Poezie našich čtenářů

ZIMA 2011 Ostatní česky
obálka čísla

Ještě

Ještě Ti podám
vodu pít
Ještě Tě vzbudím
za svítání

Ještě zastíní můj klín
dlouhou řadou našich cudných vin
Ještě zalijeme naši lásku
za záclonou
deštěm na zakázku

Ještě mi zkoušej lhát
a mě opíjej
šálkem čaje bezedným

Ještě mi pohlédni do očí
a řekni mi
že mě máš rád
že mě miluješ

že po mně toužíš
a že mě chceš
a že když – tak mě zabiješ
tak se zabiješ
že Ti v tom nikdo nezabrání

Ještě mi řekni že jsi jenom můj
a já
Tvá
paní

Václava Eiblová z básnické sbírky Tibi et igni, Tobě a ohni

Dopis z ostrova

Až skončím na dlažbě,
připluje chrámová loď;
plachty mi neberte,
nesmím vzít doprovod

do země tekutých písků,
do strání akátů a lip.
Z dávných dluhů
nesmažu hříšný klip,

plný vůní i hořkosti,
bolesti i šunky od kosti.
Hostinu lze chápat jako dík,

byť proti sobě stojí svátosti,
polibky žízně, všechny mé žádosti.
Upsal se ti ranní trosečník.

Vladimír Stibor

Mateřídouška

Trhala jsem mateřídoušku
sušila
z dětí svých vyháněly hleny
rostlinka drobounce váhala
mezi dveřmi
jestli se vydá do čaje
nebo zpátky na hřbitov

Táňa Nováková ze sbírky S kyticí v patách

Narcis

A chlapec
vlasy černými
dotkl se
předjarního nebe

korunka cinkla
o slova svatá

vím
kdo čistý je
živý neodejde
z této krajiny

však
noc znovu
ustoupí
slunci

Josef Menšík ze sbírky Promiňte, že jsem žil

Z egocentriky

Včera jsem měl narozeniny
dnes mám svátek

Čekal jsem
že mi zavolá alespoň maminka
(nebo že pošle lístek
případně dostanu mail
nebo třeba esemesku)

Nezavolala
neposlala
nenapsala

Bude to asi tím
že ze hřbitova
doposud pošta nechodí

A to je mi líto

Ivo Odehnal

Chvíle

Zase je tady chvíle chvil
setkání očí tak průzračné
strach z konce není a nikdy nezačne
pohár vína kdosi orosil

Zase je tady ten div divoucí
bezbřehý stesk po moři
vlasy zcuchané když svíčka dohoří
hebké dlaně hladí mé tělo v obloucích

touhou mou i Tvou
pod větví kaštanu
sléváme v jednu společnou

chorál houslí a tympánů
zdobím písní výřečnou
a veršem, jenž kolem náhle zavanul

Václava Eiblová z básnické sbírky Tibi et igni, Tobě a ohni

Labuť letí

Labuť letí. Míří do daleka.
Obejde se bez migračních map.
Dole v mlze zatřpytí se řeka.
Já jsem pro ni pouhý blátošlap.

Nad sebou má výšku nedohlednou,
pod sebou má široširý svět.
Labuť zpívá v životě jen jednou,
jenom jednou, jenom naposled.

Dozpívá a padne mrtvá k zemi - - -
Labuť letí. Mává perutěmi,
míří vpřed a neví, co je pád.

Život ztrestá všecky hrdopýšky...
Ale radost z letu, závrať z výšky!
Labuť letí. Neumí se bát.

Jiří Žáček

Terra cota

Jak je ta šlupička člověčiny
tenká! Jak málo stačí:
vejít do ohně,
železem strhnout starý smalt.
Oslovit střepy vypálené.
Navrátit oheň pod nimi.
A pokřtít víno, co z nich pili.

Budoucí jitro za sto – za tisíc –
najde pár zlomků,
cáry vět.

Pradleny, herci, úplatkáři
skončili stejně:

Na holém bytí stín.
Na holé duši mráz.

Karla Erbová úvodní báseň ze sbírky Terra cota

Plahočení za motýly
/věnováno básníku Jaroslavu Hovorkovi z Kampy/

Říkáte,
že nemáte nic,
ale zhola nic,
proti mým motýlům.
Víte,
sbíral jsem housenky,
loupal kukly
a hleděl,
jak se milují,
jak ve vzduchu
musí vydržet celé dlouhé hodiny.
Jednou vám o tom povím víc.
Před nocí letmo pokleknu.

Vladimír Stibor

Poslední

Umírám, lásko
na hrob mi nepokládej růži
je deset tisíc nocí krásná
a deset tisíc dní krutá

Na hrob mi přines květy, co nevadnou
jsou jako deset tisíc tajných příslibů
a deset tisíc konejšivých snů

Umírám, lásko
a bez zpovědi můžu přijmout Tvoje hostie
na hrob mi nepokládej růži
přines květy, co nikdy nezvadnou
suché květy
z Indie

Václava Eiblová z básnícké sbírky Tibi et igni, Tobě a ohni

Dvojstránku poezie připravil Vladimír Stibor

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012