Dny české kultury v Košicích

Martina Fialková 10 2012 Naši ve světě česky

Už podruhé jsem měla tu možnost být hostem a účastnit se progamu tradičního festivalu české kultury v Košicích. Pořádá jej Český spolek v Košicích pod vedením MUDr. Dagmar Takácsové, ve spolupráci s Českým centrem v Bratislavě a s agenturou Staff.

 

S ohledem na úctyhodných 23 akcí(!) jen v Košicích je to výkon přímo nadlidský. Festival se v posledních letech navíc rozrostl i mimo Košice do dalších měst va východě Slovenska, kde fungují odnože Českého spolku (Prešov, Poprad, Spišská Nová Ves, Stará Lubovnia..) Nutno říci, že hlavní tíže leží na organizátorech v Českém spolku, praktická stránka věci pak na agentuře Staff, protože od doby, kdy bylo zrušeno výborně fungující České centrum v Košicích, se podpora ze vzdálené Bratislavy odehrává přeci jen spíše v symbolické rovině.

 

Po celý říjen, v jehož závěru 28.10. si připomínáme vznik společného nového a svobodného státu Čechů a Slováků v roce 1918, se v Košicích děje něco českého. A ne ledacos.  Jen namátkou vybírám z programu letošního festivalu:  Začíná se už na konci září Svatováclavskou mší a pokračuje Svatováclavským posvícením. Následuje maraton výstav vynikajících českých výtvarníků (Jiří Trnka,  Zdeněk Miller a jeho Krteček ..a další ), přidávají se koncerty – například ten „náš“, kdy v sále tamní konzervatoře vystoupilo s velkým úspěchem česko-francouzské duo Jaroslav Šonský (ČR/Švédsko) a Sylvaine Wiart. Ani židle nestačily, organizátoři ještě museli nosit další, aby se všichni zájemci vešli... V Košicích ale zahraje i renomované Kvarteto Martinů, a závěrečný koncert přednese známý český violoncellista Jiří Bárta spolu se zdejší filharmonií. Festival však hostí také české spisovatele (letos spisovatelky Alenu Ježkovou či Ivonu Březinovou), pořádá s nimi besedy a čtení. Na Slovensko přiváží i české filmy, a to včetně dokumentů jako je ten náš, který jsme zde představili i s besedou a hostem J. Šonským („České kořeny ve Švédsku“). Festival se ale věnuje i architektuře (přednáška a výstavy fotografií), přináší česko-slovenské hudební dialogy v podobě koncertu posluchačů Karlovy univerzity v Praze a Prešovské univerzity. A přivítá i hosty z maďarského spřáteleného spolku Bohemia. Ti nejenže navštívili některé festivalové akce v rámci svého zájezdu na Slovensko, ale sami přispěli do programu výstavou fotografií Otty Záchára – Pražská domovní znamení. Košickou část festivalu završí 26. 10. slavnostní setkání u pomníku T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tak jako každý rok. A to zdaleka není plný výčet akcí...

 

Z mimokošického programu festivalu bych ráda viděla výstavu o Josefu Čapkovi v knihovně ve Starej Lubovni, kterou vede paní ředitelka Ivana Šipošová původem z Čech, jinak také předsedkyně zdejšího Českého spolku. Na výstavě jsem být nemohla, ale v Lubovni se konal i druhý koncert dua J. Šonský a S. Wiart, a to ve zdejší renomované hudební škole, v organizaci spolku a školy. I tady jsme byli přivítáni velmi srdečně a musíme zmínit perfektní organizaci a krásnou atmosféru akce.

Co říci závěrem?

 

Další moje cesta do Košic mne opět utvrdila ve výjimečnosti česko-slovenských vztahů, protože celému festivalu jsou nápomocny město Košice, zdejší instituce i další slovenská města. Je vidět velký zájem o naši kulturu, což by mělo v nás doma vyvolat alespoň trochu pocitu studu, protože se většinou zdaleka tolik o kulturu na Slovensku nezajímáme. Jde ale i o vztahy „česko-českých“. I tady žijí Češi, kteří si chtějí udržet čistotu mateřského jazyka, držet krok se současnou českou kulturní scénou, být informováni a také aktivně k rozvoji naší, české kultury přispět. Vždyť těsně před začátkem festivalu se řada zdejších členek košického spolku včetně předsedkyně Dagmar Takácsové zúčastnila v Praze oslav Dnů české státnosti. Košičanky totiž mají svůj pěvecký sbor, jediný český sbor na Slovensku, a vystoupily s ním během pražské konference na téma Krajané a nová generace a také při slavnostním aktu v Památníku na Žižkově. Vždy za velkého ohlasu početného publika z řad krajanů z celého světa i mnoha „našinců“ z Prahy.

V neposlední řadě bych měla tlumočit alespoň slova uznání obou na hostujících umělců, zejména paní Sylvaine Wiart z Francie, pro niž to byla první cesta na Slovensko vůbec. Oba hodnotili výkonnou organizaci a vřelé přijetí na Dnech české kultury v Košicích i v Lubovni shodně:  A zájem publika? Před takto zvídavým a milým obecenstvem je radost hrát!

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012