O stáří

10 2012 Ostatní česky

Je vám už 65, 70, 80 či více? Vaši známí a přátelé vám říkají: „No, to je báječné, že jste se toho dožili. Vypadáte skvěle na svůj věk.“ Co oni o tom vědí, jak má kdo vypadat v kterém věku? Pak také občas poznamenají: „Jak se vám líbí být v důchodu? Musí to být nádherné mít tu svobodu, zbavit se zaměstnání.“

O jaké svobodě mluvíte – řeknete si. Vaše tělo vám tu svobodu bere – omezuje vaši činnost, bolí vás nohy, už nechodíte tak daleko, jako kdysi, artróza zlobí, dokonce i řízení auta se stává obtížnější. A navíc – kam byste jezdili? Benzin je drahý, tak jedete, jen když musíte – na nákup jídla, do knihovny, snad i do kostela, někdy navštívit přátele – pokud už neumřeli. Moc daleko jet si netroufáte, protože dříve či později (spíše dříve) budete muset někde zastavit a jít na WC. Časem zjišťujete, že trávíte nepřiměřeně mnoho času právě v této místnosti. Stále zápasíte s pocitem takové divně únavy – ale i na to si zvyknete. A tu zase vaši přátelé přijdou s nápadem: „Vždyť přece teď můžete spát, jak dlouho chcete.“ Že vás to ještě nenapadlo! Jenže – ouha. Ono to není jako zamlada. Zaprvé prochodíte mnoho času právě na „onu místnost“. Také vás probudí různé bolístky, nejste dost fyzicky unaveni a budíte se z jiných záhadných důvodů. Jestliže se vám podaří spát aspoň 5 hodin za noc, tak si gratulujte!

Čtu si knížky, jak stárnout úctyhodně a vesele. Tak se dozvím, že stáří má mnoho výhod, například si můžete užívat krásných vzpomínek (pokud si je pamatujete), nemusíte už držet dietu (že jo?), můžete si sám(a) sobě vše odpustit, co jste kdy zvorali (toho je dost), můžete si zpívat v koupelně (to jsem vždy dělala, teď dávám pozor, abych neupadla), můžete si zvykat na bolest, každý nějakou má (to je opravdu výhoda), a může vás blažit to, že váš život bude vzorem a inspirací dalším generacím.

Ta poslední výhoda je zajímavá. Jenže zjistíte, že mladší generace nemá vůbec zájem o váš vzor. Vždyť oni už všecko vědí, všecko znají, všude byli. Jsou příliš zaujati vlastními životy, je nutno všude být a všechno zjet, musejí „se najít“, zopakovat všechny pitomosti, které jsme dělali my, rozhazovat peníze a nešetřit časem. Ono je to třeba jiné v některých asijských státech, kde moudrost starších je ceněna. Ale v Evropě tomu většinou tak není. Nikoho nezajímá nic, co byste chtěli říci nebo čím byste chtěli přispět. Pokud nejste mladí a krásní a nedejbože – máte-li nějaký handicap – tak jste zřejmě i duševně zaostali a ničemu nerozumíte.

Mladí s vámi nechtějí trávit moc času – asi proto, že jim připomínáte, že jednoho krásného dne budou i oni tam, kde jste vy dnes a že i jejich život jednou skončí. Rádi ve svých heslech prohlašují, že svoboda a spravedlnost patří všem. Jsou v tom zahrnuti i starší občané?

Tak tedy, co my starší občané vlastně chceme a co potřebujeme? Světe, div se – totéž, co potřebuje každý člověk. Jsme pořád stejní uvnitř, i když náš zevnějšek nevypadá zrovna moc vábně. Jsme šťastni, když nám aspoň trochu slouží zdraví. Jsme vděčni za všechny orgány našeho těla, které ještě fungují. Potřebujeme základní věci – příbytek, jídlo, pár svršků, dost peněz na skromný život. Též jsme vděčni za rodinu, přátele, styk s lidmi, a teď poslouchejte: Potřebujeme nějakou zajímavou PRÁCI – vždyť jsme z ní utíkali a nemohli se dočkat důchodu! Jakou práci? Chceme být UŽITEČNÍ nejen sobě, ale i jiným, pokud to půjde.

Nemyslete si, mladíci, že nejdeme s časem a že ničemu nerozumíme. Pochopili jsme, že ty životní hodnoty, které sloužily lidstvu mnoho tisíc let, jsou stále platné. Od vás žádáme trochu pochopení, trpělivost a laskavost. Když budeme potřebovat s něčím pomoci, řekneme si o to. Nepomáhejte nám s věcmi, které si dovedeme ještě obstarat sami. To nás jen urazíte. Když nám chcete něco dát, nedávejte nám věci – krámů už máme dost. Dejte nám trochu svého času a lásky. Dávejte proto, že chcete, ne že vás hryže svědomí. Odměnou vám bude pocit, že jste udělali dobrý skutek.

Víme, jaké to bylo, když jsme byli my ve vašich letech. Vy naopak nemáte ani tušení, jak je člověku třeba v sedmdesáti a později. Uvědomte si, že jsou věci mezi nebem a zemí, o kterých nevíte naprosto NIC. Také nemáte pravdu ve všem, o čem mluvíte.

Nevadí, že se někdy zmýlíte – mýliti se z vás dělá lidi. Budeme vás mít rádi, i když něco zvořete a přiznáte to.

Všichni lidé potřebují duševní klid, pohodu a svobodu něco užitečného DĚLAT a prostě BÝT. Nechte nás na pokoji!

NEPOTŘEBUJEME vaši kritičnost, vaše úsudky o našem minulém životě. Tyto věci

patří jedině Pánu Bohu – nepleťte se mu do toho.

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012