Salmovský palác otevřen skvělou výstavou

Na Hradčanech byla nedávno zpřístupněn další historický skvost. Salmovský palác, první na hradčanském ostrohu, přešel v roce 2004 do majetku Národní galerie, podobně jako sousední Schwarzenberský. Oběma se dostalo nákladné rekonstrukce a zatímco ve Schwarzenberském paláci se již několikátou sezonu můžete obdivovat skvělým barokním sbírkám NG, do Salmovského paláce lze zavítat teprve od počátku května. A stojí to za to, nejen kvůli aktuální výstavě věnované šlechtickému rodu Pernštejnů. Skvěle připravenou připomínku jednoho z nejmocnějších rodů v historii české koruny zde můžete navštívit do konce července.

Počátky rodu

Celou výstavou provází návštěvníka zubří hlava, symbol pernštejnského rodu. Zdobila nejen  rodový erb, ale objevovala se často jako součást výzdoby interiérů na nábytku, pohárech či zdobila pernštejnská sídla v detailech architektonických prvků. Dokládá prapočátky slavného rodu, kdy podle pověsti uhlíř Vaněk zkrotil zubra, který škodil lidem z osady. Zvíře přivedl před panovníka a ten Vaňka odměnil a udělil mu právo užívat jako rodový erb zubří hlavu. Prvním sídlem Pernštejnů byl mohutný hrad Zubštejn nedaleko Bystřice nad Pernštejnem, který však dnes – jako i další jejich hrady, leží v rozvalinách.

Význam rodu, jenž do dějin naší země zasahoval od konce 12. století až do roku 1631, kdy vymřel po meči, stále stoupal. Pernštejnové zastávali nejvyšší pozice u královského dvora – například v době vlády Jiřího z Poděbrad. Vratislav z Pernštejna byl později celoživotním přítelem a rádcem císaře Maxmiliána II. Majetky zejména na Moravě, ale i v Čechách se zvětšovaly. Již v polovině 13. stol. si rod vybral za své hlavní sídlo hrad Pernštejn na východě Českomoravské vrchoviny. Během času se hrad proměnil v pohodlné renesanční sídlo a nakonec v zemskou barokní pevnost a dodnes je ozdobou kraje.

Výstavu o Pernštejnech uvádí velmi působivě zpracovaný dokument, který i s využítím leteckých záběrů provází návštěvníka pernštejnskými sídly a přibližuje nejvýznamnější členy rodu a jejich působení jak pomocí výkladu odborníků, tak animovanou stylizací, přístupnou i dětem.

Doma u Pernštejnů

V dolní části paláce obdivujeme nádhernou turnajovou zbroj, vzbuzující úctu z výše koňského hřbetu. Citáty z rodinné korespondence, provedené velkým stříbrným písmem na panelech, dokládají důvěrné vztahy mezi bratry a evokují spolu se stříbrnými brněními odlesk rytířských dob. I část expozice v patře pokračuje v tématu rytířských turnajů. Další prostory pak představují pernštejnsou „domácnost“ a přibližují každodenní život šlechty období pozdního středověku a raného novověku. A to velmi sugestivně.

Na příkladu nejvyššího kancléře Království českého Vratislava z Pernštejna (přítele a rádce císaře Maxmiliána II.) a jeho původem španělské manželky Marie Manrique de Lara je zde  přiblížen mužský a ženský svět. Šlechtic jako politik, diplomat, cestovatel a hospodář a šlechtična jako nevěsta, manželka a matka.

Kabinet, hudební salon, ložnice, jídelna

Prostory expozice vytvářejí velmi reálnou iluzi obývaného zámku, jakoby majitelé jen dobře uklidili a odjeli někam na cesty. Interiéry jsou vybaveny dobovým nábytkem a  běžnými předměty, většinou autentickými, ze 16. či 17. století,  a tedy nevyčíslitelné hodnoty, které poukazují na velký vkus bývalých majitelů. Zapůjčila je řada tuzemských i zahraničních institucí a takto velký soubor byl shromážděn na jednom místě vůbec poprvé.

Nahlédneme tak do šlechticova kabinetu španělského typu s robustním překrásným nábytkem, obrazy ušlechtilých psů. Podivíme se, jak srozumitelně byly již v 17. století napsány (česky) hospodářské knihy, které správcům panství i mladým šlechticům radily, jak vést hospodářství, zakládat zahrady i rybníky. Zajímavé je také téma cestování ve šlechtických rodinách. Z podoby dřevěných, ale i jiných zdobených truhlic a kufříků, rozkládací cestovací lavice, karet i vrhcábů, které krátily dlouhou chvíli na cestách, je patrné, že jimi šlechta trávila hodně času. Právě v této době se cestování začíná stávat nejen nutností – kvůli službě u dvora, diplomatickým povinnostem a podobně, ale již i zábavou a jistým druhem vzdělávání, mladí šlechtici cestují i cíleně za studiem a poznáním.

