O daru, který nám patří všem

5 2012 Naši ve světě česky

Tento text paní Olgy Schmalzried - Podzimkové z Bruselu tvoří úvodník zpravodaje českého spolku Beseda, který si tamní Češi vydávají. Nám v redakci Českého dialogu se tak líbil, že jsme si vyžádali svolení autorky zveřejnit jej i na našem webu pro Vás, naše čtenáře.

Vážení a milí krajané,

jarní úvodník bude patřit DARU, který máme všichni. Dostali jsme jej v kolébce, nosíme jej v sobě, používáme ho při všech příležitostech každý všední i sváteční den. Jen málokdy si uvědomujeme jeho opravdovou hodnotu, leckdy jej i zneužíváme, a téměř nikdy nemyslíme na jeho pravidelnou údržbu. A přesto je to vzácný POKLAD, který nikdy nezevšední, který si zaslouží náš každodenní obdiv a úctu, neboť jím dokážeme vyjádřit a pojmenovat všechno na světě, včetně našich nejintimnějších pocitů. Čím dále jsme se ve světě ocitli a čím méně často můžeme navštěvovat svou rodnou zemi, tím je tento KLENOT vzácnější, tím víc bychom se mu měli věnovat. Uhodli jste: mluvím o naší MATEŘŠTINĚ. Ať je jí čeština, slovenština, či jiný jazyk, vždy má mateřština v našich srdcích své zvláštní místo, vždy jí dokážeme vyjádřit něco navíc, co často v jiném jazyce pojmenovat neumíme. To něco navíc je náš CIT, neboť se mateřština neučí ve škole jako cizí jazyk (tam se učí její mluvnice a pravopis), mateřštinu totiž vstřebáváme ještě před naším narozením, a to doslova všemi svými smysly.

Většina z nás strávila v Belgii 10 a méně let, to je příliš málo na to, abychom rodný jazyk zapomínali. Dnes můžeme být navíc v pravidelném kontaktu přes telefon, skype, sledovat aktuální dění na internetu, dívat se na českou či slovenskou televizi. Važme si toho, neboť tomu tak nebylo vždy. Dejte se někdy do řeči s krajany, kteří strávili v Belgii 50 a více let. Jejich děti česky většinou neumějí, tehdy se to nenosilo. Nač se také učit jazyk země za železnou oponou, kam se stejně nemohlo jezdit?! Podivíte se, jak tito „dávní” krajané zjihnou, když slyší rodnou řeč, jaké potěšení jim přináší obyčejná možnost mluvit s někým česky a jak dobře o svou řeč po tolik desítek let pečovali! A nezapomeňte se jim podívat do očí: zajiskří v nich elán jejich dětství a mládí!

Dnes je situace jiná: být bilingvní - zvláště v Belgii - je absolutní minimum. Dnešní rodiče, i ti ve smíšených manželstvích, se snaží, aby jejich děti uměly česky. Důkazem toho je jejich zájem o výuku v naší České škole bez hranic. Smekám především před školáky (i jejich rodiči), kteří každý víkend věnují  vyučování celý půlden. Není to jednoduché: jejich školní jazyk je angličtina, francouzština nebo vlámština, doma se mluví - kromě česky - různě: řecky, maďarsky, litevsky... Ve skupině Broučků je malý Lukáš Král z již čtvrté generace krajanů. Chvála za snahu o návrat ke kořenům patří jemu, jeho rodičům i dědečkovi. (Viz článek uvnitř Zpravodaje číslo 2 / 2012.)

I když bezprostředním důvodem pro studium češtiny je nejspíš možnost běžné komunikace s rodinou v Česku, (dnes se však i tam učí cizí jazyky), jde vlastně o mnohem víc: právě o to BOHATSTVÍ, o ten zcela jiný ÚHEL pohledu na svět, o nové HODNOTY, které jiný jazyk neposkytuje. V každodenním shonu tyto hodnoty snad ani nevnímáme, začneme si je uvědomovat, až když se podíváme na rodnou řeč z pohledu cizince. Bylo by opravdu škoda naše děti o tyto hodnoty ochudit! V dospělosti by se náš jazyk učili s námahou jako cizinci, kdežto dnes je pro ně učení zábavnou hrou. Pojmenovávejte věci kolem vás, čtěte česky malým dětem, česká literatura nabízí tolik krásné dětské poezie jako málokterý jazyk! Čtěte s většími dětmi, ani na ně čeští spisovatelé nezapomínají. V rámci Měsíce knihy jsme se chystali s ČŠBH připojit k akci Noc s Andersenem, bohužel to letos vyšlo na pátek, kdy všichni odjížděli na prázdniny. :-(

Nejen doma a ve škole však mohou vaše děti vstřebávat mateřský (nebo otcovský) jazyk. Stále častěji se účastníte akcí, které pořádáme pro krajanské děti i pro dospělé. Vytváříme tak české jazykové prostředí (i slovensky se na našich akcích mluví), kde děti vnímají jazyk přirozeným způsobem. To byl též jeden z hlavních důvodů, proč Beseda v roce 1904 vznikla a proč dodnes existuje. (Více unitř čísla.) Těšíme se na zprávy od vás a hlavně na každé osobní setkání s vámi: ať už při jarní procházce Bruselem, při opékání v Lese snů, na červnovém dýchánku nebo na výletě v září.

Sledujte webové stránky Besedy www.beseda. be, brzy spustíme novou, modernější verzi. Připojte se na facebook Beseda Belgie. Zpravodaj vychází čtvrtletně, všechny aktuální zprávy budete nacházet právě na webu. Přejeme vám krásné jaro i léto a těšíme se na shledanou.

Za výbor Besedy Olga Schmalzriedová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012