České knihy očima našich čtenářů

ZIMA 2011 Ostatní česky
obálka čísla

Téměř celé dva roky jste na stránkách Českého dialogu nacházeli poměrně obsáhlý výběr z českých knih a také něco o nich a jejich autorech. Vloni se o váš zájem ucházeli: Věra Nosková a její generační román Bereme, co je, Jiří Hermach s Přemítáním o člověku, životě a době, záznamy Z deníku kocoura Modroočka, které napsal Josef Kolář, paměti Ivana Klímy s příznačným názvem Moje šílené století I, II a Dějin a mýtů hrátky ošidné od historičky Jany Volfové. – Letos to byli: Erazim Kohák se svým P. S. Psové, Zrnko písku Magdaleny Wagnerové a s oslovením Mým marodům se nejen na marody obrátil Jan Hnízdil. Zatím poslední, vánoční výběr čekající na vaše hodnocení najdete v tomto čísle opět na stranách 38 a 39. Ale my se už dnes pokoušíme o určitou bilanci. Čerpáme v ní hlavně z toho, co jste nám řekli či napsali. Místy citujeme z vašich dopisů nebo e-mailů doslova, jen s drobnými redakčními úpravami.

Od záměru k činu
Když jsme v prvním čísle loňského ročníku zveřejnili, že pro vás chceme soustavně tisknout poměrně rozsáhlé ukázky z českých knih, nechali jste výběr žánrů zcela na nás. Snažte se ale, ozvaly se hlasy, otisknout k tomu pokaždé nějaký obrázek. A také jste si přáli, aby prezentované knihy byly k dostání.
Naším záměrem bylo, abyste se od nás dověděli také něco o celé knize i jejím autorovi a dali nám najevo, zda a nakolik vás přečtené zaujalo. Brzy jsme si uvědomili, že by se mohli a měli vyjádřit i ti z vás, kdo už česky umí málo či vůbec, nebo vaši přátelé a známí nepocházející z Česka ani ze střední Evropy. Rovněž jejich názor je pro nás cenný, neboť může podpořit naši společnou snahu pomoci do světa české knize. Tak se stalo, že ukázky, pokaždé z jedné pečlivě vybrané knížky, a doplňkové informace k nim u nás od loňského jara vycházejí v angličtině.

V čekárně u doktora
Trochu jsme se obávali, že tu anglicky tištěnou dvoustranu budete muset svým známým vnucovat. Ale zřejmě tomu tak není. Prý ji někdy kromě vás, kdo jste si časopis předplatili, čte nejen široké příbuzenstvo s mnoha mladými i staršími jedinci neznalými češtiny, vaši hosté a známí, ale třeba i lidé úplně neznámí, např. pacienti v čekárně jednoho zubního lékaře ve Vancouveru, kam časopis (sepnutý tak, aby se otvíral na anglické dvoustraně) nosívala Alena Svátková a nyní tak činí její dvě přítelkyně. Na adresu Hanah Drexler do Groningenu posílá časopis kolegyně ze studií. Oběma jsme prý udělali radost hlavně ukázkami z knih pro děti. Záznamy Z deníku kocoura Modroočka Hanah tolik připomněly její dětství a mládí prožité v Praze, že si knihu koupila a přeložila ji do holandštiny, aby z ní mohla předčítat vnoučatům. Lubomír Cerny v Gold Coast (Austrálie) dostal zase první čísla časopisu od své ženy a začal ho pak dál sledovat na internetu. Zdá se tedy, že cesty, jimiž se ukázky z českých knih na stránkách časopisu dostávají ke svým čtenářům, jsou vskutku rozličné.

