Život spjatý s Československem

ZIMA 2011 Ostatní česky
obálka čísla

Pražské nakladatelství Akropolis vydalo letos na jaře knihu s názvem Amelie Posse-Brázdová. Život spjatý s Československem. Tento poutavý a pro Čechy mimořádně zajímavý životopis švédské spisovatelky, jehož autorkou je Eva Strömberg Krantz, vyšel v loňském roce ve Stockholmu pod titulem Anden som hör jorden till. En bok om Amelie Posse (Duch, který náleží zemi. Kniha o Amelii Posse). Za překlad ze švédštiny do češtiny odpovídá Miloslava Slavíčková.

Kdo byla Amelie Posse-Brázdová?

Švédka Amelie Posse (1884–1957) pobývala těsně před první světovou válkou v Římě¨, a tam se setkala s českým malířem Otokarem Brázdou. Krátce poté se za něho provdala a ke jménu starého švédského šlechtického rodu Posse připojila české příjmení Brázdová.

Díky manželství s Otokarem Brázdou se Amelie seznámila se životem a strastmi české emigrace v Itálii, prožila s manželem vyhnanství na Sardinii a nadchla se pro snahy zahraničních Čechů a Slováků o zřízení samostatného státu. Poznala přední představitele prvního československého odboje, zejména Edvarda Beneše a M. R. Štefánika – o něco později pak T. G. Masaryka. S ním se celá Brázdova rodina stýkala zejména při jeho dovolené na Capri, ale Amelie s ním – stejně jako s Edvardem Benešem – udržovala styk až do jeho smrti. Oba naši prezidenti pro ni byli celoživotní inspirací a duchovní oporou.

Nedlouho po válce se manželé Brázdovi přestěhovali z Itálie do Československa a zakoupili si zbytkový statek Líčkov, k němž patřil i zámek. Usilovnou prací dali zchátralé panství do pořádku, a to se stalo místem setkání švédských hostů s českými, k nimž patřil například dirigent Václav Talich a sochař Jakub Obrovský. Amelie začala v té době psát a literární tvorbě se pak věnovala až do konce života. Jako autorka knih, vytěžených ze zážitků vlastního života, prorazila již roku 1931 svou prvotinou, která vyšla česky v roce 1934 pod názvem Slunné zajetí. Vylíčila v ní život s Otokarem Brázdou ve vyhnanství na Sardinii a snahu o návrat do Říma. Česky vyšla i její druhá kniha, Pestrá volnost (1935), kde je hodně místa věnováno „hrdinům svobody“: Edvardu Benešovi, M.R. Štefánikovi, Vladimíru Vaňkovi a také přípravě a slavnostem okolo ustavení italské legie. V publicistice se Amelie Posse obracela především k ženám a mobilizovala je k odporu proti hrozícímu válečnému konfliktu a proti nacistickému nebezpečí.

Po Mnichovské dohodě se Líčkov ocitl v Sudetech a byl brzy zabaven nacisty. Amelie odešla do Prahy, ale sama, neboť manželství – z něhož se narodili dva synové – se rozpadlo. Od té doby začala své knihy podepisovat pouze svým původním jménem: Amelie Posse.

V Praze našla Amelie Posse nové životní poslání, pomoc uprchlíkům, a začala se starat o uprchlíky ze Sudet. Sama však musela velmi brzy Československo opustit, vrátit se do Švédska a znovu požádat o švédské občanství. Ve staré vlasti se vrhla do práce pro československé emigranty, do organizace československého exilového života a přitom stanula v čele boje švédských občanů proti rozsáhlé nacistické infiltraci švédské společnosti. Na základě její iniciativy bylo založeno občanské sdružení Úterní klub, jehož členy byli nejagilnější švédští odpůrci nacismu.

Po skončení války si Amelie Posse zahrávala s myšlenkou, že se navrátí do Československa. Situace v poválečném Československu ji však neuspokojovala. Ve svých diskusích s prezidentem Benešem vyjadřovala například pochyby o správnosti odsunu Němců. Její návštěvy před únorem 1948 i po něm skončily chvatným úprkem z Československa, kam se již nikdy nevrátila. Líčkov, který Otokar Brázda dal po válce znovu do pořádku, byl zestátněn.

