Za Mirkem Hermannem - Noblesse oblige

9 2002 Naši ve světě česky
obálka čísla

Dneska už tato slova neslýcháme často, ale mne při psaní osobní vzpomínky na Mirka jiná nenapadají. Snad všichni ti osmačtyřicátníci nějak patří do této kategorie, jsou jiní i než my, o něco málo mladší. Odnesli si do exilu mnoho z atmosféry první republiky, z doby, kdy pojmy čest, povinnost a služba dobré věci znamenaly něco víc než slova ze zapomenutého románu. Oni tak žili a žijí, pracují a slouží. A mezi nimi Mirek má u mne místo z nejčestnějších.

Poznali jsme se hned brzy po našem příchodu do Vancouveru, kdy překládal úřední dokumenty pro nás nové, samozřejmě zadarmo. Připadal mi téměř důstojný ve svém povolání, vždy bez poskvrnky oblečený, vždy s úsměvem. Nebyli jsme tehdy ještě blízkými přáteli, ale již tehdy jsem respektoval jeho názory a obdivoval jeho smysl pro humor.

To až když jsme se potkávali na schůzích výboru odbočky, jsem poznal, jaký Mirek opravdu byl. Uměl naslouchat. Mnoho lidí slyší, ale nenaslouchá. Jeho logické myšlení, přesnost a ta jednoduchá a jasná srozumitelnost jeho řeči mne fascinovaly, připomínaly mi moji matku, která byla "ze staré školy", kdy se neplýtvalo slovy a v jedné větě dopisu se řeklo víc než dneska v celém odstavci. Mirek byl sportovec, ale z doby, kdy sport byla zábava a ne vydělávání milionů. Málokdo asi ví, že nejenom hrál výborně tenis, ale že byl ve své věkové kategorii i několikrát vítězem B. C. ve dvouhrách. Vyprávěl výborně anekdoty. Některé česky, občas anglicky, některé peprné, jiné úsměvné, všechny zábavné. Často jsme se smáli, až jsme doslova nemohli dál.

Přijal místo honorárního konzula ČSR pro Britskou Kolumbii, Yukon a Teritoria. Vždycky žertoval, že se stará o Čechoslováky a později o Čechy na území, o jehož velikosti nemají v Praze ponětí, v největší jurisdikci ze všech honorárních konzulů. A všechnod ělal naproto zadarmo -- vlastně ne zadarmo, na tuto čestnou funkci se doplácí. Jsem přesvědčen, že dodnes mnozí nevěří, že Mirek dělal všechno zdarma a mnohé věci dokonce financoval ze svého. Obdivoval jsem jeho trpělivost, s jakou snášel nevhodné jednání některých pomýlených jedicnů, kteří se k němu chovali při jednání vysloveně hrubě. Inu -- noblesse oblige.

Co říci dál? Jsem hrdý na to, že jsem ho mohl nazývat přítelem.

Miloš Zach + Eva Střížovská 2. dubna 2002

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012