Válečný vůdce...

Jaromír Novotný 10 2012 Knihy česky

Carlo d´Este

Válečný vůdce. Život Winstona Churchilla ve válce, 1874–1945.

 

První z plánovaných tří dílů biografie vojáka a možná nejznámějšího politika britské historie končí v momentě, s nímž si budou Churchilla spojovat hlavně čtenáři z generace pamětníků druhé světové války, totiž jeho nástupem do čela britské vlády v roce 1940: to mu bylo již 65 let a jeho hlavním úkolem bylo uchránit Británii před tyranií, před Hitlerem.

Úvodní poznámka určená čtenáři upozorňuje, že kniha není ani tak o událostech jako o Winstonu Churchillovi – člověku. O jeho vůdcovských schopnostech, jeho vítězstvích i prohrách. O jeho mladistvém hledání vojenského dobrodružství, což ho – ve spojení s jeho ambiciózní, avšak kolísavou politickou kariérou – dovedlo až do křesla předsedy vlády.

Winston Leonard Spencer Churchill přišel na svět časně ráno na den sv. Ondřeje 30. listopadu 1874 v paláci Blenheim, v domě zděděném po předcích z rodu Marlborough. Otcem byl poslanec sněmovny lord Randolph Churchill, matkou Američanka, dcera zámožného newyorského finančníka Jennie, za svobodna Jeromeová. Podle současníků jedna z nejznámějších a nejkouzelnějších mladých žen viktoriánské Anglie, divoké pověsti s legiemi milenců, jedním byl rakouský diplomat Karel Kinský. Když na ni přišly porodní bolesti, právě vášnivě tančila na plese. Výchovu syna brzy přenechala rodinné chůvě Elisabeth Everestové, jež se pak stala dominantní ženou v chlapcově raném životě. Od svých osmi let prošel Winston, svéhlavý, neukázněný hoch nepředvídatelného chování několika internátními školami, než se dostal – na třetí pokus – na Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu.

Vojákem byl Winston Churchill dávno předtím, než se stal státníkem. Válku a vojenství měl v krvi. Už v dětském věku se prý své babičce z matčiny strany přestal jevit jako duševně zaostalý hoch jedině v okamžicích, kdy prováděl komplikované hry a manévry se svými cínovými vojáčky – těch měl ve svém dětském pokoji půldruhého tisíce. Vojenské řemeslo bylo pro něj tak silnou vášní, že ji neuhasila ani pozdější politická činnost. Vojenskou kariéru začal jako dvacetiletý kadet jezdectva v Sandhurstu a nedotáhl ji dál než k hodnosti plukovníka, přesto nakonec za druhé světové války řídil vojenské operace své země.

Rané zážitky mladého důstojníka jezdectva (rád a se zápalem hrál pólo a jezdil dostihy přes těžké překážky) a souběžně též válečného korespondenta zavedly Churchilla v dalších letech na vzdálená exotická místa, kde se dostal do kontaktu s válkou v mnoha jejích podobách, včetně strašlivých hrůz. Když sloužil u královských husarů v Indii, zúčastnil se tam v pohraničních horách bojů s domorodými Paštuny. V Súdánu byl u poslední velké bitvy britského jezdectva u Ummdurmánu a jen o vlásek unikl smrti. Na jihu Afriky, v búrské válce na samém konci 19. století, byl zajat, ale podařilo se mu za dramatických okolností uprchnout. Nedlouho potom vstoupil do politiky, když byl v roce 1900 zvolen do parlamentu za konzervativce. O vojenské záležitosti se však nepřestal zajímat a leckdy – ne však šťastně – zkoušel do nich i zasahovat.

Churchillova osudová chvíle přišla 10. května 1940. Toho dne o půl šesté ráno zahájili Němci na frontě dlouhé přes 300 kilometrů bleskový útok proti Belgii, Holandsku a Lucembursku. Do pohybu se dalo 137 divizí včetně 2000 tanků, vzdušnou ochranu zajišťovalo téměř 4000 letadel Göringovy Luftwaffe.

Ve vládních kruzích v Londýně zavládl chaos. V podvečer byl Churchill předvolán do Buckinghamského paláce, kde ho král Jiří VI. – zklamaný rezignací Nevilla Chamberlaina, „muže Mnichova“, i tím, že předem odmítl premiérskou funkci dosavadní ministr zahraničí lord Halifax, jehož si v čele vlády přál, a zároveň se obávající kontroverzní Churchillovy pověsti – pověřil vytvořením nového válečného kabinetu. Churchill bez otálení přijal, vědom si však toho, jak velkou zodpovědnost na sebe bere. „Doufám, že není příliš pozdě. Velmi se obávám, že je, ale můžeme dělat jen to, co je v našich silách,“ přiznal si.

Berlínský rozhlas ve zprávě o změně vlády v Británii uvedl, že premiérem se stal „nejtvrdší představitel politiky síly, muž, jehož programem je roztrhat Německo na kusy, člověk, jehož nenávistná tvář je Němcům dobře známa“.

 

Symbol vzdorujícího obleženého státu, muž nezdolného ducha Winston Churchill, jednoduše odmítl válku prohrát. Jemu nejvíc Británie vděčí za své přežití.

Kniha, kterou Lucie Šmejkalová přeložila z originálu „Warlord. A Life of Winston Churchill at War, 1874–945“, má 393 stran, množství příloh, vysvětlujících poznámek a obsáhlý seznam pramenů všech 32 kapitol, chybí v ní však jakákoli informace o jejím autorovi.

Vydalo nakladatelství Mladá fronta a. s.

(jn)

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012