Dopis z Amsterodamu

ZIMA 2011 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

K ukázkám z českých knih se obsáhle vyjádřil Richard Ernest, který coby mladý muž odešel s rodinou do exilu zjara roku 1969 a od začátku 70. let pracoval v Amsterodamu jako nakladatelský redaktor. Dodnes sleduje novou knižní produkci v češtině a na vyžádané tituly píše lektorské posudky. Jeho dopis jsme poněkud krátili.

Byl to od vás opravdu dobrý nápad začít Čechy žijící ve světě upozorňovat obsáhleji než pouhou recenzí na zajímavé tituly českých autorů. Mnozí z nich často přes existenci internetu netuší, co se na tomto poli děje, i když se třeba stále tak či onak o literaturu v rodné řeči zajímají. Uvítal jsem tedy záměr o těchto titulech informovat a provokovat k zamyšlení nad tím, které z nich by mohly být přitažlivé i pro ty, kdo nepocházejí ze střední Evropy a sledují hlavně knihy vydávané v angličtině.

Vloni mne nejvíce zaujaly ukázky z knížek Věry Noskové, Jiřího Hermacha a Ivana Klímy. Knihu od Noskové jsem si přečetl celou ze všech nejdřív. Vezl jsem ji totiž jako dárek do Holandska. Zdála se mi velice vtipná, obsahově a stylově objevně napsaná – lépe než většina knih pojednávajících o tomto období. Nelituji také času, který jsem věnoval četbě dvou obsáhlých svazků pamětí Ivana Klímy. Vážím si ho jako čestného člověka, který se v poválečném období všestranně angažoval. Šíře záběru uvažování filosofa Jiřího Hermacha o problematice člověka v tomto světě je obdivuhodná.

Pro překlad bych doporučil Moje šílené století Ivana Klímy a Bereme, co je Věry Noskové. Klímovy paměti zejména proto, že podávají méně běžný obraz historie ČSR v poválečných letech než ostatní publikace na toto téma. Obsahují méně klišé a ukazují vývoj politických názorů i myšlení, cítění a charakteru člověka v podmínkách, které nebyly vždy tak černobílé, jak se to lidem žijícím mimo okruh bývalého východního bloku někdy mohlo zdát. To platí – z literárního hlediska – také o knize Noskové. České poměry a chování lidí v období, které popisuje, jsou tak výmluvné, poutavě podané a unikátní, že by mohly zaujmout i čtenáře z jiných jazykových oblastí, zejména německé.

Také letos publikované ukázky jsem sledoval se zájmem, ale zatím jsem žádný z probíraných titulů nečetl celý. Myslím, že nejraději bych sáhl po Zrnku písku, poněkud netypických pohádkách, zřejmě spíše příbězích těžících z mýtů mnoha národů celého světa, od Magdaleny Wagnerové. Podle toho, jak knihu v ukázce a v doprovodných textech prezentujete, se mi zdá, že bych se z ní i já mohl čtivou formou dozvědět něco o mentalitě a zvycích jiných kultur a národů.

Nad názvem knihy lékaře Jana Hnízdila jsem se musel pousmát; připomněl mi proslulý manifest Mým národům, s nímž se císař František Josef I. v den vypovězení války Srbsku obrátil k občanům Rakouska- Uherska. Hnízdil začátek tohoto dokumentu zřejmě vědomě parafrázuje, což zní v češtině vtipně. Autentické příběhy z ordinace jsou stále oblíbené a rovněž další vámi naznačená témata (Krize a naděje současné medicíny, Stůněme podle televize či jiná) svědčí o tom, že by autor, po nezbytné propagaci, mohl s výběrem ze svých textů uspět také u čtenářů za hranicemi Česka.

Doufám, že dvojstrana ukázek z českých knih spolu s charakteristikou každé knihy a představením jejího autora bude v Českém dialogu pokračovat. Určitě zůstanu jejím čtenářem.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012