Primáška Zora

Zpěvačka, cimbalistka, fujaristka, kapelnice a hlavně úžasná žena. Pohledná, plná energie a radosti ze života. A to ve věku, kdy většina žen je již v důchodu.

Sešly jsme se na malé popovídání v restauraci U Marčanů, kde téměř každý den vystupuje se svou kapelou...

Dozvěděla jsem se, že paní Zora Svobodová pochází z Valašska, z Frenštátu pod Radhoštěm. Lásku k lidovým písničkám získala zcela přirozeně už v dětství. Její tatínek byl primášem valašské muziky. Chodila do hudební školy na klavír, učila se na cimbál, milovala hudbu, jmenovitě Beethovena, Smetanu, Dvořáka, Janáčka. A samozřejmě lidové písničky. Říká o tom:

„Folklor – lidové písničky mají obrovskou sílu. Jak v textech, tak v melodiích. Texty dávají odpověď na každou životní situaci, ať máte radost či starost. Dávají sílu k životu, k překonání nástrah, co život přináší.

Zpěv uvolňuje cosi v mozku, co člověku uleví. Jinak se díváte na svět. Cítit písničku je důležitá věc. Text – jsou to básně, balady, jazyk písniček je tak vycizelovaný, že člověk žasne. A jejich muzika – nádherná. Okouzluje svojí melodičností, má vysokou hodnotu... Mozart, Beethoven se tím inspirovali pro své symfonie, nemluvě o Martinů, Dvořákovi, Smetanovi. Dovedli ocenit tu krásu.

Kapela paní Zory nese název Vonička. Existuje od roku 1983. Její členové jsou bývalí členové Státního souboru písní a tanců.

„Byla to nejlepší léta mého života,“ vzpomíná na účinkování v tomto souboru.

Soubor působil od roku 1947 až do roku 1991. Zabýval se prezentací národního folkloru. Procestoval téměř celý svět, kde divákům předváděl české, moravské a slovenské písně a tance, účinkoval na řadě festivalů doma i v cizině. Souborem prošla řada osobností, které se později věnovali třeba i jiným uměleckým směrům. Zde ale získali dobré profesionální základy.

Paní Zora, asi bych měla říci – primáška – umí nejen hrát, vést celou kapelu, ale i uvádět a vítat hosty v nespočetných jazycích. A to nejen světových, které ovládá plynně, ale s úsměvem a šarmem vítá hosty např. i čínsky, dánsky, korejsky aj.

V jejích šlépějích jde i její dcera, která vedle ní na pódiu hraje na basu a na cello.

Na CD s názvem Vonička mají písničky Za hory horečky (z Valašska), Kebych bola tak jak nejsú bohatá (z Brodska), Okolo Hradišťa (z Dolňácka), Kdyby byl Bavorov (z Chodska), Kebych bola jahodú (z Horňácka) a několik čardášů a cikánských písní. Moc hezké CD.

A když se jí nakonec zeptám, jestli ji to dennodenní vystupování neunavuje, řekne:

„Ano, je to práce, ale i obrovské štěstí.

 Foto Jiří Unger