dvakrát byli pozváni, aby předvedli  program v televizi, na kulturní stanici WBZ-TV v Bostonu. Vždy to byly tance a zpěvy, vše v národních krojích. Program se jmenoval „From these roots“ – tedy Z těchto kořenů...

Když Marie dokončila univerzitu, narodily se jí  dvě děti. Sotva trochu odrostly, rozhodla se organizovat českou školu. Scházeli se v sobotu. Dvě učitelky učily děti slovíčka, písničky, tanečky. Mezi jejich žáčky byly i dvě dcerky dr. Erazima Koháka.

Aktivní členkou Masarykova klubu Marie zůstala až do r. 1981, kdy se přestěhovala do Kalifornie. Když se usadila v San Diegu, opět se zapojila do činnosti českých spolků.

Na univerzitě, kde paní Dolanská vyučovala, učili ještě další tři Češi, a to: Ivo Feierabend (polit. věda), prof. Kozlík (ruština) a prof. Jaroslav Mráček (muzikologie). Brzy se spřátelili.a časem založili Kruh přátel československé hudby. Pořádali festivaly, přednášky o čsl. hudbě a  koncerty. Symfonický orchestr San Diega zahrál celou Smetanovu Mou vlast – to bylo poprvé, kdy se hrála Má vlast celá na západě USA. Hrál zde také Rudolf Firkušný, cellisté Miloš Sádlo a František Smetana, dirigoval skladatel Karel Husa a mnoho jiných. Festival měl velký úspěch. Měli i finanční podporu mnoha Američanů, kteří si velmi oblíbili zvláště Dvořáka, Janáčka a Martinů: Marie Dolanská byla zvolena jednatelkou této organizace. Dále organizovala koncerty a pokud jí zdraví v jejích 92 letech dovoluje, účastní se ještě schůzek Kulturního sdružení, které též podporuje činnost mladší generace.

Marie Dolanská (rozená Plodrová) je obětavá Češka, která žije více než 60 let v USA a přece si udržela úžasnou znalost českého jazyka a české kultury. A její angličtina je perfektní. Překládá z češtiny do angličtiny a naopak s citem pro oba jazyky. Velmi si jí vážím.

Eva Střížovská

Kdyby se Vas nekdo zeptal kdo to je ta nejdulezitejsi osoba pro krajansky, cesky a slovensky zivot ve meste San Diegu a okoli, beze sporu je to pani Marie Dolanska. Ja ji znal z SVU ( Spolecnost pro vedu a umeni) kongresu, jeste nez prisla sem k nam z americkeho vychodu. A kdyz prisla nas krajansky zivot rozkvetl. Snad ta prvni, opravdu rozsahla cinnost se rozvijela kolem " Friends of Czechoslovak Music", ale to byly dalsi spolky ktere navrhovala a vedla svoji energii a nezistnou stedrosti. Ona byla a dosud je lidrem s nadsenim a iniciativou. A nejen ta jeji obetava prace nas dava dohromady, treba k takovemu 28. rijnu, ale pri mnoha jinych prilezitostech nam nabidne svuj krasny, pohodlny byt. Ze vsech tech duvodu, pani Marie si tu cenu Gratias Agit stokrat zaslouzi.

Ivo K. Feierabend Emeritni profesor San Diego State University