Pavel Bušta: Expres Praha Radotín (adolescentovy zápisky)

Když jsem dočetla tuto knihu, myslela jsem na dvě věci. Především: Pavel Bušta je dobrý spisovatel a pokud nezlajdačí, bude vynikající. Teprve loni maturoval na Gymnáziu Jana Nerudy a začíná objevovat další svět - dospělých. Ta druhá věc: byla jsem ráda, že už doma nemám puberťáky, protože jejich současný svět mne děsí.

Když na otázku „Co bylo dneska ve škole?“ dostanete odpověď „Nic“, může to znamenat: nešťastnou lásku, nedostatek peněz na alkohol a jointa, neshodu s kantorem, setkání s podivným bezdomovcem... Cokoli, co nemůžeme pochopit, protože v hlavě máme síto na věci důležité a nedochází nám, že ty jejich jsou TAKY důležité.

Pavel Bušta vládne čtivým jazykem, proloženým puberťáckým slovníkem, a má v zásobě spoustu point. Některé jsou drastické, některé nechutné, jiné roztomilé nebo stručné. Je vtipný, ironický a nemyslí si o sobě, že je chudinka nepochopený. (No, jen občas!)

Krásná je jeho povídka o náměsičnosti s podkapitolami: Nespoutané záchvaty vulgarismů, Edukační nokturno, Patent na pravdu, Autoerotické intermezzo, Bagrující labužník, Ticho před bouří, Dostaveníčko s pštrosy, Johnem Silverem a další hrůzy, Stopy ve sněhu... Náměsíčnost začala v jeho čtrnácti, vesele i otravně poznamenávala rodinné noci a pak odešla. Byl čas zabývat se něčím dalším.

O tom Pavel Bušta píše: objevování života je v jeho intepretaci boj. „Buř se! Nesouhlas! Do prdele se zaběhnutejma zvykama! Protestuj, dokud nebudeš moc starej na to, abys protestoval proti svejm protestům! Tak to sakra udělej nějak neobvykle!“

Vydalo nakl. Mladá fronta