Naše (moje) „Volfi“

ZIMA 2011 Ostatní česky
obálka čísla

V roce 1997 jsme se potkaly. Bylo to na výstavě Vědma, kde jsem měla svůj stánek s časopisy a s jedním z prvních kalendářů. Přivedla ji ke mně dr. Marie Hrušková. Jestli znáte Paměti stromů (knihy nebo televizní provedení) tak je to ona, autorka. „Hele, ona docela hezky píše o historii, mohla by napsat třeba do Českého dialogu,“ pravila Maruška. A dr. Jana Volfová (prosím, nepleťte si ji s tou tělnatou dr. Janou Volfovou – socdem), opravdu napsala. Celý seriál historických článků na téma osudové osmičky. Když to zjistil – a přečetl – dr. Alexander Tomský, který byl tehdy ředitelem vydavatelství Academia a také jedním z „radních“ našeho časopisu, objednal u ní celou knihu. Českých dějin hrátky ošidné šly na dračku. Následovalo druhé a třetí vydání. Já mám v redakci asi pět posledních výtisků. Je to radost číst!

A naše-moje Volfi či Volfíček (jak jí smíme důvěrně říkat) nezpychla. Dál psala a píše – vlastně už třináct let do Českého dialogu své hezké články z české historie. A poučné – to zdůrazňuji. Ve škole jsem nenáviděla dějepis. A vlastně jsem tam nenáviděla skoro všechno...a tak jsem také z toho dějepisu neuměla skoro nic. Když se kouknete do učebnic z té doby – kolem let 1960, nemůžete se divit, nezajímavé školometské fráze...

Až díky knížkám, které jsem četla (čtenářka jsem od malička horlivá), a pak díky mé drahé Volfi jsem začala historii hltat.

Volfi je také jednou z kmenových autorek Českého kalendáře, který je velmi oblíbený doma i v zahraničí. Letos vyšel už po sedmnácté.

Volfi také umí hezky povídat o legiích. Její dědeček byl francouzským legionářem. Když míváme občas promítání úžasného filmu Nahodilá armáda (o ruských legiích a vzniku Československa), žádáme Volfi, aby na úvod promluvila. V té chvíli vstoupí elegantní, hezká, slušivě oblečená dáma s inteligentním a vtipným projevem. Její vystoupení má vždy úroveň. V minulém životě jistě byla hraběnkou.

Před časem mně pozval dr. Alexander Tomský do televize, kde moderoval jakýsi pořad o knihách či časopisech. Ano, ano, přijdu ráda, řekla jsem, časopis potřebuje propagaci. Jenže jsme se nedohodli na termínu a tak mezitím pozval dr. Volfovou. Když jsem ji viděla na obrazovce, tak pohlednou a slyšela tak dobře mluvit, řekla jsem si: tam nemůžu, na to nemám. A mimochodem za těch třináct let co se známe ona vypadá stále stejně. Jak to dělá?

Prostě moje (naše) Volfi je třída. A tak jsem ráda, že jsem včera měla čest doprovodit ji na setkání Asociace legionářských tradic, kde dostala cenu Český patriot.

-ES-

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012