Jan Amos Komenský

Jana Volfová, historička 3 2012 Dějiny česky
Komenský na Rembrandtově portrétu – Repro Právo 6. 4. 2006

narozen 28. 3. 1592 jihovýchodní Morava

zemřel 15. 11. 1670 Amsterodam, pochován v Naardenu

Nazýván okřídleně „učitel národů“

Vždy znovu a znovu se vede spor o místo narození, leč není to důležité. Podle vlastních pamětí se narodil v malém městečku u Uherského Brodu na jižní Moravě. Protože byl záhy sirotkem, vyrůstal u své tety patrně od roku 1604 ve Strážnici. Tento kraj byl od 16. století až do třicetileté války českobratrský. Chodil do školy Jednoty bratrské v Přerově. Svá studia dovršil na protestantských školách v Německu v Herbornu a Heidelbergu. V roce 1616 byl vysvěcen na kněze, ale to už zbývaly pouhé dva roky do vypuknutí třicetileté války. Bylo mu 24 let. O dva roky později se ujal řízení bratrského sboru ve Fulneku v tehdejším rakouském Slezsku, ale město a panství ovládané bratrskou rodinou Žerotínů bylo od 15. století počítáno k Moravě. Bratrský sbor J. A. Komenský spravoval do roku 1621, tedy pět let. Po bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620 se jako bratrský kněz začal skrývat, útočiště našel na panství Karla Staršího z Žerotína. Tehdy byl již ženatý a kromě těžkého postavení kvůli prohrané válce českých protestantských stavů mu zemřela manželka a dvě malé děti.

V roce 1623 hledal východisko a útěchu z existenčních i osobních strádání ve psaní. Vznikl jeho „Labyrint světa a ráj srdce.“ Kniha, ve které popisuje neutěšenou situaci tehdejší společnosti.“před čtenářem „Poutníkem“ představuje jednu společenskou skupinu vedle druhé se všemi přednostmi a vadami. Útěchu a smysl života nachází jednak v pevné víře v Boha, jednak v síle vlastního ducha a lásky. Bylo mu tehdy 31 let. V době svého skrývání napsal ještě několik drobnějších „útěšných“ dílek, zhotovil mapu Moravy a začal se zabývat otázkami výuky a výchovy. Obě témata zůstala ve středu celoživotního zájmu. Po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1628, v němž bylo dovoleno jediné náboženství, a to katolické, opouští navždy rodnou zemi, kterou nikdy nepřestal milovat. Svědčí o tom i to, že všechna svá díla napsal netoliko v latině, ale i česky, a to krásnou češtinou 16. století. S vlastí se rozloučil na tak zvaném „Růžovém paloučku“. Místo leží blízko Újezdu u Litomyšle ve východních Čechách. Odešel s rodinou do polského Lešna, kde žil s několika přestávkami do roku 1656 dvacet osm let. Byl učitelem a později rektorem bratrského gymnázia, pracoval kromě toho i jako archivář a sekretář Jednoty bratrské, jejímž byl od roku 1648 i biskupem. Napsal tu řadu svých pedagogických spisů, především „Didactica magna“ – Velkou didaktiku. Začal práci na velkém díle nazvaném „Pansofia – Vševěda“. Náčrt vyšel v Anglii, kde krátce pobýval na pozvání přátel a anglického parlamentu, ale bouřlivé politické události ho donutily zemi opustit. Na čtyři roky se usadil v Elblagu. V roce 1656, kdy bylo vypáleno Lešno, byla zničena i většina podkladů pro jeho velké dílo a knihovna. Tam mu také při morové epidemii zemřela druhá manželka i děti. Z jeho Pansofie se zachoval zlomek pod názvem „Obecná porada o nápravě věcí lidských“. Během svého života navštívil na pozvání knížat Rákocziů Uhry. V konci třicetileté války se pokusil zasáhnout ve prospěch českých zemí, ale neúspěšně. Následný vesfálský mír 1648 v podstatě potvrdil status quo v Evropě, který byl před jejím započetím v roce 1618. Země koruny české zůstaly součástí Habsburské monrachie. Reakcí na osobní neštěstí i na osud rodné země je spisk „Kšaft umírající matky Jednoty bratrské“, jehož závěrečná slova byla vyjádřením víry v lepší doby i ve 20. století. „Věřímť i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu vláda věcí tvých k tobě se opět navrátí, ó, lide český.“ Zbylých čtrnáct let života trávil v Nizozemí, ale těžká léta exilu, ve kterých prožil zklamání, a výsledky třicetileté války ho dovedly k víře v různá proroctví a vidění především svého spolužáka, která dokonce shrnul ve dvou spisech. Ty otřásly v prosperujícím a pragmatickém Holandsku jeho vědeckou autoritou. Objevila se řada nevybíravých kritiků nejen těchto spisků, ale celého díla. Byla to kritika neoprávněná a nic neubrala na ceně jeho pracím. Svou dobu daleko předstihla řada myšlenek, obsažených např. v Bráně jazyků otevřené (Janua linguarum reservata), Informatorium pro školy mateřské je dodnes ideálem, ke kterému i dnešní školství klopýtavě směřuje. Podobně myšlenka přístupu ke vzdělání pro všechny děti bez rozdílu, i vzdělání žen a jejich rovného postavení je též stále ideálním cílem. O tom, že si do konce svého života J. A. K. uchoval duševní svěžest, svědčí jeho veršovaná obrana proti útokům. Ani většina života prožitá uprostřed běd válčící Evropy, ani bolest nad ztrátou země svého dětství a mladosti v něm nedokázaly zničit jeho hluboce lidské přesvědčení o nezbytnosti lásky, tolerance a víry. Ten kousek místa, v němž spočinulo jeho tělo 15. listopadu 1670 je dnes majetkem českého státu a stálou připomínkou jeho lidské, občanské i vědecké velikosti. Zůstává věčné: „Tvořit a milovat, duch věděním se množí. Člověk je větší, když víc poznává... Nikdy nezahnal stesk po líbezné krajině své vlasti: „...Vrátit se na stráně, kde roste pupava a kde to voní probuzeným jarem... Po těchhle vzpomínkách jen popel zůstává, mládí je hřích, z něhož se ve stáří kajem.“

Objeven Rembrandtův portrét Komenského

Peter Kováč, Amsterdam

Holandský profesor dějin umění Ernst van de Wetering identifikoval Rembrandtův obraz z florentské Galerie Ufizzi jako portrét Jana Amose Komenského. O možném setkání obou velikánů 17. století se hodně spekulovalo.

Komenský žil dlouhou dobu v Amsterdamu a bydlel kousek od Rembrandtova ateliéru. Přímý důkaz vzájemného kontaktu však neexistoval. Až nyní Wetering – nejrenomovanější ze světových znalců malířova díla – shromáždil potřebné argumenty a hodlá je v nejbližší době odborně publikovat.

„Rembrandtův Komenský se vrátil do dějin umění,“ uvedl pro Právo Ernst van de Wetering. Malba dosud běžně označovaná za Starého muže nebo Starého rabína je představena od 1. dubna 2006 v Rembrandtově domě v Amsterdamu na výstavě, kterou Ernst van de Wetering koncepčně připravil.

Od léta bude k vidění i na repríze expozice v Berlíně. Všechny tyto akce jsou připraveny k letošnímu 400. výročí narození Rembrandta van Rijn (1606–1669).

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012