Neznámá Marie Fischerová-Kvěchová

Svůj bloček vždycky měla u sebe -- a kreslila. Kdykoliv. Kdekoliv. S neuvěřitelnou rychlostí předávala papíru poselství svého talentu v rychlé a přitom živé kresbě. A své vidění světa umocňovala svou láskou -- především k dětem, přírodě a lidové kultuře.
Měla krásné a láskou bohaté dětství. Narodila se 24. března 1892 v Kutné Hoře. Její maminka pocházela z rodu Rappeů, kteří po několik pokolení byli poštmistry na zdejší Staré poště. Ale už jako tříletá se Maruška s rodiči přestěhovala do Prahy. A to bylo velké štěstí, protože zřejmě po mamince zdědila talent a vztah k výtvarnému umění. V patnácti letech byla slečna Marie Kvěchová přijata na Uměleckoprůmyslovou školu, kde jejími profesory byli E. Krostová, J. Preisler, J. Schikaneder aj. Schusser. Absolvovala na podzim roku 1913 -- a na radu Zdenky Braunerové odjela s malířkou a přítelkyní Boženou Vohánkovou na studijní pobyt do Paříže. navštěvovaly malířskou školu, kreslily pařížské ulice, parky, kavárny i tančírny. Začátek první světové války je vrátil do Prahy ---a nadaná malířka se stala manželkou absolventa lékařské fakulty Jana Fischera. Víte, kdy vznikly její první kresby novorozeňat? V době, kdy Jan praktikoval v pražské porodnici. Pro další a další záplavy témat a námětů postupem let měla doma tři vlastní modely -- své děti. Mohlo být inspirací něco silnějšího a niternějšího než právě mateřská láska?
Ale nemyslela jen na své děti a rodinu. Dodávala sílu a potěšení i jiným. Uprostřed války, v roce 1916, vyšla první knížka lidových říkadel a písniček "Našim dětem". A potom další tituly: "Naše koledy", "Paci, paci, pacičky," ilustrace ke knize Leontiny Mašínové "Malá máma", k "Babičce" Boženy Němcové a Karafiátovým "Broučkům".
Tři děti, rodina, domácnost, umělecká tvorba... Ale přesto žádné "malůvky" od stolu. Jistě, mnoho podnětů přetrvávalo z dřívějších let, například z doby, kdy dívenka Marie jezdívala ke své druhé babičce Kvěchové do Kralovic na Plzeňsku. Však také v prvních náčrtnících Kralovice kralují... Ale i se třemi vlastními dětmi manželé Fischerovi rádi cestovali. Například za národopisem na Moravské Slovácko a na Slovensko. Vlakem -- i pěšky. Ve Vlčnově získali mnoho přátel. Prázdninové cesty podnikali nejen s dětmi, ale i s babičkou a se psem. Byly to skutečné poznávací zájezdy a jejich cíle dost vzdálené: Podkarpatská Rus, Jugoslávie, Bulharsko. To už Fischerovi jezdili vlastní "Laurinkou", v níž malý Jéňa seděl na skládací židličce mezi sedadly. Měl důležitý úkol: na díře v plátěné střeše při dešti držet mořskou houbu napíchnutou na hůlce. I tak to bylo nádherné cestování, každý den jinde, často ve stanu.
Ano, to je ta málo známá Marie Fischerová-Kvěchová... Zajímavé odrobnosti prozradila její dcera PhDr. Jelena Látalová u příležitosti zahájení výstavy v Kabinetu knižní kultury v přízemí Národního muzea. Paní Jelena je zároveň autorkou této stejnojmenné výstavy, na které si můžete prohlédnout výběr kreseb její maminky z bloků za období delší než tři čtvrtě století (1905 -- 1982). Výstava je přístupná denně od 10 do 18 hodin (kromě prvního úterý v měsíci) až do 30. září. Výběr kreseb je ze dvou stovek bloků, v nichž oblíbená autorka zachytila proměny světa i svých blízkých. Děti portrétovala převážně ve dvou dlouhých obdobích, ky nesměla publikovat... Přesto nezoufala a neztratila ani smysl pro humor.
Nenechte si ujít setkání s paní Fischerovou-Kvěchovou. Uvidíte známé neznámé, potěší vás baculaté postavičky, kresba starého dubu ve Vráži stejně jako autoportrét z roku 1963. Pobaví vás i popisky pod kresbami. Například: Babina za kruté zimy, patnáct stupňů pod nulou.