Výchova dětí a péče o ně

Se sympatiemi se dozvídáme z dokumentu, že Marie Manrique de Lara a její manžel Vratislav  z Pernštejna prožili krásný svazek plný lásky  porozumění, z nějž vzešlo 21 potomků (dospělosti se však dožil jediný syn a několik dcer). Dalším „dítětem“, které si však Španělka Marie Manrique de Lara přivezla již do Prahy ze své rodné země, bylo Pražské jezulátko – zázračná soška, kterou dnes obdivuje celý svět.

Předměty na výstavě, týkající se výchovy a péče o děti, dokazují starostlivost Pernštejnů o potomstvo. Dojme nás vyřezávaná kolébka u matčina lože, i hračky a hry dochované ze 16. století. Na dětských portrértech i modelech ošacení však děti, jejichž krčky jsou ozdobeny nepohodlným okružím stejně jako u dospělých, trochu litujeme.

Španělský salon

Rekonstrukce proslulého salonu hraběnky Marie Manrique de Lara, ve kterém se kdysi sjednávala sňatková politika, ohromí vybraným vkusem. Hraběnka jej založila po ovdovění (její šťastné manželství trvalo 27 let) v Jiřské ulici na Pražském hradě. Zde především, ale i v dalších místnostech expozice, se projevuje naplno vliv španělské kultury a módy, která tehdy panovala v Evropě.  Po objevení Ameriky se Španělsko nadlouho stalo evropskou velmocí. Spříznění rodu Pernštejnů s touto zemí se výrazně projevuje ve všem – nejen ve vybavení šlechtické domácnosti, společenském životě, ale i v přísně katolické náboženské orientaci. Obdivovat zde můžeme nejen nábytek, nádherné tapiserie a ušlechtilé nádoby, ale i šperky a šperkovnice.

Pražské jezulátko

Nelze zde popisovat všechny další části expozice, ale zastavme se u této sošky, která se díky pernštejnskému sňatku dostala do Čech a zde započala svůj slavný kult. Na výstavě totiž najdeme tzv. „dotýkanou kopii“ pražského jezulátka, tedy jednu z několika mála, které kdysi nechala církev vyrobit a posvětila ji prostřednictvím papeže či arcibiskupa dotykem s originálem. Obdivovat můžeme i několikero nádehrných „šatiček“ věnovaných Jezulátku, mimo jiné šatičky darované r. 1894 čínskými(!) karmelitánkami.

Odkaz Pernštejnů

Rod Pernštejnů r. 1631 v mužské linii končí, jeho odkaz, majetek i slávu nese dál díky Polyxeně, šťastně provdané za Zdeňka Vojtěcha Lobkovice, tento rod. Polyxena ve 42 letech porodila prvního a jediného syna a stala se tak pramátí rodu Lobkoviců. Na výstavě se odkaz rodu Pernštejnů připomíná mj. vystavením tzv. „Pernštejnského pokladu“. V trezorové místnosti se budou v cca dvoutýdenních intervalech vystavovat nejvzácnější exponáty spojené s tématem, např. nově objevená závěť Vratislava z Pernštejna, Moravské zemské desky, tzv. Pernštejnská bible či svatební pohár s pernštejnským erbem.

Krátce o Salmovském paláci, v němž se výstava nachází:

Salmovský (též zvaný malý Schwarzenberský) palác je klasicistní trojkřídlá budova palácového typu s čestným dvorem na Hradčanském náměstí. Stavbu nechal provést v letech 1800 až 1811 pražský arcibiskup Vilém Florentan, kníže Sal-Salm podle návrhu Františka Pávíčka (Pawitschka) na místě, kde před tím stálo několik menších šlechtických sídel. Původně se mělo jednat o luxusní bytový dům, jenž od roku 1811 náležel Schwarzenberkům, kteří jej spojili se sousedním Schwarzenberským palácem. Novodobá historie paláce vedla k jeho devastaci, až v roce 2004 převzala objekt Národní galerie v Praze, která palác zrekonstruovala pro potřeby své expozice a navázala tak na rekonstrukci vedlejšího Schwarzenberského paláce. Do prostoru dvora mezi paláci byla, na základě mezinárodní architektonické soutěže, provedena vestavba vstupního objektu sloužícího zároveň jako infocentrum NG. Rekonstrukce byla završena ke konci loňského roku a výstavou o Pernštejnech je palác poprvé opět zpřístupněn veřejnosti. Návštěvníky překvapí a potěší úžasné výhledy z jeho oken na Malou Stranu i Hradčanské náměstí.

Výstava trvá do 31. 7. 2012, otevřeno denně od 10 do 18 hod.

Pořádají ji Národní památkový ústav a Národní galerie v Praze

Hlavní kurátorka: Duňa Panenková