MALOVAL S MONETEM

Přední představitel impresionismu – ve Francii tři desetiletí na výsluní, po návratu do vlasti téměř zapomenut. Současná první souborná výstava k 65. výročí úmrtí a k nadcházejícímu 145. výročí narození je poctou Mistrově malířské tvorbě.

VÁCLAV RADIMSKÝ nebyl jako jiní žákem ateliéru Julia Mařáka. Studoval v soukromé škole ve Vídni, krátce pak v Mnichově. Odjel do Francie – kolébky impresionismu. Od roku 1891 se usadil v Barbizonu. Poznával francouzské impresionisty. Hlavně Clauda Moneta, kolem něhož se soustředila početná kolonie malířů z celého světa a který se též usadil v městečku Giverny. Radimský na břehu Seiny ve starém mlýně La Bergamotte: v něm první ateliér, druhý v loďce, plovoucí po řece, s průhlednými stěnami i střechou. V ní maloval s Monetem. Tehdy vznikl Radimského soubor Seiny v různých ročních obdobích. Dále série prosluněných zákoutí, pohledů na vodní plochu, odrazů stromů ve vodní hladině: s mihotáním světla, slunečními paprsky, barevnou atmosférou dne.

Ve Francii slavil jejich autor úspěch na pařížských salonech: roku 1894 za obraz Kapradiny (Etudes de Fougéres) získal ocenění jako nejmladší malíř, za rok obdržel medaili v Rouenu, na Světové výstavě v Paříži (1900). Udržoval stálý kontakt s českou vlastí obesíláním výstav Krasoumné jednoty. Kolekcí osmaosmdesáti obrazů v Topičově salonu (1899) podal české veřejnosti první informace o impresionismu. Časopisy Zlatá Praha, Světozor, Volné směry otiskovaly pravidelně reprodukce jeho děl. V Paříži se oženil s Louisou Fromont (z Vernonu).

Přišla první světová válka: jako příslušník nepřátelské země byl nejdříve vězněn, později internován. A propuštěn na přímluvu ministerského předsedy, neboť ten vlastnil jeho obraz. Radimský, Francií nadobro zklamán, se po válce vrátil do Čech. Usadil se na rodném statku v Pašince u Kolína, kde pracoval až do svého skonu roku 1946. Pohřben byl s manželkou v rodinné hrobce na hřbitově poblíž kostela ve Kbelu u Kolína.

Po skončení první světové války směřovali čeští malíři k jinému výtvarnému výrazu, nežli byl impresionismus, v jehož projevu V. Radimský zůstal prakticky sám. Jeho malba byla (dle francouzského vzoru) velmi prosvětlená a obsahově zaměřená na přírodu středního Polabí. Sklízela však jen kritiku, uznání žádné. Umělec byl přesto velmi pracovitý. Na jednu výstavu navazovala vzápětí další: všechny byly komerční. Proto je dnes většina jeho obrazů v soukromých sbírkách.