Česká kniha a svět
Potěšilo nás, že jste všichni nápad pravidelné anglické dvojstrany uvítali, nikdo z vás nám nevytýkal plýtvání místem na onu poměrně důkladnou prezentaci jedné knihy, i když jste dávali najevo, že stojíte také o kratší recenze a dokonce voláte po pouhých anotacích námi vybraných novinek z české knižní produkce. Prý si rádi knihy v Česku nakupujete, nebo si je od svých příbuzných či přátel necháváte posílat, a to nejen pro sebe, ale také pro své děti či vnuky – chcete, aby vaši potomci češtinu zcela nezapomněli.
Získali jsme od vás také cenné informace týkající se vydávání překladů v zahraničí. Tak třeba autorka našich četných resumé a překladů do angličtiny Marie Dolanska ze San Diega, s níž se pravidelně telefonicky radívám o výběru knihy i ukázky z ní, mi vyprávěla, jak obtížně se v USA prosazují zahraniční tituly, a to i takového autora, jakým je nejen v Česku známý Arnošt Lustig. Překládat ukázky z českých knih i do němčiny aspoň na našich webových stránkách nám radí jeden za zakladatelů Čapkovy společnosti v NSR Ulrich Grochtmann z Hagenu: “Vím, že mladá generace ve většině vyspělých států umí anglicky. Myslím si ale, že je důležité, aby české knihy vycházely přednostně v němčině. S Německem a Rakouskem máte společný kus historie, s Rakušany a s Němci z Bavorska asi i dost podobnou mentalitu. Kromě toho vás část nedávné minulosti sbližuje s bývalou NDR a momentálně je u nás o období „budování komunismu“ velký zájem; týká se předmětů, ale i knih touto dobou se zabývajících. Uspěje-li nějaký titul v němčině, pomůže mu to k proniknutí do některého z dalších jazyků. Česko by mělo usilovat (třeba i dotacemi) o přeložení některých knih do němčiny, a to hlavně historických, věnujících se třeba vývoji situace v pohraničí za první republiky, poválečnému odsunu Němců či působení Edvarda Beneše, ale i dalším u nás z neznalosti zkreslovaným tématům.“
V souvislosti s generačním románem Bereme, co je nás na Německo a jeho „ostalgickou“ zálibu odkázala i Božena Pavlíková, která po dosažení důchodového věku „pendluje“ mezi USA, Českem, Německem a Švýcarskem. V každé z těchto zemí má blízké příbuzné či přátele. Knize Věry Noskové, kterou přečetla celou v USA (díky výpůjčce od Marie Dolanské), předpovídá úspěch právě v Německu. Chválí autorčin jazyk i mistrné vylíčení poměrů v ČSR 50. a 60. let viděných očima citlivého dítěte, školačky a posléze mladé dívky psychicky týrané hrubou až vulgární matkou. Pro vydání v němčině by čtenářka román doplnila o výstižný doslov nebo předmluvu, nejlépe z pera uznávaného historika.

Není vítězů, ani poražených
O každé z těch osmi postupně prezentovaných knih jste nám mnozí řekli či napsali něco hezkého, ani jedna „nepropadla“. Všechny by prý mohly mít naději na překlad, „pokud by se pokusil jej prosadit potřebnými znalostmi, známostmi a praxí vybavený literární agent profesionál“. Za příběh o Pražském Jezulátku z čtivých historických miniatur Dějin a mýtů hrátky ošidné od Jany Volfové se dokonce přimlouvá hispanistka Jarmila Jandová, která dlouho působila jako pedagog na Kolumbijské národní univerzitě v Bogotě a trvale věnuje mnoho úsilí propagaci české kultury hlavně ve španělské jazykové oblasti. Podle ní by z vyprávění o Jezulátku mohl vzniknout úhledný drobný tisk s barevnými obrázky, který by si turisté ze španělsky mluvících zemí v jimi vyhledávaném pražském kostele třeba rádi koupili místo různých nevkusných suvenýrů.
Hermachovu Přemítání, Kohákovým čtivým filozofickým úvahám a Hnízdilovým Marodům dala, s poukazem na jejich tematickou závažnost, svůj hlas již zmíněná Marie Dolanska. Ale největší šanci na vydání v angličtině podle ní a její dcery Věry mají záznamy Z deníku kocoura Modroočka – tedy kniha, kterou Marie už loni začala překládat do angličtiny. V horkém kalifornském létě si obě dámy z kocourova deníku četly venku u bazénu i nahlas a jeho příběhům se nejednou smály tolik, že až plakaly. Marie, velká ctitelka Karla Čapka, je přesvědčena, že od dob jeho Dášeňky nikdo tak půvabně nevylíčil příběhy ze života zvířecího mláděte a také se nedokázal podívat na člověka zvířecíma očima jako právě Josef Kolář. Navíc také v Kolářově knížce jsou organickou součástí díla typicky české ilustrace. (Připomínáme si je aspoň dvěma ukázkami. První je z Modroočkova setkání se zmijí, které skončilo šťastně jen díky včasnému zásahu ježka Franty Šramoty, na druhé ho kárá zkušenější starší kamarádka a učitelka zpěvu Zelenočka. Všechny je v barvách zpodobnila malířka Helena Zmatlíková). Kvůli ilustracím mají u Dolanských kocourův deník dokonce dvojmo: jeden výtisk pro vnučky a jeden pro dospělé, kteří oceňují „jak nenásilně autor vede své čtenáře ke kamarádství, soucitu se slabšími a ochotě pomáhat potřebným, ale také ke slušnému chování a ohleduplnosti ke všemu živému. Kéž by takových knih bylo víc!“ Souhlasíme a chceme se dál snažit o to, abyste se o nich dověděli.

Jarmila Lakosilová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012