Sestry Fleischmanovy - Wintonovy děti se dobře uplatnily

Eva Střížovská 10 2012 Naši ve světě česky

V roce 1939 odjížděly z Prahy do Londýna zvláštní vlaky. Jely v nich židovské děti (bylo jich téměř 700), s nadějí, že u náhradních rodičů najdou domov a nebudou tak zavražděny v nacistických táborech, jak se to pak stalo jejich rodičům, příbuzným, i dětským kamarádům, kteří neměli to štěstí odjet....

V jednom vlaku jela devítiletá Milena Fleischmanová a na klíně chovala svoji tři a půlletou sestru Evu.

Obě se dostaly do rodiny, která poslala vlastní dceru k babičce, aby měla místo pro obě sestry.  Ale obě měly štěstí, že se do Anglie později dostali i jejich rodiče. Zatímco Milena chodila do české školy, Eva navštěvovala anglickou.

O Mileně, která jako jediná Češka dostala od královny titul Lady, jsme psali (a nejen my) už vícekrát. Celý život propagovala a podporovala českou hudbu, kulturu i české jídlo – viz její angažovanost „jako Lady Remoska“.

Milena má několik význačných ocenění, např. Gratias Agit od Ministerstva zahraničí, Významná česká žena (také MZV ČR) a nejčertstvěji Zasloužilá rodačka od městečka Proseč, odkud pochází.

To ale dostala spolu se svou sestrou Evou...

 

Eva s Milenou po svém příchodu do Angie žily rok u anglických náhradních rodičů a malá Eva se zcela „poangličtila“. I když se později setkala se svými „opravdovými“ rodiči, zůstala už „anglická“.

Chtěla být lékařkou. Když se pro velký nával zájemců na medicínu nedostala, studovala farmacii. Moc se jí to ale nelíbilo. Vdala se za architekta. Odjeli spolu do USA a poté do Kanady, kde on chtěl být blízko moderním budovám. Měli syna a v Kanadě se jim narodil druhý syn. Ale přišla tzv. krize, bylo sucho, neurodilo se a tak se ani neprodávaly a nebudovaly domy...Vrátili se tedy do Anglie. Chvíli žili ve Skotsku a narodilo se jim třetí dítě – holčička. Pak znovu stěhování – do USA, do Kanady, a pak, když děti měly jít do školy, se rozhodli pro bydlení v Bostonu v USA.

A Eva šla také do školy. Studovala psychologii a angličtinu. Bylo jí 36 let, když studia dokončila. Začala učit na základní škole a zůstala tam 15 let. Nicméně studovala dál. Udělala si Master Degree Education a ještě Master degree v administrativě. Učila na pedagogické škole a myslela si, že ředitel školy by měl mít zájem na tom, aby tam učili hned ti nejlepší učitelé. Později se sama stala ředitelkou školy. A její škola získala cenu od Bílého domu jako Nejlepší škola v State of Massachusetts

Manžel Evy dostal úkol projektovat univerzitu v Soulu v Koreji. Eva tam také učila. Zaujalo ji, že děti jsou tam až příliš poslušné, zvyklé na direktivní vedení a nejsou tvůrčí a samostatné. Snažila se to změnit. Asi to nebylo lehké, ale postupně se jí to dařilo. Děti byly šťastné, když si mohly hrát, povídat a nejen sedět a trpně poslouchat. Vozila tam i hračky a různé pomůcky, aby se ručky dětí něčím zaměstnaly...

Eva se však musela vrátit do Bostonu, ale na svém projektu moderní školy v Soulu dále pokračovala. Vychovala si učitele, které nadále trénovala. A škola v Soulu přidávala každý rok nový ročník podle jejího projektu!

Eva stále do Soulu jezdila pomáhat „své“ škole. Dnes už je tam škol dle Evy většina...

V šedesátri letech Eva měla jít do důchodu, ale nedalo jí to a pracovala dál – na uvniverzitě, pak v hospicu jako dobrovolnice a dokonce opět studovala...

 

Židovství

Ani sestře Mileně, která se usadila v Anglii a přitom se cítí být českou vlastenkou, nechybělo jakési vědomí o židovském původu. (Jejich maminka je ze strachu od nacistů nechala začátkem války pokřtít, ale jim to bylo jedno.)

Eva se začala až v dospělosti pídit po svém původu. Bylo jí 60 a vědomí odkud pochází jí uklidnilo... Jakoby jí do té doby cosi scházelo.

(Milena to tak neměla. Pamatovala si, když Wintonovy vlaky přivážely do Londýna stovky zachráněných židovských dětí, že se místní rabíni zlobili, že jsou děti přijímány do křesťanských rodin.) A jak zaznělo ve filmu o Siru Wintonovi a o jeho úžasném lidském konání:

“Chcete mít radši děti pokřtěné nebo mrtvé...???“

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012