Ivan Klíma - Jak daleko je slunce

ZIMA 2011 Ostatní česky
obálka čísla

Tato knížka není jen pro děti – zatímco ony budou s vykulenýma očima poslouchat příběhy o Zemi, čápech, velrybách či o svobodě – vy si při čtení budete vychutnávat lahodnou češtinu. A také laskavost a nadhled filosofa, který v životě poznal spoustu trápení i radosti. Proto dokáže myslet jako kapka vody, jako skála, jako uvězněná liška... Dozvíte se, jak roste lípa a co všechno vidí očima nesčetných lístků – rytíře v brnění i soudruhy v černém autě a když padne k zemi, kousek od rány v zemi pučí semínko a hledá kořínky první kapky vody.

Čtěte: „Je na světě něco rychlejšího než raketa? /Světlo. Než řekneš motyka, světlo osmkrát obletí celý svět. /Proč mám říkat zrovna: motyka?/ Můžeš říct také: sekyra anebo lívanec a vždycky za tu dobu světlo osmkrát obletí svět. Uvidí pevniny, oceány, Japonce i Laponce a spoustu jiných věcí i lidí./ Já budu říkat lívanec. I když mám radši koblihy. Anebo čokoládu. A odkud se světlo bere?...“

Posledním vyprávění má titulek K čemu jsou dobré knížky. Když dočtete do konce, uvědomíte si, že to je Knížka s velkým K. Texty doprovázejí obrázky Hany Pavlátové, která je Klímovou dcerou a on říká „považuji se s ní za spřízněnou duši“. On pořád psal – a ona, protože ještě neuměla písmenka, seděla pod jeho stolem a kreslila. On jí seděl modelem, když na výtvarné škole kreslili portrét. On byl první, kdo viděl její obrazy a řekl, že musí mít myšlenku a sdělovat něco pro lidi důležitého. Obrázky jsou stejné jako texty – průzračné, milující a inspirující. Nutí vás k tomu, abyste si knížku vzali do ruky znovu, až děti usnou...

Vydalo nakl. Portál
Venda Šebrlová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012