Z undergroundu k protinožcům

Ivan Kott 10 2012 Knihy česky

Nakladatelství Galén vydává další dokument týkající se českého hudebního undergroundu. Pod názvem RADIO to je kompaktní disk s dvaadvaceti písněmi, jejichž autorem a interpretem je KAREL CHARLIE SOUKUP.

 

K disku je přiložen obsáhlý booklet, v němž své svědectví o fenoménu jménem Soukup vydávají Martin Machovec, Jan Lopatka, Vratislav Brabenec, Marie Benetková, Ivan Martin Jirous a Svatopluk Karásek. Dále tu jsou otištěny texty všech písní a poměrně podrobný výčet Soukupova životního běhu s uzlovými body a daty. Z něj se dozvídáme, že Karel se narodil 22. ledna 1951 v pražském Břevnově, v roce 1973 se oženil a pracoval v různých profesích. Jeho první veřejné vystoupení se datuje na 1. září 1974. Poprvé je zatčen 17. března 1976 a vězněn více než pět měsíců. Nahrávka, z níž vychází toto CD, byla pořízena 3. května 1978 Karlem Hájkem-Popperem a ještě v témže roce se dvě z nahraných písní objevily na LP Zakázaní zpěváci druhé kultury vydaném ve Švédsku. Ke druhému zatčení došlo 1. července 1980 a v listopadu téhož roku byl Karel odsouzen k deseti měsícům nepodmíněně. I po propuštění byl hlídán a šikanován ze strany StB, proto v roce 1982 žádá o vystěhování a odchází do Francie, kde v alsaském městečku Villé pořádá čtyři ročníky tzv. Setkání u Charlieho, což byly koncerty muzikantů žijících v exilu. V roce 1988 se stěhuje do Austrálie, kde žije dosud a odkud občas přijíždí do České republiky. Naposledy zde byl v roce 2007.

 

Nahrávka z května 1978 byla vyvezena do Švédska, kde 16 písní vyšlo na LP Radio vydaném Jiřím Pallasem na značce Šafrán 78, zbývajících šest titulů vychází na tomto albu poprvé.

 

Pokud jde o Karlovy písně, velmi výstižně je charakterizuje Jan Lopatka jako protesty s lehkou, ironickou distancí. Nacházíme v nich humor (Spartakiáda to je estráda/ je nás tady jako kobylek/ tři tisíce žen nechoď čerte sem/ tohle bys už dneska neunes), ale i hodně drsnou realitu (V hlubokém stínu noci/ potkal jsem kreaturu moci/ ta zrůda měla lidskou tvář/ Já začal jsem se potit/ že by mě mohla chytit/ ze sna mě vzbudil vlastní pláč). Drsný je občas i slovník písňových textů, což ale nikdy nevyznívá samoúčelně, je to vždy použito ke zdůraznění zdělovaného poselství.

 

Za toto album, či spíše obsáhlou publikaci doplněnou hudebním nosičem, je třeba Lubomíru Houdkovi a jeho spolupracovníkům poděkovat, protože pomáhá objektivně mapovat dění v 70. a 80. letech minulého století a mnoha lidem představí pro ně dosud neznámou osobnost českého disentu.

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012