Amelie Posse se však po únoru 1948 přece jen rozjela do Československa, a to na základě výzvy českých exulantů, zejména Eduarda Táborského. Exiloví politici dychtili po objektivním svědectví o situaci v zemi a Amelie Posse jako švédská občanka se úkolu mohla zhostit bez obav. Své dojmy a postřehy z poúnorového pobytu v Praze a Františkových Lázních vtělila do dopisů Táborskému, které vyšly česky pod titulem Tajné dopisy z Prahy (1994). O Československu oné doby napsala také několik článků, opublikovaných až posmrtně v knize Když nad Prahou spadla železná opona (1968).

Ameliin úprk z Československa koncem roku 1948 byl více než odůvodněný. Komunistická vláda zneužila jejího jména v procesu proti Mileně Horákové a označila ji za spojku Horákové na Západě, Pro komunistický režim byla celkově velmi nepohodlná, a to zejména pro živé styky s československými poúnovými exilovými politiky, pro pomoc československým emigrantům ve Švédsku (ti jí nazývali „maminkou“) a pro přednáškovou a publicistickou činnost. Proto na ni dokonce do Švédska vyslali špionku Jarku Gleichovou, která předstírala, že přivezla rukopis posledního dílu pamětí Edvarda Beneše.

Amelie Posse napsala celkem jedenáct knih a ve většině z nich se zabývá českou tematikou. Například líčení tvrdé práce na obnovení líčkovského statku a zámku v meziválečné době v knize Stavět, neničit chápali někteří švédští recenzenti jako symbol úspěšného budování československé republiky. Kromě dvou prvních knih však se již žádné dílo Amelie Posse nedočkalo překladu do češtiny.

Život Amelie Posse Brázdové byl nesmírně dramatický. Stala se svědkyní velkých historických událostí, setkávala se s významnými osobnostmi. I její soukromý život byl plný zvratů – narodila se v bohaté rodině a na konci života byla téměř bez prostředků, nesla to však „ s radostí z toho, že nic nevlastní“. Do jejího bohatého života se vešly rodinné skandály, dvě nezdařená manželství, problémy se synem i osudná láska k polské malířce. Proto se tato životopisná kniha čte jako napínavý román.

Kdo je autorkou životopisu o Amelii Posse Brázdové?

Eva Strömberg Krantz (nar. 1939) je docentkou univerzity ve švédském Lundu. Je teoložkou a klasickou filoložkou a v posledních letech byla členkou týmu, který pořídil nový překlad Starého zákona do švédštiny. Dále přeložila do švédštiny řadu teologických knih, jednu i z češtiny.

Kromě své profese se cele věnuje svému zájmu: češtině a Československu/České republice. Přeložila do švédštiny řadu českých básní (Jaroslava Seiferta, Ivana Diviše, Jana Skácela, Karla Šiktance, Emila Juliše) i prozaických textů (mimo jiné Dopisy Olze od Václava Havla, povídky Bohumila Hrabala a Lenky Procházkové), napsala řadu recenzí a informací o českých autorech.

Životopisná kniha o Amelii Posse je založena na studiu dosud nepublikovaného materiálu. Jan Brázda, syn Amelie Posse, totiž umožnil autorce přístup k obrovskému množství spisovatelčiny korespondence, deníkových záznamů, poznámek a jiného materiálu.

Evu Strömberg Krantz jsem poznala v 70. letech minulého století, když si u mne na univerzitě ve švédském Lundu doplňovala znalosti češtiny. Mohla jsem tedy její práci na knize sledovat zblízka. Viděla jsem také na vlastní oči materiál z archivu Amelie Posse – bylo toho dvaadvacet velkých beden napěchovaných písemnostmi v šesti různých jazycích.

Kniha Evy Strömberg Krantz byla oceněna významnou švédskou literární cenou (De nio) a byla celkově velmi pozitivně přijata, jistě pro mimořádnou preciznost, s jakou zachází s fakty, ale i čtivý jazyk a schopnost vyvolat atmosféru rušného minulého století. Pro nás je významná tím, že znovu vykreslila zrod a vývoj Československa a připomněla tvorbu Amelie Posse, která byla jednou z mála spisovatelů, zabývajících se soustavně Československem – důležité přitom je, že Československo i jeho obyvatele vykreslila z jejich pozitivní stránky.

Miloslava Slavíčková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012